Zase nám vláda vyslala signál. Tentokrát pro změnu ne hlavním vysílačem signálů, ale vedlejším: "Je třeba zavést nadstandardy ve zdravotnictví. Bude dvojí kvalita péče." Tak přesně zní celej signál. Ono to částečně tak funguje odjakživa, to zase ne, že ne. Stačí si připomenout třeba "kulichy" ředitele Motolskýho špitálu. A další a další. Jenže to z větší části probíhá v šedý zóně. Ale taky jsou už dneska i regulérně pacientem placený lékařský výkony a léky. 

Za dva roky tomu bude sto let od chvíle, kdy se v kanadské provincii Saskatchewan, ve srubu z hrubě tesaných klád, narodil manželům Nielsenovým synáček Erik. Jeho maminka Mabel byla imigrantka z Walesu, tatínek Ingvard, drsný příslušník Královské kanadské jízdní policie, se do Kanady přistěhoval z Dánska. Díky jeho povolání rodina hodně cestovala a tak malý Erik poznal Yukon, Severozápadní Territoria i Albertu.

My s tehdejším manželem začali naši psí šňůru welsh springerspanělem, fenkou Astou. Byla čistokrevná, měla ještě nějaké „příjmení“ (název chovné stanice jako suffix), které si už nepamatuji.  Kdo toto plemeno nezná, tak je to lovecký pes vzhledem připomínající většího kokršpaněla. Welsh springeršpaněl je červenobílý strakatý pes, anglický springeršpaněl je černobílý.