Potřebuji radu ohledně svého vztahu s manželkou. Jsme spolu 12 let, máme dva kluky 9 let a 5 let. Má žena mi před měsícem z ničeho nic řekla, že už mě nemiluje a může se mnou zůstat jen kvůli dětem. Je to prý kvůli mojí povaze, jsem prý hodně žárlivý. Nemyslím, jen jsem prostě začal něco tušit, tak jsem se vyptával.

Milá Kudlanko, nevím, jestli se jedná jen o moji životní smůlu nebo jestli něco dělám stále špatně...  ale před osmi lety jsem se vdala a mám s mým (dnes už) ex-manželem dva krásný kluky (takové dva čertíky, které bych za nic na světě nevyměnila). Ze začátku bylo manželství docela spokojené, ale jen do té doby, než manžel získal mnohem lepší práci s lepším postavením...

Milá Kudlanko, dnes a denně jsme masírováni všemi možnými reklamami - a tak jsme včera doma dali řeč na téma "zničené pračky". Manželův názor - je chemik: Vždy když vidím reklamu na C....n, tak bych chtěl mít po ruce toho, co to vymyslel. Že prý: "Uvnitř bubnu se vodní kámen neusadí, protože ho otírá prádlo, když se buben točí"!

V parku uprostřed města pracují dvě blondýny. Jedna vždy vyhloubí jámu a druhá, která jde za ní, ji zase vykopanou hlínou zaplní. Pracují tak s vervou celý den bez odpočinku, jedna vykopává díry, druhá je zase zahazuje. Jednomu kolemjdoucímu to nedá a po chvíli se jich zeptá: "Oceňuji vaši píli, slečny, ale byly byste tak laskavé a vysvětlily mi, jaký smysl vaše práce má?

Směnka na viděnou, vystavená v prospěch zrovna tohodlenc dlužníka jakousi firmou a na částku několikanásobně přesahující dluh.Jedna klasická exekutorská historka, odehrála se ve vedlejším okresu. Vcelku nevelká částka - televizor asi za 15k, s poplatky to ovšem vylezlo holt na 35k.

Bylo, nebylo, nedávno tomu. Běžné české sídliště, kde vyrůstaly dvě holčičky. Uplynulo pětadvacet let a jak se všechno změnilo... Měla jsem dobrou kamarádku Petru, se kterou jsme se znaly už od pískoviště. Bydlely jsme ve stejném paneláku, chodily do stejné školky, na základce i na gymplu seděly v jedné lavici.

Jo inzeráty, to je něco.... Někomu tahle záležitost docela slušně zpestřuje život, někdo to párkrát zkusí, nic z toho není, ten další naopak na inzeráty a "tenhle druh seznamování" nestačí ani nadávat. Prostě jak kdo. On totiž takový správně napsaný inzerát je v podstatě malé písemné dílko, které o vás má pár písmenky všechno naznačit...

Jo, on ten Smolíček byl pěkně zlobivý kluk, žádný pacholíček... Že bydlel u jelena v lese, to víte. Zatímco jeskyňky byly hodné lesní žínky, které Smolíčka soukromě vyučovaly. Smolíček se však každý den před jeskyňkami zamkl a ty pak musely volat: "Smolíčku pacholíčku, otevři nám svou světničku, jen co tě češtinu a matematiku naučíme, hned zase půjdeme."

Když se sejdou lidi „na kus řeči", povídá se i o počasí. Ale kdyby nás stroj času převezl do dávné minulosti, s našimi předky Praslovany bychom si moc nepoklábosili. Nerozuměli bychom jim. I když, třebas takové vedro: tohle slovo má zrovna praslovanský praslovanský základ. A to je důvodem, proč si (co se horka týče) mohou rozumět lidé v řadě zemí, aniž by znali řeč.

Milá Kudlanko, když jsem se koncem léta rozhodla pro to, abych si přeci jen vzala posledních pár dnů dovolené ještě v létě, nenechávala si je na zimu, nevěděla jsem, jak moc se mi změní celý budoucí život. Kamarádka přišla s návrhem využít "nádhernou příležitost", za málo peněz hodně muziky - bude to super, horko venku, teplé moře, všude ovoce a zelenina...

Přátelé, můj problém je trochu odlišný od těch, které tu řešíte - ale v podstatě se jedná také o mezilidské vztahy, dá se říci o vztahy mezi lidmi, kteří jsou denně spolu větší dobu, než se svými partnery. Jedná se o spolupracovníka a jeho chování k ostatním. Svou práci zná a velmi dobře zvládá, ale pracovat s ním je očistec v pravém slova smyslu.

World Mental Health Day, vyhlášený na 10. října, je projektem Světové federace pro duševní zdraví, která sdružuje členy z více než 150 zemí světa. Poprvé byl tento projekt zahájen v roce 1992. Řeknu vám zajímavost - na přibývání duševních nemocí mezi lidmi se prý mohou podílet mj. i změny stravovacích návyků.

Přiznám se, že mě žádost o radu uvedla do rozpaků. (viz tento dopis: zde) Pokaždý mě zaskočí, když mě někdo žádá o radu, neboť mám utkvělý pocit, že lidé se radami řídí a tudíž je nezodpovědné radit jim nějaké hlouposti. Takže si z toho shluku písmen vyber to, co bude dávat smysl...

Milá Kudlanko a přátelé, nevím si rady se svou ženou. Je to skoro rok, co nám zemřel syn. Trvalo dost dlouho naše trápení, které si málokdo dovede představit. Od střední školy, kdy jsme se to dozvěděli, se náš život úplně změnil. Vlastně jsme se stali závislí spolu s nim. O tom bych už mohl přednášet.

Mea culpa, mea maxima culpa (Má vina, má velká vina), bych měla spolu s Pidřichem říkat, bušit se provinile v prsa a lkát... Nu, poněkud se nám ten kalendář opozdil, takže nestíháme jména "trefit" na ten správný slavný den. Ale nebudu vydávat svou hruď všanc, o Pidřichově už ani nemluvě. Počasí nám zatím přeje, záplavy, vánice, vedra, uragány, nic takového se v našich krajích zatím nekoná a doufejme, že v nejbližší době ani konati nehodlá.

Milá Kudlanko, jsem v zoufalé situaci. Bydlím v nájemním bytě, nájemní smlouva je na mé jméno. Před rokem jsem do bytu přihlásila k trvalému pobytu přítele, který se ke mě nastěhoval. Nyní se s ním rozcházím a chci, aby se odstěhoval (protože nepřispívá na nájem ani další věci, ničí zařízení bytu, vodí do bytu prapodivné existence, omezuje mě a jinak terorizuje), ale nevím jak to provést.

Posledních pár dní jsem trochu víc "mimoň" než běžně, ale mé kudlanstvo to bere zatím s humorem a s rezervou, díkybohu. Manžel zase zvedl krovky a odletěl směr "jeho vesnice", jak říká svému bytečku za velkou louží, naopak zpoza téměř druhé strany Spokojených států mi občas přiletí drobné e-maily z rodiny mé dcery.

Tak jsem zas dostala jeden z mnoha „DOPISŮ ŠTĚSTÍ". Starý, známý, stále stejný, spolu s velkou haldou nasbíraných e-mailových adres. Až mi bylo z toho smutno, že tolik lidí - kdyby to bylo opravdu možné - by rádo poslalo kousek štěstí někomu „svému milému", případně jen si za těch dvacet kopií aspoň žvaneček štěstí pro sebe tímhle vyměnilo.

Město Humpolec je široké veřejnosti známé tím, že se do něj přestěhoval Hliník - neexistující osoba z legendárního filmu „Marečku, podejte mi pero". Humpolci bychom ale křivdili, kdybychom mu přisuzovali slávu jen na základě této mystifikace. V dobách dřívějších bylo totiž město proslulé textilní výrobou, respektive výrobou lněných látek, které expandovaly na trh v celé Evropě.

Ve středu posledního týdne měsíce září jsem byl v Mostě na sídlišti Sedmistovka v jedné docela zajímavé firmičce. Tak trochu drbeme u kafe, čekám, než pojede můj rychlovlak a jak jinak, samozřejmě o ženských. A jeden týpek dal k dobrému jednu velmi zajímavou příhodu svého známého, pražského policajta.