Není sebevražda jako sebevražda – někdo si na tomto nechutném činu vybuduje i nehynoucí slávu. Pravděpodobně největší dopad jejího popisu bylo dílo tehdy čtyřiadvacetiletého, velmi vzdělaného mládence, Johanna Wolfganga von Goethe. Prvorozený a jediný syn císařského rady z Frankfurtu nad Mohanem vyrůstal ve  velmi bohatém a vysoce kulturním rodinném prostředí.

Psal jsem vám včera o bývalém ruském premiérovi Černomyrdinovi, který byl znám nediplomatickým jazykem i nezvyklými bonmoty. Byl to klidný a žoviální muž s technologickým a ekonomickým vzděláním, který strávil většinu života v ropném a plynárenském průmyslu, v němž prošel cestu od řadového pracovníka po ředitele Orenburgského plynárenského závodu.

Ještě jsem neměl náladu, pustit se do studia Programového prohlášení vlády, a tak jsem se jen z mediálních vejcuců dozvěděl velmi znepokojivou zprávu. Totiž, že hluboce zaostáváme za evropskými zeměmi. Považte: "Česká republika a Slovensko jsou jedny z mála evropských zemí, které nemají svého národního ptáka". Naštěstí, tenhle -  tak trestuhodný -  dluh předchozích vlád, bude teď konečně splacen.

No, tak nácvik rozmnožování bychom měli za sebou. Následně přijde, milé dámy, jeho výsledek. Správně, muži a děti. Tak neuvěřitelná věc. A pohromadě! Je vlastně docela prostá. Muži milují děti. Milují svoje děti. Nejen žena dostala do vínku genetikou program na ochranu dětí. I muž tohle má, a pokud jde o vlastní děti, je neskutečně ješitný. Ty jeho jsou dokonalé, i když jsou úplně k ničemu. Jsou jeho. To stačí k jeho štěstí.