To mi připadá jako svýho času, když blížící se prezidentský volby vždy signalizoval přílet Švejnara ze zámoří. Tak teď přilétá Čapák. Stokrát vomletej, vlastně každýmu i jasnej, z pohledu zákonů neprůstřelnej. Co se vlastně před mnoha lety stalo? Babiš koupil pro svou firmu nějakej pozemek a asi za miliardu z něj udělal celkem bohulibou a prospěšnou zónu.

Nevím, jestli trpíte paraskavedekatriafobií, ale já rozhodně ne. Chorobný strach z pátku třináctého považuju za něco vědecky snadno vyvratitelného – kdyby totiž byla pravda, že pátek třináctého je nešťastný den, měla by smůlu celá naše zeměkoule najednou. Ještě bychom mohli pozorovat, jak na Zemi přibývá průšvihů pěkně podle časových pásem. Úplně stejný výmysl jako pátek třináctého jsou třeba horoskopy.

Ještě se vracím k svýmu minulýmu článku o energiích. Poslouchám dost rádio, poslouchám televizi, obojí denně. Snažím se bejt objektivní, co jen to jde. Ale sorry jako, ono to fakt nejde. Zprávy tejdny říkají, že vláda bude jednat. Taky komentářů je dost. Zrovna před chvílí mě ke klávesnici usadil pirát Michálek. Minuta vysílacího času televize se prej počítá v desítkách tisícovek korun. A co jsem se od Michálka během pěti minut dozvěděl? Napíšu to slušně, i když mě to stojí hodně přemáhání. Nedozvěděl jsem se nic!

Vdala jsem se do Vídně. Na zdejším úřadě práce jsem se zapsala do kursu účetnictví. Bylo mi jasné, že to bude těžké, ale to jsem ještě zdaleka netušila, že těžké nebude jen účetnictví. Lektorka mladinká, trochu zakřiklá dívčinka, nicméně velmi milá. Celkem nás bylo osm. První zrada: jsem jediná, kdo má problém s německým jazykem. Všechny ostatní účastnice kursu jsou buď Rakušačky, nebo sice cizinky, ale v Rakousku již narozené, tudíž perfektně rozumějící. Druhá zrada: není tu ani jeden zástupce mužského pohlaví.

Aby nebyla Kudla jen o politice, dávám k lepšímu krátkej příběh svý desetiletý vnučky. Fotky bohužel nemám, ale i kdybych měl, nemaje souhlasy rodičů, stejně bych je nedal na veřejnost. Nedávno se v menším městě u Prahy konal závěrečnej koncert absolventů 2. ročníku LŠU (nebo jak se to teď jmenuje). Vnučka s dvěma kamarádkama tam měly vystoupení, dvě kytary, jedna flétna.

Tak nejprve chlap: Ten Ideální chlap je vysoký, tmavovlasý, tmavooký, s ostře řezanými rysy. Ideální chlap je galantní. Vždycky nám nabídne rámě, otevře dveře, pověsí kabát, podsune židli a zaplatí účet. Ideální chlap má úžasný vkus a je romantik. Umí vybrat úžasný šperk i uvařit romantickou večeři. Ideální chlap je dokonalý milenec . Má velký "charakter", ví co a jak, a dokáže to dělat dlouhé hodiny a hodiny až do rána... Ideální chlap nás vezme na luxusní večeři někam na francouzskou riviéru a při západu slunce, svitu svíček a při výrazném aroma nejlepšího francouzského vína nás požádá o ruku s prstenem, jaký svět neviděl.

Všiml jsem si, že prvního září vyslal náš pan premiér další signál. Tentokrát prvňáčkům, které při návštěvě jakési školy obdaroval Karafiátovým bestsellerem Broučci: "Tady máte knížky a vemte si broučky za příklad, vy smradi. Broučci byli pokorní, bohabojní, trpěli, nestěžovali si, zadarmo sloužili, poslušně svítili na cestu a v zimě radši zmrzli, než aby si stěžovali nebo dokonce demonstrovali." Já osobně věřím, že Broučky naše vláda miluje. Mně ovšem přijdou úchylní. Broučci od dětství, pan premiér asi posledních deset let.

Štípance a kousance na rukou, nohou a vyvolaná alergická reakce, to je v kostce výsledek nájezdu (každovečerního) štěnic v pokojích na studentských kolejích v Praze na Strahově. Ano, největší areál studentských kolejí v Česku zase zamořily štěnice. Podle studentů jsou tito parazité nejčastěji v matracích, nábytku nebo mezi prádlem a povlečením.

Snídaně je prý nejdůležitější jídlo dne. Tenhle mýtus je ve společnosti silně zakořeněný. Říká se, že snídaně nám pomáhá hubnout a že nesnídání zvyšuje riziko obezity. Ale nedávný průzkum, potvrdil, že více než polovina Čechů pravidelně nesnídá. Je však možné, že lidé, kteří snídají, dodržují i další zdraví prospěšné zásady, které mohou být příčinou toho, že tolik nemarodí. Že dodržují zásady zdravé výživy a jedí potraviny s vyšším obsahem vlákniny a stopových prvků. Naproti tomu lidé, kteří nesnídají, častěji kouří, pijí více alkoholu a méně cvičí.

Myslím, že legrácky o tom, jak přes zimu všichni umrzneme, jak nebudeme mít co jíst, by už mohly přestat. Ano, je opravdu všechno dost v háji, ale tím, že se budou mezi lid pouštět čím dál tím větší bubáci, se nic nevyřeší.  To je stejně účinné, jak předvolební sliby. Pochopitelně, každá vláda má svá plus i své minusy, tedy schopné i méně schopnější lidi. Ale nějak nechápu jako způsob řešení těchto problémů demonstrace... Ne, nejsem proti, vím, že je svaté právo na shromažďování, jen si nějak moc neuvědomuju, co velkého se tímto způsobem kdy skutečně dokázalo.

Probírám se ranní poštou, čekám, až mi kafe trochu vychladne, jedno oko ještě zalepené - když tu vidím e-mail od drahé MAMČI, kamarádky dávné, a neuvěřitelně hodné. No - ok, je to sice s hejbací přílohou, ale nešť, tak se kouknu. Kliknu - a zírám stejně, jako budete zírat všichni vy! Je to osmatřicet let staré krátké video, po jehož shlédnutí mnou a) fakt otřásla zimice, b) šla jsem do komory, hledat patřičný vercajk. Když v tom jsem si uvědomila, že já už mám doma jen Ikeu... Koukněte - našla jsem nakonec celé video...

Protože rád dopředu vim, s čím mám počítat, přivítal jsem informaci o zázračný internetový kalkulačce ministerstva průmyslu a obchodu, se kterou si každý snadno spočítá výši příspěvku státu občanům na energie. Ale hned tu mám pár záhad. Třeba, proč tohle neřeší ministerstvo práce a sociálních věcí? Zřejmě je to podle toho, kdo má vedle vládnutí zrovna momentálně víc času. Nebo kdo zrovna má už po dovolený?

V letošním roce jsem byla příjemně překvapená návrhem jedné kolegyně chovatelky, abychom si na sezonu 2022 vyměnily své chovné hřebce. Velmi o tuto výměnu stála, takže nabídla i veškerou potřebnou dopravu ve své režii. Já jsem chápala její důvody – odchovat si na základě mého britského hřebečka nějakou klisničku nepříbuznou s jejím hřebcem, jedna z jejích chovných klisen dokonce pochází ze stejného britského hřebčína, jako Rupert.

Tak jsem dostala e-mail, ve kterém mi naše drahá Veronika napsala – a to poněkud nas-štvaně - že za necelý měsíc oslaví čtyřicetiny. Pchá… Holka jedna, ona neví, jak se má báječně, protože tohle je věk, kdy se ženská teprve začíná rozvíjet!  Teď už si bude umět užívat – a s gustem si vychutnávat krásná ženská léta. |Jenže – ona nééé. Ale – tady je ten její e-mail, tak čtěte:

Před téměř 10 lety jsem pro Kudlu napsal cestopis "S Beranem na sever" - o tom, jak jsme s Joanne ve Vancouveru koupili pickup Dodge Ram, a podnikli s ním dlouhou cestu přes Vancouver Island, Cassiar Hwy., Alaska Hwy. až k nám do Dawson City. Takže tohle je vlastně pokračování, které by se mohlo klidně jmenovat "S Beranem úplně na sever". Mám v Česku dva kamarády, kteří u nás už byli a projevili touhu dostat se až na místo, kde v Kanadě končí poslední silnice, tedy do inuitské vesničky Tuktoyaktuk na břehu Severního ledového oceánu.

Pilně  si fotím různé krásné projevy přírody. Jsem fascinovaná její moudrostí a šikovností. Příroda se neplete, příroda si vždy vybere to nejlepší řešení. Je úžasné, jak všechno směřuje přímo k tomu nejlepšímu a nejjednoduššímu cíli. Nesmírně ráda lidem, kteří ještě náhodou kudlanku neznají, líčím onu příčinu, proč vlastně madam kudlanka při milování téměř ve všech případech svému partnerovi uhlodne hlavu... Pánové, buďte rádi, že jste člověci.

Ach jo, ach neeee. Tento týden se mantis religiosa fakt moc nesnažila (mantis = kudlanka). Ne že by neměla chuť sežrat nějakého toho chlápka, to zase jo. A jak. A kolik. Ale Kudlanka velká, ta největší, má bolavý cemr a skučí. Asi to samé, co mnozí z vás. Opocená záda, nějaký ten ofuk - a je to. Těžko, přetěžko je hejbat se, natož se pořádně nadechnout. A k doktorovi? Nebuďte směšní. Jednak bych se tam musela nejprve dovolat, poté s prosíkem objednat, a poté poté pak s papírem o totální bezinfekčnosti konečně obdržet svolení k dostavení se.

V tiché místnosti, na schůzce, při důležité prezentaci před všemi, nebo když jen sedíte s přáteli – ty bručivé zvuky vycházejí z vašeho bříška v těch nejnevhodnějších chvílích. To je lahoda, co? Člověk se cítí tak trapně... Ale ve skutečnosti se není za co stydět, protože tento proces je pro naše tělo normální. Může se objevit kvůli hladu, pomalému trávení nebo konzumaci určitých potravin a věřte nebo ne, dá se to napravit.

Zkusme si dnes zavěštit spolu s pradávnými Kelty. Nebo spíš si jen přečíst něco hezkého o sobě či o svých blízkých, co nám předpoví dávní Keltové. Keltský horoskop, podobně jako u zvěrokruhu, přiřazuje symboly k období narození člověka. Druidové - keltští kněží, mágové a učenci, byli pověstní svým vztahem k přírodě, jež je inspirovala právě k přirovnání lidských vlastností k určitému stromu. Během celého roku se střídá celkem dvacet jedna různých stromů po desetidenních obdobích.