Tak jako jsou tací, co jezdí do ciziny kvůli tomu, aby mohli na*írat příbuzné nebo se vytahovat na večírcích, tak jsou i hromadílkové. A zařizoválkové. Ti si nepořídí dům se zahradou od architekta proto, že by to hlavně sami chtěli, a že by se jim to právě takto líbilo.
Nene, oni chtějí NĚCO na předvádění. Takhle jsme bohužel přišli o jedny známé, snad i kamarády. Měli pěkný byt, ale paní si zamanula na dům... Co vám budu povídat - od té doby u nás na chaloupce nebyli ani na otočku, i když to dříve bývalo pravidlem a bylo to fajn. Nejdříve šetřili šíleně; teď šetří o něco méně a o to více makají na baráku. Nemají čas. Dům je jako když vstoupíte do katalogu; hlavně nikde nesmí být nic položeného, žádná knížka, svetr, nic, jen přísně naaranžované předměty. ![](http://obrazky.kudlanka.cz/wenLL.jpg)
Po zahradě se nesmí chodit, ta je jen na koukání. Sousedé mají taky zahrady krásně okrasné a tak jim zkrátka nic jiného nezbývá. Jo, je to řehole. A tak sedíme na vikslajvantových židličkách, klepeme popel do sklenice od marmelády a posloucháme hořekování. A je nám smutno, protože nám chybí. Když nepřijedeme my, oni sotva. Já vím, je to sobecký postoj. ALE - kdyby oni byli aspoň šťastní ! Ale nejsou, jen uštvaní, vystresovaní, aby neztratili práci, protože pak by neutáhli splátky. Někde se bydlet musí a dnes se asi všichni mlaďáci, pokud nemají rodiče milionáře, nějakým způsobem zadluží. Ale tihle měli vyřešeno a už nejsou nejmladší. Jsou snad všichni majitelé nových domů takoví, ptám se? Je to stejně panoptikum... Když jsem byla na srazu po x letech, excelovala tam jedna osoba ženského pohlaví. Někdo si z ní dělal legraci, jiný ji bral vážně, třetí se zlobil. Sraz totiž pojmula jako prezentaci toho, co si s taťkou všechno pořídili a co si ještě pořídí, neboť NA TO MAJÍ. Fajn, tak já to pojmula jako komickou vložku a začala se s ní předhánět: "To byste koukali, co my všechno máme, a kde jsme všude byli!" (Ještě že jsem měla dost naposloucháno od těch, co tak skutečně cestovali.) "Džípem jsme jeli přes celý severoamerický kontinent po národních parcích!" - to ji ale moc nezaujalo - tak jsem si vzpomněla, že jeden kolega vyprávěl své zážitky z LAs Vegas. A pokračovala jsem: "Na svačinu si občas odskočíme na Antarktidu" - to mám zase načtené z nabídkových katalogů. Taky jsem popsala Arabské emiráty - nu, četla jsem životopis Blanky Matragi. "No, a zdědili jsme honosnou vilu v Hořicích," (tam jsme jednou vezli maminku na návštěvu za bývalou sousedkou. Ta šikovně ovdověla a tak je skutečně ve vatě.) "To bys koukala, barák máme jako hrad, plný starožitností... " No nevím, jak by to skončilo, asi tím, že budu kandidovat na prezidenta - ale paní odjela. Já vím, nebylo to ode mne hezké, ale když ona si o to koledovala a ti, kteří zůstali střízliví, se dost bavili. Takže tak, kudláni milí ... Wendy P.S. Vodoměrce zde tímto slibuji, že až se uvidíme, budu mluvit jen pravdu a nic než pravdu. :-)))))
|