Jen na rodičovský příspěvek. Ale nejsem v tom zběhlá .

"Vdávat se zatím nechce, ale s přítelem žít chce." V šestnácti ?
Školu nedostudovanou, zkušenosti žádné, finanční zabezpečení očekává od rodičů...
Jestli jste jí málo neřezali ?
Já bych šestnáctiletou těhotnou dceru hnala na interrupci. kEvidentně byla dost schopná na sex, ale neschopná si obstarat antikoncepci.
Jak se asi bude starat o to dítě ? Nebo taky odpovědnost za svoje dítě přehodí na rodiče ?
Ještě chybí informace, kolik je tomu nastávajícímu otci. Jestli taky 16 nebo 40. To je dost podstatné.

Víš, ono se to někdy stane a ani nemusí být ta holka "zkažená". Já jsem otěhotněla taky v šestnácti (dva měsíce před sedmnáctinami) Je teda pravda, že už je to skoro 30 let, v té době byla situace s antikoncepcí jiná. Ale zvládli jsme všechno. O dítě jsem se normálně postarala, finančně to bylo dost napnuté, ale když se chce - všechno jde. Dostudovala jsem, synek je zdravý, chytrý, úspěšný. Rodiče mě podporovali, i když "nemuseli".

Tak to jsi měla celkem štěstí. Na rodiče, na partnera...i na dobu, kdy jsi otěhotněla a mohla jsi si následně doplnit vzdělání.
Před 30ti lety byla trochu jiná doba. Kluci se ženili "po vojně", takže cca ve dvaceti a holky se vdávaly hned po ukončení studií nebo učení. Spousta z nich musela kvůli těhotenství žádat o zplnoletnění, aby se mohla vdát. Sehnat jesle nebyl problém, a i nedostudovaná matka malého dítěte snadno sehnala práci, mohla dostudovat při zaměstnání i s úlevami stanovenými Zákoníkem práce.
Né, že by se v té době před plnoletostí nesouložilo, ale o antikoncepci si mohly dívky do 18ti let nechat leda zdát. Zase se o to víc používal prezervativ.
Dneska je informovanost mládeže v sexuální teorii na vysoké úrovni, šetrná antikoncepce dostupná bez problémů, a přesto občas některé mlaďounké děvče přijde do jiného stavu "tak nenadále, jak podzim do Krušnohoří".
Co dnes naopak dostupné není, to jsou jesle, školky a hlídací babičky v důchodu. Možná tak prababičky - pokud jsou zdravotně fit a schopny a ochotny pravnoučátka hlídat.
Bez dokončeného vzdělání skončí děvče zbytečně třeba u hadru na podlahu, a práci a svoje důstojné místo v životě bude hledat jen velmi obtížně.
Ale hlavně, že "Vdávat se zatím nechce, ale s přítelem žít chce."

a je schopen se o rodinu postarat, tak bych naopak zplnoletnění a sňatek dcerky viděla jako dobrou možnost, jak převést vyživovací povinnost z rodičů na manžela budoucí matky.
A pokud rodiče budou finančně svojí dceři přispívat, budou to dělat rádi a bez povinností.

Mamčo, proboha, proč tak zvostra, Jasně, že s přítelem žít chce, je to přeci otec dítěte, budou tvořit rodinu. Vdávat se nechce. No a co? To se dneska nechce polovina lidí a to naprostá většina z těch, co žijí na psí knížku, by nemusela žebrat u soudu o zplnoletnění. K čemu takový složitý proces v dnešní době?
Ty bys svou dceru "hnala na interrupci" i kdyby se rozhodla si dítě nechat? Že bys jí tam dovlekla za vlasy?
A kdyby pak třeba kvůli tomu zákroku v budoucnu měla mít problémy s otěhotněním? Kdyby byla některá z mých holek těhotná v 16 nebyla bych nadšená, ale probrala bych s ní všechna pro a proti různých variant řešení...ale to rozhodnutí by bylo její, stejně tak jako je to její život. Rodiče, co mají tendence své děti někam honit, mě vždycky děsili...

Tak to pro mamču, pro autora: pokud nepracovala, má dcera nárok na rodičovský příspěvek, ode dne porodu, jak píše Daniela, momentálně to dělá 7600Kč prvních 9 měsíců a pak 3800Kč až do 4 let věku dítěte. Ale od roku 2012 chystají nějaké změny- pokud se to schválí, tak pokud splňuje alespoň otec dítěte nárok na PPM (http://www.icm.cz/penezita-pomoc-v-materstvi) mohli by si zvolit pro ně finančně výhodnější variantu.

Ano, já bych svou (potencionální) dceru "hnala na interrupci". V šestnácti ještě netuší, o čem je život, a já bych jí nepřála, aby si ho zkazila hned na začátku. Jsou tu sice určitá rizika do budoucna, ale miniinterrupce je z těch metod nejšetrnější, pokud by o těhotenství informovala včas. Jasně, že by "se třeba rozhodla si dítě nechat", protože s ní cloumaj hormóny a představuje si, že bude dítě vozit v načančaném kočárku a jinak se bude vznášet na růžovém obláčku lásky, a po zbytek života se budou s partnerem sytit "plody lásky". Nepočítá s tím, že dítko taky někdy brečí, rostou mu zuby, občas má bolení bříška nebo průjem...a další nepříjemnosti, které i docela zdravé mimino provázejí.
Jenže tím, že porodí dítě, život nekončí, a taky to není jediný životní cíl. Až jí skončí mateřská a bude jako absolventka Základní školy shánět práci, teprve narazí na tvrdou pěst reality. A možná ještě dřív.
Předpokládám, že ten co s ní čeká dítko, je její první láska a první lásky spolu na 99% nezůstávají "dokud je smrt nerozdělí". Rozvádí se 50% párů, a to do té statistiky nejsou zahrnuty nesezdané páry, které mají také společné děti.
No, nezávidím ani tomu ještě nenarozenému dítěti, ani starostlivým prarodičům. Vzhledem k rizikovému těhotenství, za ní budou muset rodiče oběhat všechny instituce, aby vůbec nějaké dávky dostala. Pokud tedy není tak samostatná, že si to sama zařídí třeba přes internet.

to snad nemyslis vazne mamco...Kde jsem to jenom videla...Libuska Safrankova v tom hrala a jeji dominantni matka. Jo bylo to v Bakalarich. Nakonec se svoji matce postavila a dite si vybojovala.Nemam dceru, ale vim, co bych delala ja. I kdyz bych taky nadsena nebyla, dostala by od nas veskerou podporu. Neriskovala bych, ze mi jednou rekne...je to tvoje vina ze uz nemuzu mit dite.....

No vidíš, a já zase znám případ, kdy se rodiče postarali o těhotnou dceru i s jejím dítětem, a ona jim to nakonec vyčetla, že jí nechali zkazit si život, když ona sama z toho ještě neměla rozum. Vnouče nakonec stejně vychovávají prarodiče a dcera se k němu nehlásí, protože, jak říká, "jí to kazí životní šance v nových vztazích".
A přitom to taky byla taková normální spořádaná rodina.

které Pavlovi nepomůžou. Dcera už těhotná je, a teď jde jen o to, jak jí finančně zabezpečit.

existuje možnost dohodnout se s rodiči nastávajícího dítěte a požádat o svěření narozeného dítěte do pěstounské péče prarodičů. Z dopisu jsem nepochopila, zda-li žiješ stále s matkou dcery, sám či máš novou rodinu a zda byste měli zájem vnouče případně vychovávat vy. Podle stávajících zákonů můžete požádat na OSPODu soc. pracovnici o pomoc se žádostí, dcera a její partner, pokud bude uveden jako otec, s tím musí souhlasit. Pokud vše stihnete před schválením novely, budete pobírat i odměnu pěstouna i příspěvky, později bude možná nějaká úprava a budete případně pobírat příspěvek na potřeby dítěte. Dcera může dál studovat nebo pracovat a tvá partnerka by měla dokonce nárok nastoupit na MD. Ovšem nevím, jestli je toto řešení pro vás vhodné a přijatelné...
Dále existuje možnost utajeného porodu a předání dítěte do adopce.
Na interrupci bych ji nehnala, ani kdyby byla ve 2.týdnu gravidity, pokud to doktor nedoporučí ze zdravotních důvodů.
Takže nejspíš budeš opravdu dědečkem...

že nás život překvapí.Nikdy bych své dceři a nyní i vnučce nedoporučila potrat.Když se chce,jde všechno.Když bude dcera chtít,vystuduje.Rodičovský příspěvek bude brát od porodu.
Rodiče jsou někdy překvapeni,že se život jejich dítěte ubírá jinam,než chtěli.Není první,ani poslední takto mladá maminka.Dejte vědět,až se děťátko narodí.

Každopádně husa nezodpovědná to je, o tom žádná. Bejt jejím otcem, asi bych jí taky měl sto chutí nakopat někam, nicméně řešitelný to je.

Jeje, Sandře, Magdalence, Polarce, babi ... za shovívavost, děkuji Daniele za odpověď, nedivím se ani mamče a Karlosovi, ale dcera to neměla a nemá jednoduché. Ona to nebyla náhoda - to bylo chtěné. A to tak moc, že během 1,5 roku je v jiném stavu potřetí. Poprvé před jejími 15 narozeninami, za což dostal přítel podmínku. Přesto spolu zůstali. Poprvé nucený potrat, podruhé samovolný. Potřetí je to zatím zdravé. Na její omluvu - ona utíká od své matky. Jsem už 8 let rozveený a rok co rok si exmanželka něco najde, proč se soudit. Ona nevyhrála nikdy ale vždy to odnesly děti. Nevím kdy bude všemu konec. Je to na hodně dlouhý román. Vlastně na drama. Prosím všechny - nesuďte podle prvního dojmu.

ještě pod zákonem?

je mi Vás všech opravdu líto. V profesi soudní úřednice jsem několik let pracovala a viděla jsem opravdu dost. Vydržte nějak ty 2 roky, pak bude líp. Upřímně Vám to všem (a ani vlastně nevím kolika :-) přeju

proč si dceru nevezmeš k sobě? Nebo jsi i tohle zkusil a soud to zamítl?

Jak se zpívá v jedné písničce: ... jednou si dole jednou nahoře .... Rok po rozvodu, kdy mě bývalka nechtěla dávat děti, jsem o ně požádal ... a dostal jsem je. Trvalo to více nž rok a stálo to dost peněz. Advokát, psychologické vyšetřní, atd. U mě měla Lenka vyznamenání. Pak je na dárečky nalákala matka zpátky. A šlo to z kopce. Marné poukazování sociálce, marné poukazování u soudu. Výsledek se dostavil. Nevím, jestli by to teď něčemu pomohlo. Navíc jsem se znovu oženil a mezi dcerou a mou novou manželkou to od doby, kdy ode mě holka odešla velice jiskří. To jen ve stručnosti. Pro představu - když soudkyně jde do soudní síně na náše jednání, tlačí před sebou vozejček a na něm 4 tlusté šanony ....

Tvoje doplňující informace trochu mění situaci.
V šestnácti je dcera cíleně potřetí těhotná ? To je spíš na psychologa, než na cokoli jiného. To je jako volání o pomoc : Všímejte si mě, jsem těhotná ! Pomozte mi řešit moje problémy ! Nemám vzdělání, nemám peníze, a jsem pořád vaše (milovaná) dcera.
Dítě její problémy nevyřeší, naopak, budete muset dohlédnout, aby to zvládla. Nebylo by fakt lepší, kdyby se vdala a žila už jenom s manželem, bez zásahu rozhádaných rodičů ?
Pokud jste dobří rodiče (každý zvlášť), pomozte dceři finančně v těch prvních dvou letech, než bude plnoletá, a než si ev. doplní vzdělání. Jde to i při mateřské, jen potřebuje občasné hlídání.
Je mi jí holky moc líto.

ta holka vola o pomoc. Pokud je pravda, co Pavel pise a utekla pred matkou, byla chvili stastna u taty a pak ji tata "zradil" tim, ze se znovu ozenil, tak jeji krehka a tolik namahana psychika uvazuje zkratove. Od patnacti byt trikrat tehotna.. nemam slov a je mi ji jen strasne lito.

žádáš o radu a pomoc a zároveň nechceš slyšet soudy a odsouzení. Buď velkorysý a přijmy i názory, které dnes považuješ za kritické. Zítra se ti mohou hodit. I já mám některé připomínky. Např píšeš "stalo se něco, co jsem si ani ve snu nedovedl představit..." a za chvíli uvádíš, že je dcera těhotná už potřetí. V jakém snu tedy žiješ? Dále ve svém dopise uvádíš " Vdávat se zatím nechce, ale s přítelem žít chce...", což vzápětí hodnotíš zase jinak - že chce vzpadnout od rozhádaných rodičů. Dále se ve svém prvním dopise ptáš " Kdy zaniká nárok na výživné?", z čehož usuzuju, že chceš být nejen informován, ale také se ti to nelíbí.
Asi ses s její matkou nerozešel v dobrém a ani dnes spolu v dobrém nevycházíte. Všimni si, že píšu o tobě a ne o ni. Protože tu paní asi nepředěláš žádnými soudy ani podobrém, ani pozlém. Jediné, koho můžeš předělat, jsi ty sám, zrovna tak jako každý z nás. Ve svém vztahu k dceři jsi také něco pokazil, když se ti příčí přispívat ji v této situaci, v jiných rodinách se těhotenství třeba i oslavuje.
Proto ti za sebe radím, neřeš, co bylo a jak bylo a kdo za co může. Zavolej dceři a zeptej se jí co potřebuje a co pro ni můžeš udělat. Dokud je ještě čas. Je to dítě. Potřebuje tě.

Ano, žádám o radu, ano nechci soud a rozsudek protože k tomu je třeba informací a já tu píši maličký zlomek všeho, z čeho by se dalo něco usoudit. Soud a rozsudek není rada. Přesto všechny názory jsem si velice pečlivě přečetl a dělám si z toho názory. A pasuji je na svoji situaci. A bohužel nesním, jinak bych se mohl probudit a všechno by bylo jinak. Věř nebo nevěř, dle mého jsem udělal všechno pro to, abych dceři domluvil, vysvětlil ale i vynydal. Nabídl jsem ji i docházení za psychologem. Jako odpověď bylo druhé těhotenství. I to jsem jakž takž "přijal" a nabídl jsem jí pomoc. O druhé přišla samovolně a znovu začalo domlouvání a vysvětlování nejen o nedostatečné zodpovědnosti nejen k jí samé, ale i k dítěti, které se narodí do naprosto nezabezpečené "ne"rodiny. Pak to přišlo potřetí a pro mě to bylo obrovské zklamání. Možná umocněné tím, že to právě ona byla pro mě asi ta nejbližší z mých 3 dětí. Bohužel se (nebo bohudík???) se natolik zaláskovala, že i kdybych jí nabídl zázemí u sebe, mám naprostou jistotu, že ke mě nepůjde. Bydlím 50 km od místa, kde má svého milého. A u matky být nechce. A že se informuji na výživné? To je přeci logické. Nejde mi o peníze, protože i když teoreticky přestanu zasílat výživné na jedno dítě, na 99% mi ty peníze rozpočítá soud na druhé dvě děti. Na druhou stranu když tak úporně chtějí dítě, proč se nevezmou? Odpovím si sám. Protože by na něj přešla vyživovací povinost. A tak mě to příjde tak trochu nefér. Chtěli dítě? Tak ať se o něj postarají. A když uvidím snahu, nebudu se jen dívat, jak to třeba nejde i když mám taká hluboko do kapsy. A že neoslavuji těhotenství dcery? Já se ještě nechystal být dědečkem a necítím se na to. Tím to možná bude, já nevím. Možná také tím zklamáním nad jejím přístupem k životu, ke škole kterou nechala .... No a k sobě. Nevím jak to pojmenovat, ale nevím jak bych se měl změnit. Necítím vinu, snad jen tu, že jsem se před 8 lety rozvedl. Ale já musel ... (nebyla v tom ženská, už se to s bývalkou nedalo vydržet). No a k poslednímu - já minulost neřeším. Snažím se přijít na to, jak pomoci. Ale penězi to asi nebude. Když má člověk víc jak půl melounu půjčku, těžko si může dávat stranou ... na to fakt není.
No koukám, to jsem si nemyslel, že jsem takový romanopisec.

dík, že o tom přemýšlíš. Nejen o vašich problémech, ale i o slovech druhých. Sám sis na hodně věcí odpověděl. Jasně, že se zařídíš, jak chceš, potřebuješ, můžeš, uznáš za vhodné. Málokdo si plánuje úmyslně černou budoucnost. Ty ses taky rozváděl s tím, že ti pak bude lépe. V něčem je a v něčem zase třeba není. No a tvá holka taky myslí, že se všechno "nějak" vyřeší, když bude mít mimčo. Zatím jsi toho uvedl málo o otci dítěte, případně jeho rodičích. Pokud je taky mladistvý, možná by stálo za zváženou se setkat s jeho rodiči a podebatovat, jak to vidí.
Připomíná mi to případ kamarádky, kterou rodiče, lékaři, nutili studovat v zahraničí. Otěhotněla rychle s policajtem na konci gymplu, před maturou. Aby si vyřešila, co sama nemohla jinak zvládnout. Tvoje dcera možná jednala hodně unáhleně, ale třeba taky zrovna neviděla jinou možnost to řešit.
Stále si myslím, že je potřeba myslet dopředu. Vidíš možná dál. Zkusit jí nabídnout pomoc, kterou si sama vybere, pokud o ní bude stát. Protože si pořád nemyslím, že je to potvora, co nechce nic dělat a jenom vydírat rodiče, spíš slečna, která předčasně musí dospět. Bere si velký kus dětství a mládí a naprosto chápu, že máš o ni strach.
Jak jsem psala v jiných příspěvcích, máme 4 děti a značnou hypotéku na velkej nedostavěnej barák, kam jsme se chtěli s nimi nastěhovat, takže mám celkem představu o zodpovědnosti a tíži závazku u dalších lidí.

Ještě tey k jejímu hochovi. Jelikož jsem dceru zrazoval od randění v nezletilosti, nechtěl jsem ani jejího přítele poznat. Párkrát jsem ho potkal a více méně ho znám z vyprávění dcery. Samozřejmě famózní vyprávění. Možná jsem také takový byl, ale já měl první holku pomalu v pětadvaceti a ženil jsem se v sedmadvaceti. Pro někoho možná nepochopitelné, ale já nespěchal. Ale to sem nepatří. K tomu klukovi. Dnes mu je asi 20. Za dobu, co ho "znám" nezavadil o pořádnou práci a když se k ní dostal, tak se mu nelíbila a za týden odešel. Teď prý chce do Polska, že se prý tam dá vydělat až 30,000 za měsíc. Můj dojem je takový, že se mu nechce pracovat. Vysvětloval jsem dceři, že má vzít jakoukoli práci a pak hledat tu lepší. Ale měl by zabezpečit rodinu a ne se poflakovat a pobírat dávky ....

Pavle, já bych v tom případě na sňatek nenaléhala. Poněvadž zase - může to být skvělé, mít dceru zabezpečenou, pod čepcem, dítě v úplné rodině - ale taky v tomto případě to může dopadnout jinak. Kluk naseká dluhy a dál nebude pracovat a tvá dcera je bude muset splácet? Jestli spolu chtějí žít, musejí vědět kde a za co. Takže starostí v současné době mají nad hlavu a netřeba jim to připomínat...
Kdybych chtěla být cynik, napíšu, Pavle, Pavle, ženil ses tak pozdě a přece, věděl jsi tenkrát do čeho jdeš? Asi ne. Člověk je slepý a hluchý a nechce slyšet a možná ani nemůže. Tak snad jen nechej otevřená vrátka, aby dcera měla jistotu, žes ji nezatratil, že se má kam vrátit, když bude nejhůř, a že ti na ní přese všechno záleží. Přeji hodně štěstí vám všem.

Dobrý den,
Jste čelí finančním potížím ve vašem podnikání nebo vaše současná situace není stabilní? A vy nevíte, který úvěr firma věřit. Hledáte spolehlivého zdroje, že osobní a podnikatelský úvěr? pak hledat žádné další, protože je váš problém vyřešen.

Zde Vám nabízíme úvěr s nízkou úrokovou sazbou tak nízké, jak je to (3%), úroková sazba.

Nicméně, pokud jste v nouzi úvěru, vrátit se ke mně a já vám pomůže s půjčkou, kontaktujte mě přes ( Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny ). Emmanuel Daniel