Ne, drahouškové, fakt nechci psát o politice, tentokrát fakt ne. Ale vzpomněla jsem si, jak kdysi dávno, coby začínající redaktorka, kdy jsem si vymýšlela nejrůznější témata, nápady na články, jsem si dala za úkol, najít pár zaměstnání, ve kterých jste víceméně pánem svého času, opravdu se nepředřete, a navíc berete svůj „jistý měsíční plat“ – a pokud možno na slušné úrovni. Jo, bylo to hluboko v dějinách, takže ani nevím, jestli se tato zaměstnání (některá) ještě provozují.

Veronika je číslo… Veronika je něžná duše. Veronika je úžasná ženská. Veronika je i dobrodružka. Kdo z vás čte Kudlanku delší dobu, tak si jistě vzpomenete na její zážitky z mnoha úchvatných, obdivuhodných a příjemných, ale někdy i nesmírně divokých a nebezpečných částí světa, kde se všude rozhodla „pobejt“. Ano, Veronika je důkaz, že když si člověk něco přeje, moc přeje, tak to opravdu může dokázat.

Obdivuju ji a závidím jí, pochopitelné v dobrém, že se do toho všeho opravdu pustí! A teď budu držet palce nejen jí, ale i všem, kteří se  dostanou k ní "nebezpečně blízko".

Tak jsem včera zase vařila - respektive už podruhé tenhle měsíc jsem vyráběla sádlíčko. Vyškvařila jsem si ho tři skleničky, a tentokrát jsem rovnou nechala všechno pohromadě, tedy ani jsem nevyndavala škvarky. Pak šup s ním na lodžii, kde za chvíli ztuhlo a poté se přestěhovalo do lednice. Vydržela jsem to jen do snídaně, kdy jsem si namazala hned celé dva krajíce.

Tedy – krajíčky, protože ten nejdelší měl na délku 14 cm, na šířku sedm. Pár kousnutí, a byly ve mně. A byla to opravdu lahoda…

Je toho teď nějak moc na mou palici. Premiér vidí platy českejch lidí ve stejný vejšce jak v Německu, a stačí jen tak málo. Musí bejt zvolenej ještě na další 4 roky. To teď ale nevim, jak přesně ty čtyři roky premiér myslí. Snad, že by se chystal nás opustit a bejt zvolenej Německym kancléřem? Jo, tak by to šlo. Takhle by se mu to vyrovnání platů podařilo zcela jistě. V tom je machr. Jen zase nevim, jestli by Němci o něco takovýho měli zájem.

- Bůh do domu, praví stará moudrost našich předků. Z ní je lépe než z čehokoli jiného vidět, že naši pradědové neměli zkušenosti s pojišťovacími agenty. Kdyby nějaké měli, nemohli by se totiž dopustit takové do očí bijící záměny. Pojišťovák totiž Boha připomíná jen velmi vzdáleně, a to ještě jenom tím, že je všudypřítomný. Pojišťováka poznáte hned, jak otevřete dveře, podle tří znaků: drží v ruce kufřík, usmívá se a čistí si boty na vaší rohožce. A kdybyste ho náhodou neidentifikovali ihned, udělá to za vás větou „Já jsem ten a ten z pojišťovny a můžu dál." Někteří agenti - začátečníci dělají tu chybu, že druhou větu vyslovují jako otázku, z čehož je léta praxe vyléčí.

Nechci v žádném případě brát doktorům jejich nadvládu nad námi pacienty, protože my jejich práci známe pouze od pohledu, nerozumíme jí a vlastně jsme na jejich kumštu mnohdy i životně závislí. Vzhledem k tomu, že se jedná o nás či o naše nejbližší, tak jim věříme téměř absolutně. Ano, v posledních letech se často snažíme jejich výsledky kontrolovat, necháme si i jinde ověřit. Mnoho z nás „googlí“, kontaktujeme nejrůznější lékařské poradny s dotazy, případně jdeme k jinému specialistovi, jestli to je opravdu tak, jak ten „náš doktor“ řekl.  

Což je samozřejmě úžasné.

Naším krásným lidským tělem vede spousta důležitých nervů. Bez nich bychom nedokázali správně ovládat své tělo. Také bychom nebyli schopni rozeznat, jestli je nám teplo, zima nebo nás zrovna něco bolí. Někdy nám ale vypovědí službu a postihne nás neuropatie. Tímto lékařským pojmem se označuje poškození jednoho nebo více nervů. Onemocnění nejčastěji postihuje ruce a nohy. Příznaky jsou různé: od bolesti, brnění, pálení, svědění končetin, až po celkové problémy s pohybem a ztrátu citlivosti.

Lidi vymyslí překvapivé věci: Například tato influencerka se nechala „slyšet i vidět“: „Už si nekupujeme toaletní papír. Používáme opakovaně kousky látky. Použitou látku pak házíme do prádla, a pereme ji s běžným oblečením. A ještě se pochlubila, že toaletní papír není jednou věcí, které se v koupelně a na záchodě zbavila. Také nepoužívá klasické hygienické vložky z obchodu, i ty vyměnila za ty, jež si vyrobí sama doma. „Všechno to funguje úžasně. Ušetříme spoustu peněz a je to skvělé pro životní prostředí,” pochlubila se.

Narodil se před sedmdesáti léty v Dačicích a nyní žije v Jindřichově Hradci. Vystudoval právnickou fakultu UK a v roce 1978 se dal na dráhu advokáta. Navíc, protože měl sklony k psaní písniček, vysloužil si další titul "zpívající právník". Začal se totiž věnovat zhudebňování  soudních případů a příběhů ze života a jejich prozpěvování při různých příležitostech, přičemž stranou nezůstaly ani všeliké zajímavé zápisy obsažené v soudních spisech, policejních protokolech i jiných úředních dokumentech.

Protože život nabízí neustále nepřeberné množství zajímavých situací, pokračuje v této činnosti i v současné době.

Vezměte obyčejné brambory a proměňte je v gurmánský zážitek. Provoní celý dům a z prostých surovin vytvoří pokrm hodný slavnostní tabule, ale nepohrdnete jím ani během chladných večerů, kdy potřebujete něco, co vás zahřeje. Bramborový kugel, jak se správně jmenuje, totiž není jen jídlo; je to návrat ke kořenům, kde každé sousto vypráví příběh starý stovky let. Dodnes je ikonou aškenázské kuchyně a patří k nejoblíbenějším jídlům. Co je na něm tak výjimečného? Stačí jediné sousto a pochopíte.