Jak už jsem v komentáři pod onou záhadou slíbila, zjistila jsem, oč se jedná. A jak jinak a kde jinde - než u věhlasného a velice hodného pana doktora Václava Větvičky. Promptně odpověděl - takže tady níže máte vyluštění (mj. někteří z vás to fakt uhodli!!!) Klobouk dolů!!! Nu, tak vlastně ani na vaření, ani na reje travičské... I když, teď, jak si to čtu znovu... Že bych se ještě zeptala, zda se to na mrtvole pozná?

 

      "Jedná se o Padus serotina (nebo také Prunus serotina pro ty, kteří samostatnost rodu Padus/střemcha neuznávají), neboli česky - střemcha pozdní, původem ze  Severní Ameriky.  Pokud byste nejedly pecky a neokusovaly kůru nebo netláskaly listy, nic by se vám, milé kudlanky, nestalo, protože jediná dužnina peckoviček střemchy neobsahuje  kyanogenní glykosidy. 

     

      Předpokládám ovšem, že po vzoru své jmenovkyně si raději zchrupnete (v obojím slova smyslu) na samečkovi než na ovoci.....

-vV- "

    Ano, a pak jsem si vygooglila, co je taková střemcha (a konkrétně tahle „pozdní") zač - uff - je potvůrka jedovatá! Kůra, listy i hořká semena plodů obsahují kyanogenní glykosidy - celá rostlina vyjma dužiny plodů - obsahuje glykosid amygdalin, který se štěpí na glukózu, benzaldehyd a kyanovodík. Nejvíce jej je přítomno v kůře a v semenech. Vedle toho jsou přítomny třísloviny (v kůře), organické kyseliny (např. kyselina jablečná a citronová v dužině plodů), vitamín C a hořkomandlové silice (v kůře, květech i semenech). V dužině plodů ale opravdu nic.

     Z kůry tohoto stromu se dříve vařily léčivé čaje proti dně a z peckoviček odvar pro pocení. Chuť peckoviček je ale více či méně trpká a pro přímý konzum se moc nehodí. Používá se v kuchyni na výrobu džemů a jako přísada do kompotových směsí. (Nedoporučuju, viz výše!)

     Střemcha byla odedávna považována za magickou rostlinu, například držadla pluhů a části máselnic se zhotovovaly ze střemchového dřeva, aby se práce s nimi dařila. V kultuře doprovází člověka od nepaměti. Je to velice odolná a nenáročná dřevina, velké estetické, ale malé hospodářské hodnoty.    Vykvétá v květnu drobnými bílými kvítky, které jsou uspořádány v hroznech obsahujících  15 až 20 květů. Tyto hrozny mohou být velké i 15 cm. V době květu je jimi strom doslova obsypán a působí velice dekorativně. Květy navíc intenzivně voní a tak působí celkově velice hezkým dojmem. Tyto kvítky jsou samosprašné a jsou opylovány mouchami a včelami. Střemchové háje jsou velmi rozšířené v Rusku, kde jsou oblíbeným cílem vycházek. Střemcha (rusky čerjomucha) je také hojně opěvována ruskými básníky jako strom lásky.

     A ještě jedna zajímavost: ze dřeva střemchy se také pálilo dřevěné uhlí, které sloužilo k výrobě střelného prachu...

Nu, raději to zavařovat nebudem, co říkáte?  d@niela

Komentáře (4)

Zobrazit/Skrýt komentáře sypu si virtualni popel na hlavu : sasas asi takhle inka a manul na hrad! srpen 07, 2007 22:30 osklivy smajlik, nefunguje : sasas takze aspon takhle srpen 07, 2007 22:32 no Daní, já bych dávala pozor, : Inka který kuličky spapám a že jich je mrak zvlášť teď v pozdním létě a na podzim. V zásadě jím jen ty co dobře znám (a nejlépe ze své zahrádky) a to platí i o houbách. Musím říci, že mě v poslední době hodně zaujala makrobiotika a vše z přírody co je jedlé, z čeho jdou dělat saláty a je toho docela hodně: plody, lista, pupeny, květy....a jaké jsou pak krásné ty saláty, zatím v tom jen tak zlehka tápu, ale jsou to velmi zajímavé věci. srpen 08, 2007 07:43 Taky nejím neznámé bobule, : Míša šíša ale vloni jsem to porušila. Byli jsme v horách v Chorvatsku a na jedné planině jsme narazili na borůvky. Nádherné osvěžení po túře v úmorném horku. Ale mezi těmi keříčky borůvek byly i jiné, výškou stejně vzrostlé rostlinky s drobnými červenými bobulemi - nikdy jsem nic takového neviděla. Řekla jsem si, že po pozření jednoho plodu určitě neumřu a okusila jsem. Dužina byla výborná a osvěžující, a tak jsem vydedukovala, že něco tak dobrého nemůže být jedovaté a nacpala jsem si do pusy celou hrst. Ostatní účastníci výpravy = "poseroutkové" mě od toho zrazovali, a tak dlouho omílali nebezpečnost mého počínání, až zapracovala psychika a začalo se mi dělat jaksi trochu nevolno. Pak už jsem jen čekala, kdy se dostaví nějaké křeče nebo rozostřené vidění, ale naštěstí jsme pak narazili na informační tabuli, kde jsem se dočetla, že se jednalo o "velebitski ribiz", který je jedlý. Opravdu to jako rybíz chutnalo, ale nebylo to tak kyselé a nemělo to ta protivná zrníčka, navíc plody byly větší a nerostly v hroznech, jako ten náš český rybíz. Takže až někdy vyrazíte do Velebit, klidně se tamním ribizem nakrmte Ve Velebitu mimo jiné roste 78 endemitů, tj.rostlin, které mimo tohle horstvo nenajdete někde jinde na zemi. Není to úžasný? srpen 08, 2007 09:18

Napsat nový komentář

Pro komentování je potřeba, abyste byli přihlášeni. Pokud nemáte ještě svůj účet, prosím zaregistrujete se.

Powered by Azrul's Jom Comment