O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
KDYŽ SI SPOLUŽAČKY NEBEROU SPOLUŽÁKY |
Středa, 24 říjen 2007 | |||
Co jsem si vždycky přála: vystudovat vysokou školu, potkat milého, přitažlivého, věrného manžela, mít dvě až tři děti, zajímavou práci. Sice to není až tak vše prosvícené úspěchem, ale více méně - až na pár škrábanců na kráse - tohle vše mám. Tedy mám: vystudovanou školu, dvě děti, práci a manžela.
Je mi kousek přes třicet a uplynulými léty jsem se doboxovala k solidní ztrátě iluzí. Kdybych se měla zaměřit jen na to, co se mi nepovedlo a co jsem zkopala, asi bych si zadělala na slušnou podzimní depku a hromádku popela na mé tak neodkonalé hlavě. Věřím, že se najde spoustu podobně smýšlejících.
Když se ohlížím zpět a skládám si střípky informací o mně kdysi blízkých i méně blízkých, uvědomuju si, že by některé osudy vydaly na román a čím víc nám je, tím zajímavější. Před nedávnem jsem se začala potkávat s bývalou spolužačkou. I když to byla setkání více méně náhodná - na zastávce, před vchodem do školy, pokaždé bylo hodně témat na rozebírání. Ona vždy elegantně a vkusně upravena, já ve svých věčných riflích, ona si nenápadně přepudrovávala nos, já byla ráda, když jsem si ráno stačila vyčistit zuby. I tak, každé setkání bylo příjemné, vtipné a já jsem z něho měla dobrý pocit. O jejím soukromém životě jsem věděla jen, že si vzala muže o pár let staršího. Nikdy o něm příliš nemluvila a mně bylo hloupé se vyptávat. Takže bylo pro mě velkým překvapením, když jsme se potkaly na jednom vánočním firemním večírku, kde se z jejího muže vyklubal velmi blízký spolupracovník mého manžela - a o rovných 35 let starší. Docela mi klesla brada. Upřímně. Když jsem to vztáhla na sebe, nedokázala jsem si představit, jak ženská v mém věku žije s důchodovým pánem. Toliko ovšem moje představa a předsudek.
Brzy jsme byli s mým mužem pozváni k nim na večeři. A rozhodně to byl dýchánek naprosto odlišný od těch. na kterých se běžně vyskytujeme (hodně lidí, hodně hlučných lidí, něco se sní, často je jedno, co) a hlavně se toho hodně, ale opravdu hodně vypije.Ocitli jsme se v příjemně a vkusně zařízeném bytě, v obýváku hrál decentně Frank Sinatra a na stole už bylo prostřeno. Podávaly se tři chody a já si připadala přesně jako Julia Roberts v Pretty Woman - v rozpacích, kterou lžičku, nebo vidličku použít a jak se to, co mám před sebou, vlastně jí. Jídlo bylo výborné a víno přesně tak. Po dezertu jsme se přemístili do příjemné kožené sedačky a začala ta pravá konverzace.
A tehdy jsem si uvědomila jednu věc: proč by ho nemohla mít ráda, doopravdy ráda? On jí dává to, co chlap v jejím věku sotva. Nadhled, zkušenosti, naučil ji užívat si dobrého jídla a dobrého pití, pravidelně ji bere do vybraných restaurací, byla v opeře v Miláně, jezdí na koncerty slavných dirigentů a orchestrů do Berlína a Londýna. Ale - prosím, to mi věřte - opravdu to není jen o penězích, o blahobytu. Řekla bych, že se nezabývá malichernostmi, nejspíš ani nežárlí... a ona? ona ho obdivuje, baví a navíc mu umožnila začít nový život ve věku, kdy už mnozí pánové přemýšlí nad výminkem.
Jak už to tak bývá, vše má své pro a proti, ale já jsem si řekla, že se zaměřím spíš na to dobré a pozitivní. Nejspíš bych svého věkově přiměřeného manžela neměnila, ale - takový vyzrálý, prošedivělý, inteligentní ...
Paula
P.S. Neodolala jsem, a jako ilustrační fotku jsem použila tohoto "starce"... - d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|