Když tak čtu některé příspěvky a zamyslím se nad nimi, tak mě docela jímá hrůza. Proboha, kam jsme se to dostali? V době, kdy za nás pracují stroje a my bychom se měli v poklidu věnovat zábavě, rodině, výchově dětí a podobně - končíme zhusta u psychiatra. Jak je tohle možný? Proč k tomu došlo?

Kudlanko a kudlanky, máme v domě rodinu, která mě štve. V podstatě parazituje na nás všech ostatních. Bydlíme v nižším paneláku, takže se všichni známe a vidíme si nejen do talíře. Stejně tak si všichni pomáháme, když je potřeba. Ale tohle už přestává být pomocí. Jedná se totiž o dvě děti.

Gejši jako vybrané, vzdělané společnice mužů mají v Japonsku bezmála třísetletou tradici. Jejich výchova trvá řadu let a je spojena se značným odříkáním a námahou. Dnes už je málokterá Japonka ochotna něco takového podstoupit a zdá se, že současná generace gejš je také generací poslední.

Meteorologie je věda. Někdy mi připomíná spíš takové to luštění budoucnosti z kávové sedliny. Vám ne? Prozradím vám tajemství, jak to dělají meteorologové na druhém konci světa:

Indiáni přijdou za šamanem zeptat se, jestli bude tuhá zima. Šaman rozhodí kamínky, podívá se na ně a řekne:  “Nevím, Velký Manitou mlčí. Ale pro jistotu štípejte dříví.”

Jako holka jsem ráda četla knížky z konce devatenáctého a začátků dvacátého století. Tahle báječná doba se mi nesmírně líbila. Dokonce jsem chodila do univerzitní knihovny a půjčovala si tehdejší časopisy. Jak odlišné to bylo v porovnání se současným bujícím socialismem, který sliboval, že se všichni už zítra budeme mít báječně a stejně.... 

Na zahradě jsem posbírala poslední zbytky krásně zralých a šťavnatých višní, cukety už zas rostou jako blázen neb je zrovna jejich sezóna… no a doma jsem pak dumala, co z těch višní spáchat dobrého (a pokud možno se zároveň taky nenápadně zbavit co největšího kusu cukety). Probrala jsem svou kuchařskou literaturu, nenašla nic, co by se mi zrovna hodilo -

...ona pro něj dělá první poslední, vaří večeři o třech chodech, nic si neplánuje, dokud jí nezavolá, ve všem ho chápe... A ON SI PŘESTO NAJDE JINOU - potvoru, která ho komanduje, stará se jen o sebe, nic neumí a navíc není ani moc hezká!  Sherry Arqovová ve svých knihách dává odpověď na otázky, která trápí už celé generace žen:

Daní, srdečně zdravím a posílám takový malý "rébus" pro znalce přírody. Tak jsem si minulý víkend vyšla do lesa a kromě košíku suchohřibů jsem objevila tuhletu "potvůrku podivnou". Nejprve jsem ji tak nějak přelétla zrakem a šla dál, pak jsem narazila na dvě další, menší, zabubákované, vypadaly spíš jak nějaká divná houba, žluté, jako zárodky zvonečků na kuří nožce...

Někde jsem se zmiňoval o nově otevřené hospodě v Předlicích, našem malém, milém a útulném ústeckém cikánském ghettu. Říkal jsem si, že se tam vypravím, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Ale velice zajímavé zprávy už mám. Hospodu vlastní nějakej Cikán z oblasti Teplic, chlap jako hora a žádný mejdlo. Má perfektní přehled: pár hostu tmavší pleti (jiná sorta tam samozřejmě nechodí, kde by se tam taky vzali) se pokusilo zdrhnout bez placení.

Milá Kudlanko, jsem normalni pohledna zena - věk "tak akorát" - 50 +,  27 let vdana, máme dceru. Muj problém: manzel se behem podnikani seznamil s vdanou pani, se kterou udrzuje jiz 13 let telefonicky  a SMSkovy kontakt (a to velmi vrely a citlivy). Osobne se stykali - pokud vim - behem prvnich let pomerne casto, (jak rikal sluzebne)

Dle doporučení České společnosti pro hypertenzi je vysoký krevní tlak definován jako TKl ³ 140/90 mm Hg. O hypertenzi se jedná, i když je zvýšen pouze systolický (horní) tlak. Pokud pravidelně chodíte k lékaři a ten vám jednou naměří vysoký tlak, nemusí se hned jednat o hypertenzi.

Ahoj Kudlanko, šla jsem si  koupit - nebo spíš se jen podívat do Hortezu na nějaké pořádné botasky  - a místo prodejny se sportovním vybavením jsem našla  solnou jeskyni. A docela mě to zaujalo. Vešla jsem dovnitř, vonělo to tam solí a jódem jako u moře a ještě trochu víc, ale bylo to příjemné.

Miroslav Horníček blahé paměti říkával, že - ať vstanu kdy vstanu, probouzím se kolem desáté. S tím velice ráda souhlasím, ale ještě bych dodala: ať jsem, kde jsem, kolem druhé po poledni usínám, ať dělám co dělám. Znáte to také? Bohužel, nedá se nic dělat, je nutno tyto těžké chvilky přemoci - co takhle si vyzkoušet svůj postřeh v jednoduché hádance?

Milá Kudlanko Danielo a vy všechny, všichni. Využívám anonymity a svěřím se vám, protože jinému nemám komu. Ne že by nebyli lidi, ale prostě to nejde. Rozešel se se mnou můj přítel, o kterém jsem byla přesvědčená, že je to ten vysněný princ, kterému budou jednou moje budoucí děti říkat tatínku, který bude vedle mne usínat i se probouzet.

Je to něco přes rok, co jsem objevila mužskýho, jakého vlastně odjakživa hledám. Od počátku bylo tohle zjištění oboustranné. Bohužel, má to nejen háček, ale přímo hák. (Uhodli jste, je ženatý.) Ale stejně nám to nevadilo. A nějak plynul čas, já se cítila šťastná (samozřejmě v mezích možností), bylo to pro mě stále silnější a hlubší a samozřejmější... až do tohoto víkendu.

Pohádka (někdy též báchorka) je krátký epický příběh s nepravděpodobným dějem, ve kterém se objevuje pohádková fantazie. Původně lidový žánr, nejčastěji psaný v próze. O pohádkách panuje značně zkreslená představa, že byly určeny dětem a že musí vždy dobře skončit, tyto představy se nezakládají na pravdě, neboť je známa celá řada pohádek, jejichž konec nelze označit za dobrý a nebyly určeny dětem...

Je zvláštní, kolik je na světě pouček a pokynů k správnému chování lidí; a což teprve návodů na všechno, co by mělo umět (a od vás pochytit) takové štěně.  Nedávno jsem našla přímo vyčerpávající postup,  kterak naučit psa povelu „sedni“. To mne přivedlo ke vzpomínce na mladá léta Bonnynky a naše společné učení.     

Všichni si jistě pamatujete na Krysaříka, respektive na kouzelné povídánky o tomhle velkém malém pejskovi. Pak se v životě jeho autora stal velký zlom - nu zlom - do poměrně spokojeného a klidného života mladé rodinky vstoupil dravec... Všechno najednou bylo jinak. Ostatně i Krysařík už není Krysařík, ale Krysaříková.

Před časem se manžel stavoval pro nějakou drobnost u svého dobrého kamaráda. Jeho manželka Věrka zrovna pekla sušenky, tak mu jich pár zabalila, aby taky donesl ochutnat rodince o). Sušenky byly bezva, na můj vkus by mohly být malinko míň mastné, ale to je otázka názoru… Takže jsem nelenila a recept obratem z Věrky vyloudila a teď ho posílám i na Kudlu.

Už jsme z toho počasí tak pomatení, že se divíme, že jsou v létě vedra. Několik minulých let byla léta vysloveně studená a deštivá a tak nás nyní fakt, že je v létě horko, dočista zaskočil. Tak tedy - radujme se, veselme se - "Svatá Anna - chladna z rána", doba prázdnin, dovolených, koupání a tepla se právě přehoupla do druhé půli a co nevidět tu bude podzim a my budeme jen vzpomínat na to, jak jsme se zdarma krásně ohřáli.