Pár let po svatbě jsem dosáhla mateřské a manželkovské dokonalosti, mýtu českých žen. Protože jsem se z té "Země dokonalosti" vrátila při relativním duševním zdraví, mohu všem, kdož tam míří, poradit, jak se dostat zpět mezi „šťastné nedokonalé".

     Vstávala jsem tehdy denně mezi pátou a šestou ráno, kdy se budil syn. Odvedla jsem ho do kuchyně, aby nebudil tatínka. Vyčistili jsme si spolu zuby, a zatímco snídal, stihla jsem i rychlý make-up, takže jsem manžela uchránila pohledu na přirozenou zeleň svého nevyspalého obličeje.

     Syn dostal kostky nebo pastelky, a protože do půl osmé, kdy vstával můj muž, bývalo dost času, stíhala jsem obvykle připravit pořádnou mužnou snídani s kávou, džusem, vajíčky naměkko a topinkou. Obměnou byly lívance, vrchovatě obložené chleby nebo domácí pomazánky. Budila jsem ho veleněžně, pomohla mu najít košile a ponožky, a když odcházel do práce, mávali jsme mu z okna.

Během dne jsem stihla všechno: uklidit, nakoupit a připravit teplou večeři i s moučníkem. Jít s malým na procházku, uplést svetr, natřít poličky, posekat zahradu. Byla jsem hodně pyšná na to, že když se vracel odpoledne domů, bylo všechno hotové, včetně vychlazeného piva v ledničce. Z té doby si nepamatuji ani jednu manželskou hádku. Naštěstí mi tehdy zbyli kamarádi.

     "Hele, jaký si myslíš, že je rozdíl mezi tou ledničkou a tebou?" zeptal se mě jeden z nich. (Telefonovala jsem mu v noci, téměř potají.) "Lednička stojí každý den tam, kde to čekáš. Vždycky ti nabídne něco k jídlu, je tichá, na spotřebu nenáročná. Čistá, bílá, vkusná, ale těžko tomu říkat krásná. Už jsi viděla chlapa, co by vášnivě miloval ledničku? Všimne si jí, až když mu kompletně vyteče na podlahu. Ale to musí po té louži uklouznout!"

     Ten večer jsem vypila dvě vychlazené desítky a probudila se až v půl osmé. Nade mnou stál manžel v jedné ponožce a zmačkané košili. Zatímco na pravé ruce držel křičící dítě, v levé třímal suchý rohlík. Tvářil se překvapeně. Za pár měsíců mě už zase vřele líbal a ptal se, zdali jsem vařila, nebo má po cestě z práce něco koupit...

     Nebuďte vždycky tam, kde to ostatní čekají. Buďte náročná na spotřebu. Nabízejte jen tolik, co vám dávají, a pořádně hlučte, když je to potřeba. A už vůbec se nebojte čas od času vytéct na podlahu.  Dodnes sice nevím proč, ale je jisté, že jen tak vás budou ti kolem milovat. Takový je zákon ledničky. 

(Z internetu)

Komentáře (29)

Zobrazit/Skrýt komentáře Je to správný zákon, : wendy potvrzený praxí. I když se mně nelíbí, i když jsem byla dlouho přesvědčená, že muž by si měl vážit pohodové ženy, která věčně nevysírá, věčně jí nebolí hlava, doma klídek, může na fotbal i na hokej...neváží si toho. Co máme nevíme, až když to ztratíme. Takže dnes žasnu nad každým přibitým hřebíkem, odjíždím sama na dovolené, mám své dámské sedánky, svou časově někdy náročnou práci, svou knihovnu. Domácnost v pořádku, svědomí čisté, a mám se jak jsem se v životě neměla. U většiny chlapů to funguje. Možná - to je i věkem... listopad 15, 2007 07:47 PS.: : wendy a začala jsem svého muže mít znovu ráda. Ne, vážně v tom není přetvářka a vypočítavost. prostě - jen to takhle funguje. Uf. listopad 15, 2007 07:48 ano, : mura tento prirodni zakon presne takhle plati. ani mne se to nelibi a dlouha leta jsem proti tomu bojovala. nedavno jsem to vzdala a ... no, wendy, souhlasim s tebou do puntiku. prirode nema smysl vzdorovat. listopad 15, 2007 08:05 jo holky, také jsem si myslela, : Inka že by to mohlo být jinak a dlouho jsem tomu nevěřila, teď s tím naprosto souhlasím a hlavně je mi dobře po těle i na duši, věci kolem fungují jak mají a to je to hlavní. listopad 15, 2007 08:45 ... : nella Jo na tom něco bude i když logicky by člověk usoudil, že lépe bude fungovat ten postoj vzorné ženy, není tomu tak. listopad 15, 2007 09:30 ... : jája a co když je ten můj zvyklej mít doma jen ledničku, lednička byla matka, čeká, že lednička budu já, bohužel nejsem, nebo jsem spíš ta co čas od času vyteče na podlahu a taky v ní toho sem tam moc není. Bojujeme, chtěl by mít doma spokojenou, tichou, nenáročnou na údržbu, vždy plnou a k dispozici a on má zatím tu druhou. listopad 15, 2007 09:45 Jájo, : Míša šíša tak to máš problém... listopad 15, 2007 09:50 A jak dlouho to takto funguje Jájo ? : wendy Jakpak asi dlouho ? listopad 15, 2007 10:37 ... : hadimrcha Mužská logika je neuchopitelná a nepochopitelná. Když mají všechno okej, tak tě brzy začnou podezírat z něčeho nekalého. Když vytečete na zem, zdá se jim, že je nemilujete a začnou větřit. Pár let jsou skvělí, pak si na to zase navyknou a je jim to fuk. Po 36 letech spokojeného manželsví mohu říci, že tyto mužské nálady se neustále vrací a je třeba se jimi nedat otrávit. Vždyť ženský mozek vždycky rady si ví. listopad 15, 2007 10:43 Hadimrško, : ivanka tvoje slova tesat do kamene... řekla si to nádherně listopad 15, 2007 11:23 rmilh : jája no já jsem se snažila být lednička alá tchýně nějakou dobu, ale není mi to bohužel dáno a hlavně mě to moc nebaví a takže teď prožíváme období, kdy manžel se nechce vzdát své tiché a poslušné ledničky, ale ta už doma bohužel nebydlí, nevím jestli si nezbalí raneček a nevydá se jí hledat. Mu aspoň upeču buchty, anebo jako správná vytýkající lednička mu je koupím. listopad 15, 2007 12:04 Jájo, : Míša šíša já manželovi ty buchty taky občas koupím. Ale musím ti prozradit, že náš pes je NEŽERE! Zato ty domácí - to by mohl celej pekáč. Takže s trochou nadsázky by se dalo říct, že u nás se manželovi kupuje a pejskovi peče listopad 15, 2007 12:11 Jájino : NČ proč ses snažila, když ti to není dáno? Vypadá to, jako bys ho jen potřebovala ulovit. listopad 15, 2007 12:12 NČ : neonka Nikoliv ulovit, jenom chtěla to nejlepší pro svýho zlatíčka. listopad 15, 2007 13:45 Jojo, : Krakonoš kdybys mu řekla hned na začátku, že tě to neba, mohli jste mít po problému. Jak prosté. listopad 15, 2007 13:47 pro Nč : jája jé, díky, možná máš pravdu listopad 15, 2007 14:09 no právě : bb snažit se v manželství, ve vztahu člověk asi musí, bez práce nejsou koláče, ale musí to být k užitku, radosti, potěšení, nesmí se pak cítit jako lednička u mě skvěle zafungovala genetika, po tátovi a ženách z jeho strany nemám potřebu vytvářet dekorum na oko, pro lidi, aby to vypadalo, necítím nutnost dělat něco lépe proto, že to tak dělá někdo jiný, jedu podle svého...naopak jsem po nich zdědila zálibu v teple rodinného krbu, domácí pohodě, takže mě baví ji vytvářet...po tátovi nadhled nad životem a smysl pro detail v práci, po mámě schopnost vidět za roh a pro něco budoucího na chvíli zatnout zuby sečteno podtrženo, když mám pocit, že to má smysl, že je to opětované, vyrovnané a druhý že taky dělá v rámci svých možností maximum pro to, aby bylo dobře, tak to baví i mě, miluju rodinnou pohodu, teplo domova, vůni domácí kuchyně a lidi co se kolem houfují, nikdy nebudu překračovat svůj stín...kdysi jsem párkrát zaslechla "to moje máma tohle, moje máma tamto", kontrovala jsem svým dokonalým otcem, a bylo, došlo nám,že tudy cesta nevede, protože jsme to my, ne oni, a proto spolu jsme..ale museli jsme na to přece jen přijít, nešlo to hned, protože jeho maminka byla tou dokonalou ledničkou, hodnou a laskavou, která všem začala scházet až zemřela, do té doby prostě fungovala a nikdo se nezabýval tím, zda si něco přeje, chce jinak, je spokojená, něco ji trápí...a u nás to bylo naopak, táta se zabýval víc mámou než máma tátou, takže jsme se my dva museli naučit každý trošku od toho druhého, abychom nezabili lásku malichernostmi je krásný se doplňovat, ale člověk nikdy nesmí zapomenout sám na sebe...ostatně, do takové se ten muž zamiloval, tak teď ji má a ať je rád listopad 15, 2007 14:10 Krakonoši, : Míša šíša a to myslíš, že by to pak jako začalo bavit jeho? Když se dva do sebe zakoukají, tak tohle určitě na začátku vztahu neřeší. Pochybuju, že kdyby Jája svému milému hned řekla, že nerada vaří a šůruje, tak že by jí odvětil "Čau, holka, ty nejsi nic pro mě. Já jsem od matinky zvyklý na servis." Určitě u ní tehdy oceňoval ouplně jinačí věci. listopad 15, 2007 14:11 ... : bb a pak, jak pravil Krakonoš, vymezit si svoje hranice lze snáz na začátku vztahu, v období zamilovanosti, ¨než se přemáhat, snažit, a pak rupnout po 20, 30 letech tou dobou je to pro partnera i pro děti, protože do té doby máma přece nic...a co tak najednou, asi přechod, svede se to na hormony a to je pak lítostivý boj o prosazení své osobnosti...a nebo se najednou utrhne partner a jde za šťavnatější, živoucnější osobou, protože chce žít, což jeho ledničku asi nebaví, když se jen stará o domácnost a vaření, a coby schopná výkonná lednička to nějak zvládne, vždyť ho ani doteď moc nepotřebovala. To já teda všechno sama nezvládám, ani nechci zvládat, nikdy jsem neměla ambice uživit sama rodinu, vymalovat byt, zrýt zahradu, přitlouct poličku, radši za to pochválím někoho jiného )) listopad 15, 2007 14:17 Míša šíša, : bb nezačalo by ho to bavit, ale zvykal by si, že ona jako jeho matinka nebude - a o to jde když je jako matinka 20 let, hůř si pak odvyknou, respektive nechápou proč ta změna, když předtím byla "normální" já bych si teda taky hůř odvykala, kdyby partner 20 let byl nějaký, a najednou bumbác listopad 15, 2007 14:21 ... : jája no uvedu to na pravou míru, snažila jsem se být lednička jen chvilku s přestávkama, pak to na mně ruplo, teď jsme spolu šestý rok a bb, ty seš ale dokonalá listopad 15, 2007 14:38 bb, já teda nevím, : Míša šíša nemám v tom až takové jasno jako ty. V prvé řadě mě trápí otázka: PROČ BY JÁJA MĚLA SVÉHO NÁSTAVAJÍCÍHO CHOTĚ UPOZORŇOVAT NA TO, ŽE NENÍ LEDNIČKA? PROČ? PROČ? PROČ? Protože se to automaticky předpokládá, že by jí měla být, a tak ona by měla mít povinnost upozornit na to, že jí není? Ale zrovna tak by mohla ONA předpokládat, že její nástavající bude dělat ledničku a v tom případě by měl zase on upozornit jí, že tou ledničkou není. Tohle mi připomíná tu prdlou reklamu (asi na mobil), jak tam otec půjčoval potencionálnímu zeťákovi dceru "ať si ji nejdřív vyzkouší". Zajímavé .... dcery se mají vyzkoušet, jestli budou dobré ledničky, zatímco synové se zkoušet nemusí. A Jája se hned na začátku manželství měla prásknout, že jí nebaví vařit a dělat služku. Fakt dobrý listopad 15, 2007 15:16 ... : jája no tak jsem udělala blbost, já jsem byla táák zamilovaná, že jsem dělala svému miláčkovi, co jsem mu na očích viděla a pak jsem přišla na to, že je to blbost, že to tak nejde, a tak jsem s tím přestala a on se začal bouřit a já jsem pro klid rodiny zpytovala svědomí a říkala si, že to teda ještě zkusím, ale teď už se mi nic zkoušet nechce, uznávám je to i moje chyba listopad 15, 2007 15:22 jajo : Jasmina neboj,taky tyhle snahy znam. A nejde o to -jak pise NC ulovit chlapa,ten uz je ulovenej. Nedela to zena ani s myslenkou-udrzet chlapa. Dela to spise bezmyslenkovite,protoze driv se preci vychvalovaly hospodyne,znam hodne pohadek,pisni,kde krasa sla do haje pred plnym korytem buchet ci svickove.Tak nejak nas to ucili ze zena ma mit doma cisto,navareno a pokud chlap se oblekl jak santusak-byla to vzdy! vizitka zeny,ne toho chlapa. A tak si mlada zena mysli ze ted,kdyz vjede do manzelstvi,ze se musi zmenit a delat to tak a onak a taky chce delat radost,krista pana,proc ne? Zrovna se ted taky peru sama se sebou zda pect ci nepect vanocni cukrovi,nechce se mi do toho.A nejsem povinna. Ale asi zas jako vzdy se kousnu do zad a napecu,ty pochvaly a radost zase za to stoji. Ale!-nesmi se nic stat pravidlem.No a kdyz nekdo neni prirozene lednicka,tak se docela brzy objevi jakasi vnitrni rebelie,pud sebezachovy. Nakonec jsem vdana dele nez Ty,obcas mne v dusi ovladne ta mala hospodynka,nejaky geneticky zbytek ci co a ja vyvaruju,pecu a uklizim a drzi mne to tak tyden.Takze si dokonce myslim ze obcas,kdyz ta chut prijde sama,muze se zena stat lednickou a bude to v poradku,kdyz to bude delat dokavad ji to bude bavit. listopad 15, 2007 16:03 jajo : Jasmina ale houby chyba,clovek se hrne do zivota aby se ucil.Dva lide se poznavaji a jasne take se otukavaji,kam kdo az muze a take se uci respektovat. Tak si nic nevycitej,nejaka nedorozumnen i v manzelstvi prichazi i po 20ti letech. Jasne ze se bouril,kdo by se nebouril a tak je v Tve moci aby on se naucil ze plna lednicka se neplni sama,nekdo ji taky musi naplnit. listopad 15, 2007 16:11 Situace se v průběhu vztahu mění... : Sandra Potíž je v tom, že i chlap, který byl zvyklý se s partnerkou dělit o domácí práce v době, kdy oba dva pracovali, většinou změní názor v době, kdy jde žena na MD...to se pak vrací domů z práce a očekává, že doma bude všechno hotovo, protože "jsi přeci celý den doma". Je otázkou jestli když pak jde žena zpátky do práce, tak se opět naváže na původní režim, nebo jestli mezitím chlap zpohodlněl...to zatím nevím. listopad 15, 2007 17:23 teda bb já nevím : wendy kdo si období zamilovanosti něco praktického vymezuje...mělo by se, ale prare je přeci jiná. Proto pak ty karamboly. Ale to by se taky mohlo stát, že by se nikdo neoženil nevdal. To je řivot.. listopad 15, 2007 18:37 Míša šíša, wendy : bb zakopaný pes je asi v tom, co je pro někoho přirozené a co ne Pro mě bylo normální nebýt ledničkou, takže to není v pravém slova "vymezování", wendy, nebo "upozorňování manžela", Míšo. To není vědomé a plánované jednání, to je moje přirozenost. Asi, jak jsem psala, proto, že můj otec je, stejně jako jeho otec byl, vždy, za všech okolností slušný muž a k ženám gentleman. I když jeden řídil státní podnik a druhý soukromou firmu, nestali se z nich arogantní sobci. Vždycky dávali najevou určitou mírnou úctu k ženám, coby nositelkám života a pokračovatelkám rodu, bez ohledu na věk, vzhled, společenské postavení, i krmička krav s 50 kg nadváhy byla a je především dáma. Tak nějak by považovali za ztrapňování sebe sama, kdyby se chovali jinak. A to i k ženě, kterou považují za vrcholně hloupou, třeba. Ženy v rodině byly vždycky sice dobré hospodyně, vzorné matky, ale taky dost rozmazlované, za tu péči uznávané, babička i máma dostávají kytky, drobné pozornosti, pomoc s čímkoli je samozřejmá, stejně jako to, že si otec, děda, strýc po sobě uklízí binec. Když v tomhle vyrosteš, nepřemýšlíš o tom, že se nějak vymezuješ, nebo si nastoluješ hranice, děláš to přirozeně, spontánně, nedořešuješ si ve vztazích s chlapy nic ze vztahu s otcem. Ani o tom nepřemýšlíš. Tenhle vztah, přístup, nebo jak to nazvat, se asi osvědčil, jak tak sleduju ženský cvrkot v reálu i na internetu, nikdy jsem se nepřetvařovala, nepřizpůsovala nějak proti své vůli, sebezapřením nebo tak něco. Jen s postupem let, zkušeností apod. vím, že to vůbec není samozřejmost, a pak jsou ty "vyteklé ledničky" co překvapí partnery, rodinu, okolí. Kdyby byly takové od začátku, tak se to nestalo, ale správně říkáte, že pokud to není "v krvi", je to stylizace, vymezování, upozorňování, prosazování - vědomé a cílené, a to je náročné, jako vše co neplyne z vlastní přirozenosti. listopad 16, 2007 12:05 ... : bb samozřejmě je důležitý partner, pro kterého je to také normální, nebo pro kterého je normální se něco naučit, něco změnit - stejně jako pro mne když je partner s nějakým nedostatkem v sebevědomí, nebo jen bulík,buran, vznikají konflikty, protože se bojí, že ústupkem ženě by ustoupil ze své mužnosti listopad 16, 2007 12:12

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment