Pes rasy Shiba-Inu vzhledem a barvou srsti připomíná divokou lišku, svou nezávislou a náladovou povahou zase spíše kočku, než psa. Jako všichni šikomoocí psí je shiba-inu k cizím lidem nedůvěřivý a odtažitý. Je to pes, který miluje jenom svoji rodinu, ale i tak to není žádný mazel. Ve své domovině se používal k lovu a přes svou nevelikou figuru si troufl i na jelena nebo medvěda.

Asi málokomu se doma průběžně nehromadí věci, které už nepotřebuje, ale někomu by ještě posloužit mohly. Může jít třeba o oblečení, knihy, sportovní nebo domácí potřeby a podobně. Takové věci pak můžete buď vyhodit, někomu darovat, či prodat. Čtvrtou a pro mnohé zajímavou možností je nepotřebné předměty vyměnit za jiné neboli „swapnout“.

Někdy před rokem 1700 na ostrově Mauricius vyhynul pták dodo, zvaný též blboun nejapný. Důvěřivé zvíře, které nebylo zvyklé na přítomnost člověka a na důsledky jeho činnosti, se nestačilo přizpůsobit novým podmínkám. Trochu si říkám, zda blboun v české kuchyni taky není na hraně existence. Jenom tím nemyslím svérázného živočicha, ani všetečného rádce ze sousedství, ale kynutý ovocný knedlík.

Lidé a psi si byli nejspíše souzeni samotným Stvořitelem. Jak jinak si vysvětlit, že právě psa lidstvo domestikovalo dávno před kočkou, koněm, oslem, kozou, krávou nebo slepicí, tedy zvířaty zdánlivě užitečnějšími, která jim pomáhala při práci nebo v boji, nebo se stala součástí našeho jídelníčku? Psi prokazatelně doprovázejí člověka víc jak 14 tisíc let. Nejstarší vyobrazení psa nalezneme ve Španělsku na jedné z tamějších slavných nástěnných jeskynních maleb.

Přátelé, kamarádi. Dneska mám zase takovej nejistej večer. Hlavu mám plnou ... no jak to říct slušně. Tamtoho na spláchnutí. Chodím doma od jedný vymalovaný zdi ke druhý a trpím stihomamem. Schíza. Rovnováha v prdeli. Ale já ji zas získám zpátky, jen co najdu nějaký vhodný bidlo. Když jsem dneska s tátou sama přestěhovala klavír, došlo mi, v jak hlubokým průseru jsem. Ženská, která má sílu jako chlap, nepatří do slušný společnosti a vůbec se nedivím, že mě nikdo nechce. Muži chtějí mít doma cukřenku. Ne Fibingerovou.

Dobrý den, je mi 36 let. Můj partner je o rok mladší a jsme spolu 5 let, žijeme spolu. Máme se rádi, téměř se nehádáme. Jsme oba sportovní a pracovně poměrně dost vytížení. Donedávna mě práce i sport naplňovaly natolik, že jsem nepociťovala chuť zakládat rodinu, ale před rokem se vše změnilo a já od té doby fakt jen „čekám na zásnubní prsten“.

To jsem se pokoukala a početla si, jak náš nejslavnější youtuber spolu se svou nastávající a houfem přátelů se loučil ve wellness na Slovensku se svobodou, což zakončili výletem na horu Chopok v Nízkých Tatrách. Poté youtuber "veleslavně pojal choť", a veselka byla laděná do něžných pastelových barev.  Oběma to prý velice slušelo a jeden z posledních srpnových dní že byl jejich dnem ze všech nejkrásnějších. I koronavirus se zabarvil do pastelova...

 

Bezejmenná pražská ulička, vedoucí z ulice U Lužického semináře na zahrádku restaurace Čertovka, leží v samém srdci Prahy na Malé straně, poblíž Karlova mostu. Je tak úzká, že jí zprvu vůbec nevidíte. Je to vlastně jen uzounký průchod mezi domy čp. 22 a čp. 24. Na to, že se blížíte k pražské turistické atrakci, vás upozorní až skupinka turistů na chodníku.

Klíčová složka vakcíny proti covid-19 se bude vyrábět u nás, v americké globální firmě Novavax, která má vyrábět dvě miliardy vakcín ročně, z toho půlku u nás. Koupila totiž výrobní závod Praha Vaccines. Sídlí kousek za Prahou, nedaleko Kostelce nad Černými lesy, konkrétně v oblasti Bohumile v Jevanech.

Hele, nemlaťte mne za tu zdrobnělinu, protože ty hádanky jsou fakt pro mrňata, to bych uhodla i já... Ale abyste neřekli, tak to proložim i nějakejma ftípkama. OK. I když já osobně mám do ftipkování daleko. Ne že by mi něco bylo, to né, vegetím si docela slušně, už mám uklizenej sklep i komoru, zítra budu řezat kus lamina na poličky a potřebuju pověsit. Kytku. Ze stropu. Velkou... A vůbec nevím, jak na to. 

Muslimové se modlí pětkrát denně. Ráno, večer a třikrát během dne. Já bych určitě pořád zapomínala, jak se znám. Pravidelnost je mi bohužel neznámým pojmem... Kde je mešita, tam je k modlitbě vyzývá muezzin, ale tady v poušti jsem se divila, když oba beduíni dělali na modlení pravidelné zastávky. Jejich víra musela být opravdu pevná Když si to uvědomíte – kolik to je modliteb do roka...

Už od školy se kamarádím s Petrou. Kdykoli k ní přijdu na návštěvu, je doma i její manžel (pracuje teď z domova). Celkem často se zapojuje do naší konverzace. Je mi to sice divné, neboť chodím na návštěvu za kamarádkou, ale nijak extra mi to nevadí. Každopádně se ale jako dva manželské páry nestýkáme.

S píchačkami jsem přišla do styku třikrát. Poprvé po střední, když jsem byla brigádničit v obrovské fabrice na stihačky, kam jsem jezdila na sedmou. Bylo to přes celou Prahu tramvají až na konečnou, a pak ještě půl hodiny autobusem. Strašný... z té doby vzpomínám, jak jednou jsem takhle cestou tam pospávala v prázdné tramvaji, pak v prázdném autobusu, a když jsem si ve vrátnici chtěla odpíchnout, tak se na mne vrátný vyděšeně podíval:

Utrpení je způsobeno tím, že jsme pod vlivem rušivých emocí (pýcha, připoutanost, nevědomost, hněv, žárlivost a možná ještě něco dalšího). Proč někteří lidé jsou ve stejné situaci šťastní a jiní nešťastní? Proč mně připadá super, že mám co jíst a kde spát, a někdo jiný se stejným příjmem by trpěl, že nemá stejný auto a stejnou dovolenou jako soused? Všechno to jsou rušivé emoce.

Dovolím si tomuto receptu říkat kuře na kapii, neboť nevím, jak jinak odlišit tohle moje letní kuře na paprice od klasického celoročního kuřete na paprice. Tentokrát se totiž kuře dusí na čerstvé červené paprice – čili na kapii. Vlastně se dusí v pyré z rozmixovaných pečených paprik a na závěr se zjemní smetanou, čímž vznikne skvost, na který si budete zvát hosty z širokého a dalekého okolí, abyste se o tu radost podělili.

Ahojte kočky, tak si vám musím postěžovat, co ta moje panička na mě ušila. Včera dopoledne nachystala přepravku, a protože nejsem nějaký hloupý kocour, věděl jsem, že se jede na veterinu. Na mě si ale nepřijde! Pro jistotu jsem celou noc nešel domů. Ráno jsem přišel, jakoby nic, čekala na mě výborná rybí konzerva, a protože jsem byl tedy po noční, tak jsem usnul jako kotě. Mamka mě ve spánku drapla a zavřela do té přepravky! Prostě - zase mě podvedla.

TAK DNES PÁR OTÁZEK NA TĚLO – nebo spíš „na hlavu“. Budeme si psát o kloboucích… Tahle pokrývka hlavy je pro většinu z nás něčím, co je tak trochu hudbou minulosti. Nošení klobouků se však prolíná staletími. Klobouky byly vždy pokládány za kulturní a sociální symboly, slouží a sloužily jako způsoby komunikace, reprezentují osobitý vkus a názor jejich nositelů.

Občas se povede vyblejsknout snímek, většinou zcela náhodou, který je neuvěřitelně virální - jako například ten, který vám tu přikládám. Ale i tak je možné, že jste ho ještě neviděli... Vede k zamyšlení, jak může být sport neuvěřitelně nebezpečný - nebo spíš "sportovec", který se právě šíleně naštval... Neuvážený čin, který změní život jiným lidem...