Jedno, co máme všechny společné (my, české holky v cizině), je, že nám chybí kamarádky z dětství a dospívání, kterým jsme se svěřovaly se svými problémy. Kamarádky, kterým bychom si postěžovaly na děti, na tchýni, na manžela, jedné to, druhé ono - a tak to bylo všechno pěkně rozložený. Tady tyhle „naše kamarádky“ nejsou a nové neznáme od dětství.

Kdysi napsal Edmond Burke asi toto: „Když není řád vnitřní, musí nastoupit řád vnější.“ Když lidi nespojují vnitřní emotivní pravidla založená obvykle na příslušnosti k národu a státu (nebo ke společné kultuře) rozplývá se společnost v chaosu zájmů jednotlivců a skupin a pokud nemá společnost zaniknout, musí nastoupit diktát – vnější řád.

Auta většinou rozeznávám na osobní, nákladní, červená a vraky. Podobně jsem na tom i s houbama. Vzpomínám si, jak jsem kdysi, v minulém století, byla s dětmi někde na Vysočině na prázdninách, a při takovém delším couru lesem jsme našli plnou košili hub. No, znáte to, to se z košile udělá batoh... Sbírali jsme poctivně všechno, protože jsem, jako moudrá maminka, dětem pravila, že se pak zeptáme nějakých znalců, a to by v tom byl čert, abychom neměli večeři...

Některým kočkám prostě nevysvětlíte, že mají požírat tu měkoučkou a zelenou travičku, která roste všude kolem. Jenže mému Mikymu nejvíce chutná ta tvrdá, okrasná, která taky hnusně chutná. Ve finále ji stejně vyzvrací sousedům na schody. Můj kocour je také velice aktivní v lovu a úspěšně zbavuje mě i sousedy škodlivých hlodavců. Občas bohužel zardousí i nějakého toho ptáčka. Ale že si ten čtyřkilový bumbrlíček troufne i na veverku, to mě dost překvapilo.

ANO de facto prohrává volby, preference Babiše silně klesají, jeho důvěryhodnost je nejnižší ze všech institucí, pandemie vrcholí. Přichází Prymula na místo ministra zdravotnictví a zavádí drastická opatření. Lidem se to nelíbí, přesto ho poslouchají, uznávají a jeho obliba stoupá. Stává se tím, kdo pandemii - na rozdíl od Babiše - zvládá. Na veřejnosti vystupuje hlavně on a Babiš vedle něj stojí jak chudý příbuzný.

Manželka se kamarádí s Annou už od první třídy, znají se tedy přes třicet let. Anna je vdaná, a její i naše manželství je spokojené. Problém je, že cca před rokem, Anna a její manžel začali chodit na swingers party. A od té doby je to to jediné, o čem s mou ženou mluví. Noví muži, nová místa, nový styl, nové obzory… a to vše má i s fotkama. A pořád jen říká, že žít se může jen jednou, užívej, dokud můžeš, a takové ty podobné kecy.

13. ledna 2021 to budou přesně 3 roky, kdy po roce poustevničení mě kamarádka vytáhla na hory - na sáňkování. Pokud si někdo myslí, že takové sáňkování v Alpách je obrovská zábava, tak vás musím upozornit, že sáňkování v Andermatt se pro člověka s malými nebo žádnými zkušenostmi stává extrémně adrenalinovým sportem. Přesto - půjčily jsme si sáňky a vyrazily na svah.

Nikdy jsem nebyla s představiteli naší vlády nějak extra spokojená. Jenže - když si vzpomenu na všechny ty "možnosti", ze kterých se vláda nakonec vybírá, tak si jen tak lehce povzdechnu a jdu si po nějakém svém zájmu, rozhodně jiném. Ono je to těžké - kde sehnat lidi, andělsky čisté, inteligentní, schopné komunikace na veřejnosti, a hlavně - s perfektní potřebnou specializaci ... To je jako hledat jedinou perlu v moři...

Milá Kudlanko, milí přátelé, potřebuju poradit. Respektive, potřebuju pomoct s rodiči. Jsou oba nesmírně fajn, znám už je fakt hodně dlouho (hahá), ale teprve tak posledních deset let to s nimi jde s kopce. Máma je více dominantní, ale současně dovede být setsakra ublížená a vyčítavá. Táta je zas takový altruista, že raději drží, neodporuje, ale já vidím, že je čím dál smutnější.

Občas se objevují nápady, zda nenechat covid-19 jednoduše projít populací a nevsadit na "přirozenou imunitu". Čistě teoreticky to může znít lákavě, prakticky je to ale dost hazard s řadou neznámých a etických problémů. Velmi jednoduše, většina lidí sice covid-19 "nějak dá", ale spoléhat se na to nedá. Do kategorie mírný průběh spadá i zápal plic, což fakt nechcete zažít.

Osobně se, po fyzické stránce, cítím docela dobře. Protože jediné dvě povinnosti - jít ven s Kayoukem a večer vymyslet něco zajímavého pro vás do Kudlanky, zvládám celkem pohodově. I když jsou dny a chvíle, kdy se mi ani do jednoho nechce. Když je venku nějak superošklivo, nebo když mám pocit, že už Kudlu nikdo nečte, a že to, co dělám, je vlastně úplně zbytečný a na nic. Jo, kolikrát jsem si tohle říkala, ale pak tyhle myšlenky odhodila a řekla si, že když nic, tak ji dělám alespoň pro sebe.

Musela jsem mu připomenout, že klíč v písku ztratil on a já teda přemýšlím, jestli s takovým nezodpovědným člověkem mám vůbec pokračovat v cestě. No, ale pro tentokrát mu to patrně odpustím. Alain se zeptal, jestli to odpuštění je opravdu nutné. Zamyslela jsem se a odpověděla, že ano, protože odmítám odsud jet stopem nebo na velbloudu. Prostě - přes všechny ty problémy jsme měli všichni výbornou náladu, i když nám bylo jasné, že dneska půjdeme spát o hladu.

Jeden bankéř potkal svého přítele, osmdesátiletého farmáře Toma. Seděli nad pivem a vyprávěli. Tomovi před rokem zemřela žena a říkalo se, že si bude brát někoho na inzerát. Bankéř se tedy zeptal a Tom mu to potvrdil. Řekl, že jí za pár měsíců bude jedenadvacet. Bankéř, zkušený a vzdělaný to muž, věděl, že sexuální chutě jedenadvacetileté ženy těžko takový stařík uspokojí. Proto Tomovi poradil, aby najal někoho na výpomoc na ranči, neboť bylo jasné, že nevěsta se podle toho zařídí a tělesným záležitostem bude učiněno zadost.

Už je to docela dlouho, co si můžete číst milé a vtipné fejetonky či zážitky od VERONIKY. Veronika je dívka, která žije v současné době ve Švýcarsku - není tam úplně sama, má  na bytě velkého ochránce - kocoura Mikyho. Jsem moc ráda, že jsem ji pro Kudlanku - a nejen pro ni - objevila, protože má prima styl vyjadřování a hlavně dovede i mnohdy nepříjemné věci popsat s milým humorem. A to se v dnešní době přeci velmi cení! Její následující článek je sice prvoplánově veselý, ale ...

Prestižní Vysoká škola života v neděli uspořádala sraz svých absolventů. Na Staroměstské náměstí dorazilo více než 2500 absolventů, kteří společně prodiskutovali aktuální pandemii onemocnění Covid-19 a nakonec se hromadně shodli, že krizi je možné ukončit házením dlažebních kostek na policajty, ničením cizího majetku a zapalováním dýmovnic. Hned od začátku srazem zněly teorie o původu koronaviru a jeho případném řešení, jako např. „Prymula do plynu“.

V historii Země neexistuje žádný jiný velký obratlovec, jehož populace by se rozšířila tak rychle a s devastujícími následky pro další obyvatele planety. Jen v letech 1800 – 1930 vzrostl počet lidí z jedné miliardy na dvě, a za dalších 90 let pak dokonce na dnešních víc než sedm miliard. To s sebou samozřejmě nese spoustu problémů. Přečerpáváním zdrojů počínaje a ekologickou devastací konče.

Maringotka v rohu zahrady u omšelého domku sloužila jako výminek. S cirkusem kdysi zcestovala všechny země Evropy. Na stěně visí zarámovány tři vybledlé černobílé fotografie. Zprava: bělovlasý principál s knírkem a dětskýma očima, zakladatel cirkusu Karel Kludský. Rodem polský šlechtic. Měl dvacet dětí.

Nojo, lenost se nevyplácí. Jak tak sedím u počítače, koukám, je zrovna za 8 minut zítra, tak jsem neustále v pokušení tohle a tamto nějak ošulit. Například u těch příšerně těžkejch hádanek dát na jinou stránku všechna rozluštění, pak ještě překopírovat tu správnou stránku vyluštění na tu stránku právě vyšlou... Jednodušší je napsat, že vy se stejně nepoperete, že vy to stejně nějak zmršíte. Pardóóón, stejně nějak vypočítáte...