Tak nevím, sotva je na světě maminka, která jásá, když její dítě se právě řítí nějakou téměř nadzvukovou rychlostí po silnici, jede úúúžasný závod, který "prostě musí vyhrát!" Nebo když jí syn oznámí, že se rozhodl si udělat ještě pilotní zkoušky. Nebo nadšená dcera jen tak mimochodem sdělí, že tuhle dovolenou jede s dvěma holkama do Kolumbie, a že to jasně bude super!

No, ono to nemusí být na první pohled vždy tak divoké, aby se to na ten druhý stalo ještě divočejší. Kolik dětí se vdalo či oženilo někam na druhý konec světa...

Kolik dětí závodí v těch nejfantastičtějších sportech.

Kolik jich má nějaké nebezpečné povolání...

Píšu dětí, protože pro rodiče jsou jejich potomci neustále dětmi, byť jim bylo třeba i padesát. Mám kolem sebe plno kamarádek a kamarádů, kteří mi občas o svých ratolestech vyprávějí. Většinou všechno dopadá dobře, nebo se to "dá zahojit", ale občas ...

Na tohle všechno jsem si vzpomněla, když jsem se dívala na ukázku jednoho dechberoucího, adrenalinového a velmi, velmi nebezpečného sportu, který se provozuje běžně i u nás. Ono to zas - v porovnání s jinými - tak moc úmrtí asi neprodukuje. 

 V Hříměždicích, vesnici asi tak na polovině cesty mezi Příbramí a Sedlčany, se letos už podvacáté skákalo do vody. Ale ne jen tak jednoduše – před cca dvaceti lety se tam pár ďáblů domluvilo a dnes tam pořádají cliff divingové závody. Co je to?

Je to „hop z věže do vody“ - extrémní skokané tam závodí, kdo z nich předvede nejlepší salta a vruty z pětadvacetimetrové věže do lomu. Samozřejmě, že všichni neskáčou z takové výšky, většina přeci jen o pár metrů méně, takže se naštěstí během závodu zatím nikdo moc nezranil. Hříměždický žulový lom je devět metrů hluboký, což skokanům bohatě stačí.

Jen pro zajímavost - takový skok mj. znamená, že nohy závodníka rozrazí vodní hladinu rychlostí 80 km v hodině…

Do lomu má volný přístup veškerá veřejnost, ale jakmile se setmí, platí přísný zákaz vstupu. Důvodem je mj. loňské neštěstí, kdy po nočním skoku do lomu zemřel jeden cizinec. Ano, jejich rodičům moc nezávidím, ale co já vím, co zrovna dělají ty mé ratolesti, a ratolesti mých ratolestí…

mohu se zeptat,

jaké sporty provozují vaše robátka?

 d@niela

Komentáře (5)

Zobrazit/Skrýt komentáře ... : mia I chtěla jsem si o tom přečíst víc a první odkaz vyjel tenhle https://www.pribram.cz/clanek/na-hrimezdicky-highjump-spechal-vrtulnik-pro-zraneneho-muze/14135/ Při pohledu na fotky jsem si vzpomněla na skokanku do vody Milenu Duchkovou. Kde je jí asi konec, vzpomínáš na ni Dani? srpen 06, 2019 14:12 ... : d@niela Tedy, Mio... :-))) Já ji dokonce znala!! A i já jsem naletěla tehdejším zprávám... Tohle jsem se teď dočetla: Milena Duchková (* 25. dubna 1952) je bývalá československá reprezentantka ve skocích do vody. V disciplíně skoky z desetimetrové věže se stala pod vedením trenérky Marie Čermákové olympijskou vítězkou na LOH 1968 v Mexiku, mistryní Evropy z roku 1970, stříbrnou olympijskou medailistkou na LOH 1972 v Mnichově a vicemistryní světa z roku 1973. Jde o jednu z nejmladších českých olympijských vítězek, která je vysoká jen 157 centimetrů, a jež v roce 1968 překvapila celý tehdejší sportovní svět. Emigrovala a byla komunisty prohlášena za zesnulou, dokonce jí byl vybudován hrob na Olšanech, který byl nafilmován a promítán v kinech v Československém filmovém týdeníku. Byla dvanáctinásobnou mistryní Československa, vystudovala SVVŠ v ulici Wilhelma Piecka (dnes Arcibiskupské gymnasium) v Praze 2 a zubní lékařství, nyní žije a pracuje ve Vancouveru v Kanadě. V roce 1983 byla uvedena do mezinárodní plavecké Síně slávy. srpen 06, 2019 15:17 ... : mia I To jí muselo být všelijak, když se dozvěděla, že ji komančové pohřbili. Taková věc se jí donesla. srpen 06, 2019 15:55 ... : *deeres* I já byla přesvědčena, že je po smrti. Také jsem jí znala, bydlela na Vinohradech a chodila do gymplu na Míráku. Tehdy to gympl ještě nebyl, jmenovalo se to tehdy SVVŚ, čtyřletá přípravka na vejšku. Některým lidem schází pud sebezáchovy, jen jednou jsem se nechala přemluvit, abych skočila ze skákacího prkna do vody. Ani to nebylo vysoko a až do konce prázdnin jsem chodila s monokly na obou očích. srpen 06, 2019 16:16 ... : toulavejV skočit i z malé výšky je pro mě nepředstavitelný, nemožný to udělat. V Acapulku v Mexiku skáčou odvážlivci do moře z útesů v La Quebrada z výšky 45 metrů. A musí to správně načasovat. V momentě skoku dole v místě doskoku není voda, tedy potřebná hloubka. Ta se tam udělá pomocí příboje těsně před dopadem . . . srpen 06, 2019 17:35

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment