Začalo to už za tmy. „PRIJED, RYCHLE – DULEZITE!“ byla jediná zpráva v telegramu, který mi podal pošťák. - Pamatujete ještě vůbec na telegramy? - Inu, byl od mého bratra z Kladna. Sáhnu po telefonu, ale nebral to! Nyní ani později. Sbalím batožinu a pádím na vlak .S přestupem v Neratovicích jsem za dvě hodinky před cílem. O dvě vilky níže bylo nějaké hemžení lidí, ale víc jsem nerozeznal. Nebyl čas něco zkoumat, běžím k bratrovu domu…

Tak, a máme tu další pokračování vyprávění naší Veroniky. Nesmírně se mi líbí, s jakým humorem a smyslem pro ironii a sarkasmus, dovede popisovat ty nejběžnější zážitky. Příznávám, že obdivuji i její smysl pro sebekritiku, kterou však většinou přežene tak bratru o dvě stě procent. Připomíná mi některé fajn herečky, které se nikdy nebály, když měly ve své roli vypadat nehezké, neupravené atd. Protože věděly, že stačí se jen umýt, učesat atd., tu "roli sejmout", a jsou to zas ony, super bezva holky. A to přesně zvládá i VERONIKA!

Kamarád Jirka Levý bydlel v domku kousek od jezu, kde v létě bylo príma koupání, a v zimě mohl pozorovat pana Knapa, který koupání vynechal, jen když táhly ledy. Také měl Jirka Levý pěknou ségru; ale protože jí už bylo sedmnáct a mě teprve čtrnáct, tak mé city neopětovala. Nedaleko byla menší továrna na nábytek, která ještě před pěti lety patřila Jirkovo tátovi. Nyní ale patří nám všem. Pan Levý byl kvůli tomu nabručený, ale šéfoval v továrně dál.

Nedávno jsme měli 21. březen, první jarní den. Vyprahlou zemi zaplavil tající sníh, zmrzlá půda začala odhalovat svá tajemství. Šedivé louky získaly zelenohnědý nádech a ozdobily je první jarní květiny. Ptáci, králíci a také hadi začali vyvádět své mladé a já si vzpomněla na jednu dávnější příhodu, ve které můj kocour Miky sehrál opět jednu z hlavních rolí.

Co říct o ženě po třicítce, která se vydala s jednou plastovou taškou do Švýcarska, aby začala znovu a lépe? Obrázek si můžete udělat sami ve skutečných tragikomických příbězích z mého života - ženské, která procestovala kus světa, než si uvědomila, že je nejšťastnější mezi krávami v Alpách. Ač nic neprobíhá podle mých představ, má nezlomná vůle a optimismus, který už mírně hraničí s diagnózou, mi nedají prostor k tomu, abych se ze všeho zbláznila.

V pátek byl velký den, a já, v očekávání věcí příštích, skoro vůbec nespala. Lukáš, šéf firmy ZREALIZUJEME.CZ, přijel. I se svým kolegou. Přijeli jak řekli, ještě o chvilku dříve. Úderem osmé se můj přítulný obývák změnil na staveniště. A pokud jste někdo viděl ta rychlá videa v tik-toku, tak něco podobného pak následovalo. Měla jsem pocit, že Lukáš byl celou noc napojen na baterky, protože práce mu šla neuvěřitelně od ruky. Přesně, rychle, spolehlivě.

Sedíme úplně sami, jako kůly v plotě, s kozlem a s cikárem na pávlači, koukáme, co se zrovna děje dole na dvorku a trochu vzpomínáme. Když jsem se sem nastěhoval, dával jsem fofrem dohromady svůj 1 plus 1 bez koupelny a záchodu. Teda, abych nekecal, záchod jsem měl. Společnej s dalšíma dvěma partajema na pavlači, především s Pepanem, asi 15 metrů od mýho kvartýru. Ale dal Pepan tomu hajzlu pěkně zabrat. Myslím, že do svý loňský smrti ten kořala např. vůbec netušil, co to je WC štětka.

S kamarádem Jirkou Levým spolu chodíme do osmé třídy. Dnes jsme do školy nešli. Stojíme na zadní straně největšího kostela v Chebu před malým otvorem. Byl podobný těm, jimž se házelo uhlí do sklepa. Propátrali jsme okolí, a byl všude klid. S hekáním jsem vlezl pozpátku do otvoru a spouštěl se zvolna asi dva metry uzounkou spádnicí. Ke konci jsem jízdu přibrzdil a hledal s bušícím srdcem v krku nohama podlahu...

Ano, je to tak, cokoliv vypustíte z klávesnice, už to navždy zaznamenáno zůstane. Je mi to líto, ale uvědomte si prosím, že jako šéfová KUDLANKY mám veškerou zodpovědnost za to, co vy napíšete, bohužel já. Nevím, jestli jsou nějaká speciální vězení pro ježibabky věku přesčárového, ale asi by minimálně byla kudla stopnutá. Což by mne fakt velmi mrzelo. Takže vás všechn prosím, abyste se zamysleli nad všemi písmenky, která pouštíte do světa. Pokud je pouštíte někde, kde je za to zodpovědný někdo jiný... DÍKY MOC.

Válka na Ukrajině trvá již od 23. února a celý svět děsí ruská agrese. Dobrou zprávou je ale obrovská vlna solidarity, která vůči Ukrajině panuje a nejenom lidé, ale i menší i velké firmy se snaží pomáhat, jak mohou. S originálním způsobem pomoci přišla i společnost Citizen Brick, která vyrábí figurky stavebnice LEGO.

Již před mnoha tisíci let se jednoho krásného dne vlk rozhodnul, že toho přiblblého běhání o hladu po lese už bylo dost. Vyhlédl si lovce mamutů, který při lovu utrpěl pracovní úraz a místo toho, aby jej dojedl, olízal mu šrámy a dovlekl jej za kožešinu před jeskyni. Paní lovcomamutová spráskla ruce a běžela si pro živitele rodiny. Vlk si mezi tím lehl na hromadu mamutích kostí před jeskyní a v klidu hodoval.

Ano, přiznávám, že jsem ten článek o "Dlouhé válce" dala na kudlu s vědomím toho, co bude následovat. A to byla dost velká hloupost. Byla to však reakce na několik bývalých čtenářů, kteří mi napsali opravdu nehezká sdělení. Já se jim snažila vysvětlit, že všude na světě jsou lidé dobří i ne až tak moc dobří, že v každé třídě jsou jedničkáři, i ti, co sotva prolezou, že všude,  v každém kolektivu, je pár těch, na které nikdy nebudeme pyšní. A současně, že jsou lidé, kteří vejdou do dějin v dobrém. Nojo, no, neměla jsem toho autora prezentovat...

"Pes do domu, čakan do ruky", prohlásil dědeček František v hospodě u Lorenců. O pár dní později si děda přečetl knihu „Tři muži ve člunu" a pořídil si foxteriéra. Montmorency mu jako jméno psa na Slovácku připadalo poněkud nevhodné a tak malého, milého, strakatého, hrubosrstého psíka pojmenoval Aran. Ten pes tu knihu asi četl taky a měl vnitřní potřebu literární vzor ve všech směrech překonat. Pro výměnu svých mléčných zubů za nové použil dědečkovu vycházkovou hůl. Hůl, která s dědou přežila dvě světové války, porazil Aran během tří minut.

Mým prvním, přímo osobním kontaktem s Tuzexem, byl nádherný, kanárkově žlutý svetřík s krátkými rukávy, který jsem dostala od táty k devatenáctým narozeninám. Moje drahá a nesmírně šikovná maminka mi k němu ušila bílou sukni, o které tehdy táta prohlásil, že není pod zadel, ale pod břicho. Jo, byla fakt hodně krátká…

Armáda České republiky bude velet alianční battle group na východním Slovensku. To je obrovská zodpovědnost, protože tato část fronty se může stát horkou. Nejdříve obrovským tlakem uprchlické vlny z Ukrajiny, dále uvidíme jak daleko ruská válka v Ukrajině postoupí. Uvidíme ruské snahy destabilizovat Slovensko, kde už rozsáhle funguje ruská pátá kolona ve slovenské politice.

No, sotva mne tohle zadání napadlo, tak jsem se v duchu začala bavit, když jsem si ty hezké a pro nejmenší děti vhodné části této pohádky převáděla do pohádky, kterou se rozhodla trošku zprasit jedna baba... Například, jak Sněhurka zkouší ty postýlky... Asi to Trpaslík bude mít zajímavější - a nemluvě o tom, že ta dnešní pohádka se bude odehrávat přesně DNES A TADY, takže si všichni zúčastnění zažijí své :-)))  Ještě vám napíšu návrh, jak by asi hlavní postavy na tom měly být - ale: je to všechno na vás... :-D...

Kam se hrabou předporodní nerváky a porodní bolesti na "pořizování nový kuchyně". Fakt, kdybych si měla vybrat, tak raději to třetí dítě. Jednak už v tom mám přeci jen trochu cvik, druhak vím, že to většinou dopadne dobře. No, ale ani jsem se nemusela poptávat, prostě to nejde. Nemám ty vhodné dispozice a hlavně: můj pes by to nepřenesl přes srdce. On už takhle propadá těžkému smutku, když přijde na návštěvu syn se svými dvěma čubičkami. Takže holt nemám zbytí a budu se oddávat "kuchyňování".

Je to skoro stodvacet let, co byl v tehdejším magazínu Česká hospodyně publikován článek se „Správnými radami pro výchovu dívek“. Radami, podle kterých byly vychovávány naše prababičky, když byly ještě malé holčičky. Rad jsem tam načetla plno a věřím, že bylo jimi ovlivněno plno tehdejších maminek. Mj. ráda se dívám na filmy, které jsou situovány do tehdejší doby; připadá mi taková jemnější, příjemnější.