 Když jsem byla mladá holka, musela jsem mamince v kuchyni hodně pomáhat. Vzpomínám na jedny Vánoce. To zas byla mamka ve svém živlu. Milovala pečení a každý rok přidávala další a další recepty, které si vyměňovala se sousedkami. Byla také dámská krejčová, takže čas od času i šila pro důstojnické paničky. Zrovna jsme pracovaly na desátém druhu, když k nám přišla sousedka, která chtěla ale jen upravit svoje šaty. Máma ji vyslechla, a prý dáme si kávu... A tak si vyprávěly a paní nám přitom sdělila, že ona cukroví nepeče, protože ji to nebaví, že prý „Nám všechno přiveze tchyně“. No dobrá, byla to její věc. Asi po týdnu se zastavila, aby jí maminka mohla ozkoušet šatičky. My zrovna plnily včelí úlky, a když paní zjistila, že to není moc složité, vzala si recept. Asi za hodinku však přiběhla, celá červená a nasupená. „Co to je za recept? Vy to máte tak pěkné a mě se všechny rozplácly!“ Ona je dala totiž péct...  Za pár dnů bylo všechno upečené, cukroví jsme naskládaly do krabic a zabalené daly na balkon naležet. Společně jsme udělaly vánoční úklid, mamka pak vzala upravené šatičky, a že půjdeme k paní práci odevzdat.
Balkon byl zrovna pootevřený a tak ho maminka zabouchla, zhasla a šly jsme. Paní mamce zaplatila a uvařila nám kávu. A tak jsme spolu seděly a tlachaly, ony vzpomínaly na svoje dětské Vánoce a čas běžel. Po hodině jsme odešly domů. Na židli seděl otec, zamotaný v teplé dece a strašně moc se mračil. A můj bratr se usmíval, ale díval se někam až za otce. Ten se totiž vypravil na balkon jen tak nalehko, měl jen trenýrky a tričko, a šel tajně uzobávat cukroví. Protože byl u škatulí skrčený, mamka si ho nevšimla a ten balkon zabouchla. A odešly jsme k paní .... Až bráška, který byl zrovna venku, slyšel volání o pomoc a otce vysvobodil. Ten na nás hučel, že bude určitě nemocný, že si to ale nemůže dovolit, a jenom stále nadával a nadával. Neonemocněl, ale pak když šel náhodou na balkon, vždycky se oblékl, a hlásil do celého bytu, kam jde. HANKA TULIPÁN
|
