V okamžiku, kdy jsme schopni určit polohu krysaříka v naší posteli a nemusíme ani rozsvítit, je rozhodnuto, že ho musíme zase vykoupat. Periodické koupele krysaříka se stávají v naší rodině zdrojem veselosti všech. S vyjímkou mě a krysaříka. Krysaříka je totiž nejdříve nutné polapit. Z tohoto důvodu se pořádá něco mezi safari a přivoláváním deště.
Na způsobu, jakým se krysařík dokáže nacpat
mezi skříň a zeď, by patrně zkrachovalo hned několik fyzikálních zákonů. Je-li
konečně vytažen, vydává zvuky, kterými slibuje svou nehynoucí nenávist všem a
na věky věků (minimálně však do nejbližší večeře). Podle vztahu k vodě se psi
dělí do tří kategorií:
1. Psi, kteří vodu milují -
vrhají se do ní kdykoliv jí spatří a není boha ani povětrnostních příšerností, které
by jim v tomto skutku zabránili.
2. Psi, kteří chovají k vodě
odpor - do vody se nevrhají nikdy a ze zásady, jsou-li nuceni
se k ní přiblížit, činí tak s nejvyšší obezřetností, neboť něčemu tak hloupě
mokrému jako voda se nedá věřit.
3. Náš krysařík -
aplikaci vody na své tělo vnímá jako jeden ze zákeřných způsobů, jak se mu jeho
vlastní rodina mstí za nesmyslné maličkosti (jako je např. počůrání polštáře,
sežrání čokolády z konferenčního stolku či pitvu bačkory), které se mu ani
nedají dokázat a které si nepamatuje, neboť je spáchal už před několika
hodinami.
Jsa nesen do koupelny, dívá se krysařík,
jestli se všichni dívají. A když zjistí, že se dívají, nasadí výraz mučednictví
a slovní obrat "psí oči" náhle dostává netušené rozměry. S nadějí hledí
zejména na paničku, doufaje, že ta zakročí. Jediné, čeho se dočká je pokrytecké
mumlání: "já s tím nesouhlasila, broučku." Na roli největšího
tyrana v rodině jsem si zvykl. Jedna z mála věcí, na které se v této chvíli s
krysaříkem shodneme, je nedůvěra k psímu šampónu. Smrdí nám oběma. V názoru na
to, co je voňavé, se však rozcházíme. Myslím, že jsem dostatečně tolerantní,
ale tu tekutinu, co vytéká na poli z hromady hnoje za voňavou nepovažuju.
Krysařík, bohužel, ano.
![Casa animale domestico morbido Obrázky, stock fotografie a snímky Casa animale domestico morbido](https://cdn.create.vista.com/api/media/small/395917506/stock-photo-portrait-small-black-dog-toy-terrier-yellow-bath-towel-his)
Samotné mytí je potom srovnatelné s operací
mozku v prudkém lijáku; jednou rukou se křečovitě držíme okraje sprchového
koutu, druhou krysaříka, třetí sprchu... ehm... jak jsem již řekl, není to nic
jednoduchého.
Je-li krysařík již vysprchován, neznamená to,
že jsme zvítězili. Přestože jeho mírně obézní tělo vysušíme tak, že hrozí, že
se mu na těle začnou dělat písečné duny, vždy se najde v srsti dostatek
tekutiny, kterou je možné otřepáním se ohodit zeď do výše půl metru.
Nejlépe v obýváku. To pak lépe vyniknou
kousky bláta, které se nezdařilo vysprchovat.
A tak zatímco na sebe patláme sprchový gel (
namočený už stejně jsme), krysařík pobíhá po gauči a snaží se do něj vetřít
zbytky vody ze své srsti. Poté následuje výhružné štěkání zpoza polštářů, které
se, po nenápadném položení psího šampónu na stolek, přemístí za gauč a nabyde
na intenzitě.
Nejbližší procházku doporučuji provést až za
dvě hodiny. Máte tak zaručeno, že:
1. se krysařík nenachladí
2. zůstane dvě hodiny čistej.
Pokud
doufáte ve víc,
nepořizujte
si krysaříka, ale perskou kočku.
JON KIXX
|