U nás doma je veselo a příjemno.  Ze stavu zoufalého se zvolna přešlo do stavu všechnojemifuk, který se lehce prosmyknul do příjemného nicnedělání, tedy elegantním názvem "prokrastinování". Jen mne štve současné teplo, protože už nejde mít na hlavě narvanou čepici, na nose brýle, pod nimi respirátor, končí cí tam, kde začíná límec dlouhé beztvaré bundy. Pak už jen  legíny, křusky a psa. Ano, přesně tak a nejinak převážná většina psích dam (včetně mne) ven nevycházela.

Počasí si s námi pěkně zahrává. Extrémní teplotní změny se můžou podepsat na naší imunitě. Lidský organismus je totiž po zimě přirozeně oslabený. Zejména u lidí, kteří bojují s chronickými obtížemi, mohou výkyvy teplot způsobit nemalé problémy. Rozdíl okolo 20 - 30 stupňů se totiž může odrazit v tom, jak dobře nám funguje imunitní systém. V době pandemie to může způsobit větší problémy, než kdykoli jindy.

Ze všech jídel na světě, která nejsou sladká, vykazuje trhací závin největší procento žádostí o recept. Tedy aspoň v mé kuchyni. Taky má v sobě zakomponovanou zvláštní pojistku proti případným zbytkům: ať upečete libovolné množství, vždycky aspoň jeden kousek chybí a někdo u stolu by si ještě rád trochu dal. Když je na stole trhací závin, stočí se konverzace vždycky jeho směrem. Asi takhle: „Jako to maso bylo fakt dobrý, ale můžeš mi dát recept na tvůj závin?“

Jsem jedináček, což mi bylo celý život děsně líto. Ale máma měla tenkrát TBC, a strašně se bála, že nebude moct mít děti. Takže, sotva se z toho dostala, začala jsem se klubat já. Pochopitelně, že se s tou novinkou pochlubila až po pěti měsících, kdy už mne nikdo a nic nemohlo ohrozit. Přesto jsem nebyla žádné ňuňátko, prý jsem měla přes čtyři kila, což v té hubené době bylo docela dost.

Chtěl bych být - jak muška malá - na tom úterním jednání u pánů poslanců. "Diskuze" prý trvala asi hodinu a půl. Pozvaní ředitelé zpravodajských služeb, nejvyšší státní zástupce a policejní prezident se však ke slovu vůbec nedostali. Někteří poslanci uváděli, že debata přerostla ve "vzájemné osočování". Muselo to být fakt výživné... Tohle bude ještě velmi zajímavá kauza, jež určitě neskončí před podzimními volbami do Poslanecké sněmovny.

Možná, že jste někdy viděli známá osmerčata, která žijí teď v Kalifornii. Nadya Sulemanová, je přivedla na svět v roce 2009 – a není to dávno, co děti oslavily dvanácté narozeniny. Dokonce dost dlouho se vysílala reality show o jejich životě. Mj. jejich maminka má těch dětí celkem čtrnáct - není to žádná troškařka. Teď ji ovšem trumfla pětadvacetiletá Halima z Mali, které se narodila DEVATERČATA…

Je to už pár let, kdy jsem byla velmi zamilovaná a žila v pohádkovém vztahu s princem v modrém Volkswagenu. Jak už to u partnerských vztahů bývá, podnikli jsme spolu jednu z mnoha společných dovolených. Ačkoliv byl výběr většinou na něm, tentokrát jsem vybrala destinaci já a rozhodla jsem se pro ostrov Elba. Jak známo, Elba je italský ostrov ve Středozemním moři, kde žil Napoleon Bonaparte v exilu. A řeknu vám, že takový exil bych si také nechala líbit.

Kriminalisté řeší desítky případů se škodami v řádu milionů korun. Policie České republiky v posledních týdnech zaznamenala vzrůstající aktivitu skupiny osob, které využívají jednu z metod sociálního inženýrství a to takzvaný vishing. Jedná se o princip, který je založený na telefonních hovorech, kdy se   volající (podvodníci) zpravidla představují jako pracovníci banky, kteří zjistili napadení vašeho bankovního účtu.

IOT (Internet of Things) zařízení, tedy ta, která lze nějakým způsobem připojit do internetu, postupují do všech odvětví. Dokonce i mezi erotické pomůcky. A jelikož je situace kolem zabezpečení některých IOT zařízení “veselá”, může tak být “veselo” i v rozkroku. V březnu se například objevila velká analýza společnosti ESET, která se zaměřuje na chyby v těchto dvou hračkách pro dospělé:

Ode dneška, tedy od úterý 4. května, se náš život zase o něco přiblíží normálu. Začal totiž platit druhý z celkem šesti „vládních balíčků“. Ty totiž nahradily již nefungující protiepidemický systém (PES tedy skutečně chcípnul). Holt každý nový šéf si vše udělá po svém. Jenže - zase je v nich plno nelogičností... Co je nebezpečnější: fotbaloví fandové či študáci?

Přišourá se v typických dřevácích a fistulí pronese vtipnou hlášku, kterou zakončí charakteristickým chachá. Aby byl komický dojem dokonalý, protočí svá kukadla, a u publika má vyhráno... Bylo to roku 1920, kdy Josef Skupa začal v plzenském loutkovém divadle vystupovat s panem Spejblem. Ten nejdříve byl ve dvojici s Kašpárkem, ale – nebylo to ono. A tak roku 1926 vytvořil Gustav Nosek jako překvapení pro Skupu zmenšenou a vylepšenou kopii Spejbla. 

Na začátku tohoto příběhu bych chtěla apelovat na to, že to není propaganda, ani agitační trik, jak přinutit své okolí, aby se také stali vegetariány. Je to každého svobodné rozhodnutí, ke kterému člověk sám dojde díky morálním, zdravotním, či jiným pohnutkám. Důvod, proč jsem se rozhodla já, byl především morální. Nejen, že musím denně přihlížet, jak si řezník odváží ještě kojená telata z nedaleké Bio farmy, aby z nich udělal medailonky, či parmazán, ale i ta nešťastná událost s uvězněnými telaty na moři, jakožto uhynulých 200 tisíc ovcí na moři, to vše mě nenechalo chladnou a sekla jsem s masem definitivně.

Věděli jste, že prasata mají třicetiminutový orgasmus, pijavice 32 mozků a komáři zuby? Že rajče je ovoce, existují červené banány, člověk je býložravec, kost je 5x pevnější než ocel, děti rostou na jaře rychleji, můžete poslat pohlednici z pekla nebo že prdíme 14x denně? Vsadím se, že většinu těchto i všech ostatních zajímavostí jste nevěděli. Pokud jo, tak jste prostě "jedničky", o čemž ovšem ani trochu nepochybuji :- ))))

"Dobí den," přistoupí ke mně snědý muž, který před pár vteřinami vyskočil z obrovského landroveru v ulici, kde venčím. "Máte cigarrreta?" Žádostivě pokukuje po mé bensonce, kterou žhavím v puse. "Jasně," přitakávám, vyklepnu z krabičky cigáro, připálím mu a chci odejít. Muž (odhadem tak o 20 let mladší a o 20 cm menší) si odkašle a zapíchne se mi do očí: "Já muvim trrrochu česki....a mně se líbí cholky....ty mladý cholky ne..."

Stejně tak, jako kdysi Špinarová dokázala zazpívat i text lístku na tramvaj, tak já zase přečtu všechno, co má písmenka a dostane se mně pod ruku, pokud to je pro mne v nějakém srozumitelném jazyce. Je jedno jestli historický román, literatura faktu, klidně i růžovka a fantasy, detektivky, ale když si mám vybrat, tak je to sci-fi. Možná právě proto jsem s těmi „kecacími“ technologiemi opatrná...

František koukne na hodinky. Čas vyrazit. Típne cigáro, nastoupí do trolejbusu, pošteluje si sedačku řidiče a pomalu vyrejduje z točny. Dal by si kafe, tady to nejde, tak snad za půl hodinky na konečné. Zatahuje se. Obloha jak ocelový poklop, pod který někdo posvítil baterkou. Škvírka nízkého ostrého slunce. František nemá tohle světlo rád. Silnice se leskne. Vjíždí do nástupní zastávky. Nikdo tu nečeká. Zapíná rádio, kabinu okamžitě zaplní rozjásaný taneční pop. Mladší kolega, co jel před ním, tohle poslouchá, on teda ne, přepíná stanici. Hezké české rádio, Maruška Rottrová, tu má rád.