|
 Kudlanko a kudlanky, máme v domě rodinu, která mě štve. V podstatě parazituje na nás všech ostatních. Bydlíme v nižším paneláku, takže se všichni známe a vidíme si nejen do talíře. Stejně tak si všichni pomáháme, když je potřeba. Ale tohle už přestává být pomocí. Jedná se totiž o dvě děti.
Je to chlapec a děvče, pět a osm let. Jak podle věku vidno, do školy chodí jen děvče. My máme také osmiletou, dokonce chodí s tou jejich do třídy. A v tom je ten problém. Prostě ze školy jdou rovnou k nám, Zuzanka si většinou přivede i bratra, kterého má na hlídání. A jsou u nás nebo tady někde do večera. Tím myslím v okolí domu, nebo u někoho jiného. No, a když je svačina, dáváte tomu vašemu dítěti, nedejte jim, když vidíte hladové oči. A tak to jde většinu roku. Teď jsou prázdniny, takže děti jsou na ulici vlastně celý den. Nejsou nějak zvláště zlobivé, ale vadí mi přístup jejich rodičů. Přitom se nejedná o žádnou rodinu, která by na tom byla nějak špatně, tak na stejno s ostatními. Snad to neni zcela v pořádku mezi nimi, ale ani to nejde říct, že by bylo něco extra. Jen mi vadí ty jejich děti, které už jsou vyloženě navyklé si říct komukoliv o cokoliv. Ne že by to dělaly schválně, to ne, ale prostě doma toho moc nenajdou. Ovšem už se to za těch pár let nějak zvyklo. Ono to taky není jen s jídlem, je to oblečení (když je venku zima a děti jsou špatně oblečené, tak jim vždycky někdo něco dá), jsou to hračky, které se jim líbí. Ono toho není nikdy moc, ale je to stále a prostě mě to včera už naštvalo. Přemýšlela jsem o tom, jak jim to říct, ale nevím jak. Zase nějaký vyloženě sociální případ nejsou. Ale nechci se s nimi pohádat a že by to hádkou skončilo, to je jasné. A zase si říkám, že ty děti za rodiče nemůžou. Zdenka
|
na mateřské, peněz málo,ale i tak bylo pro mě docela 
