Jeho příchod nebyl nechtěný, nebyla však ani nijak plánovaný. Prostě se to stalo. Jako chlap jsem si samozřejmě strašně přál syna, pokračovatele rodu, raubíře, lotříka a raráška. Jsem si dnes plně jist, že ani malá princeznička by nebyla o nic menším zázrakem a klubíčkem štěstí. Myslím, že ačkoli se lidé stále snaží nějak vlastní pomocí určit pohlaví dítěte, je to prostě náhoda s šancí  50 na 50.

Pátá zbraňová amnestie na nelegálně držené zbraně a střelivo platí půl roku do 31. července 2021. Už v předchozích amnestiích lidé odevzdávali malorážky, lovecké pušky, granáty i některé rarity. Zbraňová amnestie přinesla i pořádné úlovky. Například královéhradecké policii odevzdal majitel samohybnou houfnici a tank T 34/85. Chce si vyjednat se státem jejich dodatečné znehodnocení tak, aby odpovídalo právním předpisům.

Jeden známý citát hlásá, že: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem.“ Něco na tom bude. A věřím, že spousta z vás, kteří vyrazili dál, než za humna, se o této staré pravdě nejednou přesvědčili. Stejného mínění byli i naši profesoři střední školy, jež nás (jakožto mnohojazyčnou třídu) vyvezli ještě dál, než za humna, abychom se zdokonalili v jazykových dovednostech. Cílem našeho výletu bylo holandské městečko Meppel v Nizozemsku, kde jsme měli navázat přátelské vztahy s výměnnými studenty.

Pan Jiří Kuřátko si šel večer lehnout, když mu manželka povídá: „Jirko, v kůlně se svítí. Asi jsi tam nechal svítit!” Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. V tom si ale všimne, že jsou tam zloději. Zavolal tedy na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku. Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu. Policista na druhé straně řekl: „Bohužel, nemáme teď momentálně nikoho volného, zatím tedy zamkněte barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.” Jirka řekl: „Dobře.” Sedl si a chvilku počkal. Pak znovu zavolal policii: „Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil.” A zavěsil.