Vzpomínám na krásné chvilky před spaním, kdy mi máma povídala pohádky, říkala básničky, zpívávala písničky. Vzpomínám na odpolední chvíle při žehlení a skládání prádla, kdy o něco starší jsem už pomáhala a poslouchala její vyprávění o různých zajímavých lidech.

Často se dopouštíme pravopisných prohřešků a nemístných disharmonií. Třeba když si ve výslovnosti zaměňujeme významy slov status a statut a pleteme si Istambul s Istanbulem či Holandsko s Nizozemskem. A přitom stačí krapet sebevzdělání a letmé nahlédnutí do encyklopedie. Nejvíc to asi odnáší země tulipánů, fotbalu či přívrženců eutanázie a registrovaných partnerství. Takže, popořádku...

Kolačkov/Stará Ľubovňa 23. augusta (TASR) - Tri dni nezvestný dvojročný chlapček z Kolačkova v okrese Stará Ľubovňa, ktorého našli v stredu neskoro večer hubári asi 800 m od osady, je v nemocničnej opatere. Malý Jaroslav Pecha odišiel z domu v pondelok 20. augusta podvečer a už sa nevrátil. Oblečené mal iba biele slipy a obuté červené papučky.

To jsem si jednou, už je to mnoho let, objednal na truckstopu sekanou s bramborovou kaší, tedy americký „meatloaf". Servírka, stará půvabná dáma v černých a přímo elegantních šatech, s krajkovou zástěrkou a krajkou ve vlasech (oblečení to na americkou servírku v podřadné restauraci dost neobvyklém), mne vzala kolem ramen, naklonila se a do ucha mi zašeptala:

Svatba - jeden z nejkrásnějších dní vašeho života, na který se vzpomíná po celý život. Obřad oslavující lásku muže a ženy v sobě skrývá sladké drama již celá staletí. Uspořádání svatby záleží především na vašem přání a fantazii. Ať už zvolíte svatbu v zámecké zahradě, romantickém hotelu nebo skromné posezení

Jsem líný a mlsný (báječná kombinace). Dnes vám nabízím recept na špagety, které dokáže kdokoli spáchat za 20 min. Existuje X receptů tohoto názvu, ale držme se toho, co je vyzkoušené. Tenhle opravdu ověřený (Jamie Olivier + italské zkušenosti) recept dokáže uspokojit i milovníka Itálie.

Milá Kudlanko, mám trápení. Asi bych měla jít za nějakým psychologem, sexuologem, ale já to prostě nezvládnu, neumím si představit, že bych někde měla nahlásit své jméno, adresu atd. a pak říct, jaký mám problém. Protože asi na "tohle" nejsou žádné prášky, tak si stejně nemyslím, že bych dostala nějakou extra radu.

Tak jako jsou tací, co jezdí do ciziny kvůli tomu, aby mohli na*írat příbuzné nebo se vytahovat na večírcích, tak jsou i hromadílkové. A zařizoválkové. Ti si nepořídí dům se zahradou od architekta proto, že by to hlavně sami chtěli, a že by se jim to právě takto líbilo.

Máme dvě děti a v podstatě do nedávna bylo všechno docela fajn. Dcera (ta starší) je nyní v předmaturitním ročníku, respektive do něj teď od září měla nastoupit. Ale poslední týdny máme doma peklo. Prostě oznámila, že se na školu vykašle, že to je stejně zbytečnost, ztráta života (!) a že si už zařídila místo jako au-pair někde v Anglii.

Hrozně ráda se setkávám s lidmi. Ať už s přáteli nebo jen známými, případně i s někým, koho neznám, ale chtěla bych ho poznat. Nevím, čím to je, protože jsem v podstatě plachá, stydlivá, nikde nejsem středem pozornosti. Mnohokrát mám i pocit, že lidi jsou nesnesitelní. Všichni, sakumprásk!

Milá Danielo,  jsem dlouholetá čtenářka Kudlanky a jako hodně přítomných jsem "kudlančí závislák".. Potřebuju se hlavně vypovídat a asi si i přečíst  co na to ostatní - já vím - „má ty svatá prostato..." Moje 20ti letá dcera rok a půl chodila a z toho rok žila s přítelem. Po maturitě sehnala dobrou práci 50 km od našeho bydliště; on bydlí na polovině cesty.

 Svoje dnešní vyprávění o naší chaloupce bych ráda věnovala pohledu do dávné minulosti našich nejvyšších hor. Jak se asi ocitla ona a jí podobné na stráních vysoko v horách? Co přimělo lidi budovat si domovy v tak těžkých podmínkách? Vždyť v nížině by vše bylo mnohem snazší? Je to až zvláštní, jak stejné jsou v jistých ohledech osudy lidí už celé věky ...

Minulý týden se znovu sešlo pár  příslušnic zvláštního rodu "kudlankovitých" (kliknout, prosím) - bylo to - jak jinak - moc fajn. Asi všem došlo, proč jsem tak "nenápadně" vyzvala přispěvatelky k předhození svých receptů z lístkového těsta: ano, v předevečer sešlosti jsem nakoupila a další den,

Ahoj Danielo, a ostatní Kudlanky, před pár dny jsem při pročítání jednoho diskusního fóra narazila na jednu zajímavou věc, říkala jsem si, že to vyzkouším, a protože jsem si vzpomněla na jeden zdejší článek řešící "oho" nebo "schl", že se s tipem i podělím :-))). Docela nově se v různých kosmetických salónech objevila "nová" metoda epilace, cukrovou pastou.

Počasí můžeme cítit jinak, než jak ukazuje teploměr. Ne vždy teplota, kterou objektivně změříme na teploměru, odpovídá tomu, jak teplo a chlad vnímáme na vlastní kůži. Taková je prostě „pocitová teplota". Ta je v horkých dnech zvyšována větší vlhkostí vzduchu, lidé říkají, že je dusno.

Jsem tři roky vdaná, máme ročního chlapečka a já najednou tohle. Byla jsem se sestrou u ní na chalupě a když švagr jel domů, tak jsem se svezla s nim, že nakoupím nějaké dobroty a na otočku se vrátím. Když už jsem tedy byla v Praze, tak ať mě hodí domů, že se osprchuju.       

Bylo vedro k zalknutí. Vypila jsem už druhou láhev citronády. Monotónní drkot stolního větráku mi šel pěkně na nervy, navíc jsem měla pocit, že mi z něho začíná bolet hlava. Na práci se nedalo soustředit. Prostě nejlépe by bylo natáhnout se na gauč a usnout, ale předtím hezky pod sprchu. Bohužel jsem se rozhodovala moc dlouho.

Šla jsem včera z nákupu, na zádech báglík, v každé ruce tašku. Protože jsem šla od metra cestičkou mezi stromy lemovanou lavičkami, neodolala jsem a na jednu se rozsypala. Sedím si sedím, pozoruju cvrkot a - ejhle: blížila se ke mně jedna zamilovaná dvojice. Jestli jim bylo dohromady přes padesát... Obírali se vzájemně jak doma po půlnoci, nekoukali vpravo, vlevo.

Volala mi jedna paní. Dokonce se představila a protože volala mobilem na mobil, mám i její číslo. A hned, že slyšela, jak jsem chytrá a schopná, že má něco pro mě úžasného, že to musím slyšet... Jela a jela, přesně tak, jak říkávala moje babička milovaná, jako šlejfírna.