O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...

Hubnutí s Kudlankou

Hubnuti

Význam jmen

Význam jmen

Soutěže

Soutěže

Setkání

Setkani

Přihlášení






Zapomenuté heslo
Nemáte účet? Vytvořte jej!

Anketa

VĚRNOST? PODLE MNE JE:
 

TANEC SE PSY PDF Tisk E-mail
Pondělí, 23 červenec 2007
Přejít na obsah
TANEC SE PSY
Strana 2

Určitě vzpomínáte, že jsem vám slíbila něco neobvyklého o pejscích - psala jsem, že jedna z kudlanek, Saša, žije nejen s rodinou, ale i s papoušky a další "havětí". Že mimo manžela, dětí a papoušků se u nich v rodině cvičí i psi. A to nejen běžným způsobem... A tak vás dnes vás zvu do tanečních s pejsky: přečtěte si, co o tom píše Sašina dcera Katka, "dogdancingová šampionka":

 

 

 

 

    Tanec se psy, neboli  „Dogdancing", je jeden z mladších kynologických sportů. Vznikl v Anglii, když si pár trenérů obyčejné poslušnosti zpestřovalo cvičení hudbou. Párkrát se předvedli při příležitosti kynologických akcí a zaujali tím dost lidí. Bylo na to tak hezké podívání, že se vbrzku vytvořil klub a postupem času i pravidla pro nový sport pro majitele a jejich mazlíčky.

 

     Podstatou Dogdancingu jsou nejrůznější cviky seřazené v choreografii tak, aby tvořily celistvou sestavu na hudbu. Mimo klasických cviků, jako je např. chůze u nohy, tam mají své uplatnění i „psí kusy" - podávání packy, válení sudů nebo panáčkování na zadních. Závodníci se snaží navíc vždy vymyslet nové a originální cviky. A tak jsme na závodech například viděli psa, který sbírá houby do košíku, nebo si chytá sklenici whisky...

 

     Pro svou volnost, pestrost a jednoduchost se sport rychle rozšířil do celého světa; zatím nejvíce příznivců má v Evropě a Americe. V České republice jsou dva kluby, které pořádají několikrát do roka soutěže.

 

     Dogdancing je divácky velmi atraktivní, protože nejsou daná žádná omezení na podobu cviků a soutěžící se snaží předvést cvik co nejoriginálněji a často vymyslí něco úplně nového. Na soutěžích můžete také vidět nejrůznější plemena - od malého yorskhirského teriéra nebo čivavy až po obry novofundlandské a bernské salašnické psy.

 

 

     Není to tak, že by měla výhodu určitá plemena, která mají pro cvičení dispozice (jako jsou ovčáčtí psi nebo přátelští labradoři), porota každý tým psa a člověka hodnotí samostatně. Navíc skoro žádný cvik nepředvedou dva psi stejně a je tedy pořád na co se dívat. Ač je to neuvěřitelné, opravdu psy můžete naučit i pár tanečních kroků  - sice jim dvě nohy přebývají, ale celkem dobře můžou napodobit třeba základní krok a pár figur tanců cha-cha, samba, rumba nebo blues. Jen pozor, abyste pak nevyčetly svému lidskému partnerovi, že to točení v cha-cha umí i váš pes lépe než on, jako se to už jednou stalo mně. Partnera jsem tím moc nepotěšila....

 



 
< Předch.   Další >
[CNW:Counter]