možná se budeš divit, ale úplně stejný problémy na mateřské řeší skoro každá. Na rodinu se vykašli - máš se postarat sama, tak ti nemají do čeho mluvit. Školu bych být Tebou určitě dodělala, hlavně pokud už máš další plány, co po mateřské. No a na hlídání se můžeš domluvit s nějakou jinou maminkou - jednou bude hlídat děti ona a jednou Ty. Manžela teď neřeš, přečkej s ním dva a půl roku a až budeš mít svou práci, dítko ve školce a "volné ruce", uvidíš.

zrovna jsem mastila příspěvek, který byl skoro stejný - řekli ti, ať se postaráš, tak ať ti do toho nekafraj! Kdyby u tebe byla maminka pečená vařená a hlídala ti, pak je to nutná daň za hlídní. Ale když se k tomu stavěj takhle, tak si do toho kecat nenech! Nástavbu dodělej, pokud to půjde, za to tě chválím a schvaluju - ani do tohohle si nenech mluvit. A s manželem - taky souhlas, ještě počkej a uvidíš....
Jo - a neschopná a k ničemu si připadá spousta maminek malých dětí, už jen proto, že mají pocit, že nedají dohromady kloudnou větu a neumějí pohovořit o ničem než o plínkách , neboj, i to se změní, jsi moc šikovná holka a já ti držím palce!

a to ti kdo nakukal?
rodinu posli nekam (obrazne receno), kdyz ses mela postarat, tak se staras a jim do toho je houby, jestli mas uklizeno. diteti prospeje vic, kdyz mu povis pohadku a pujdes s nim na prochazku (a po obede si s nim zdrimnes a nebudes tak unavena), nez kdyz bude mit obed o trech chodech a vypiglovany sklenicky v priborniku. chcete videt vnoucka? super, vemte si ho na 2 hodky na piskoviste, to mu udela dobre(a ty zajdi ke kamosce, do kina, k rece...) nechcete? vas problem.
nikdy nekoncici tanec kolem maleho ditete, kdyz te nema na chvili kdo vystridat, vycerpa. nemuzes si zajit do nejakeho maminkovskeho centra, kde maji program pro matky a zaroven ditko hodku pohlidaji? nebo domluvit se s nejakou kamoskou? co ma maly dite a taky by uvitala podobnou hlidaci vypomoc "jednou ty, jednou ja"? nebo i bezdetnou kamosku, nektery maji maly deti moc rady a pohlidaly by treba i zdarma.
ze si rozsirujes vzdelani, je spravne. na ukor syna to nedelas, i on z toho bude mit uzitek. protoze za chvili uz nebude miminko, ty nejspis pujdes do prace a neskoncis jako urvana pokladni v supermarketu za 8000 cisteho.
sice sis trosku zkomplikovala zivot, na druhou stranu, az bude velky, ty budes jeste mlada. a to je taky super, uvidis.
akorat ten vas tatka (a vas vztah). to vidim nedobre

Nic si z toho nedělej, já jela se svým klukem k moři, abychom oslavili moji maturitu a úspěšné přijímačky na vysokou, a narodila se z toho holčička Dneska je jí 20.
Docela tě chápu, i já z toho byla tehdy občas docela rozložená, těhotenství jsem sice zvládla, ani jsem nevěděla jak, kdyby mi nerostlo bříško, nepoznali bychom to svatba byla pohádková, ale tím pohoda skončila. Přišlo zařizování bytu, stěhování, lítačka kolem malé, dokonce jsem ještě vyvařovala a žehlila pleny, a bydleli jsme prní měsíce v provizorních podmínkách, to všechno plus poporodní a šestinedělní psychická rozkolínaost mi dalo dost zabrat.
Nejdřív ta praktická stránka věci: nenech se rodinou, která ti nepomůže, zviklat k něčemu, co nechceš. Až bude maličký spát, naplánuj si chvilku klidu pro sebe, s tím, že bez výčitek necháš stát všechnu práci, uděláš si něco dobrého, dobré vínko, kafíčko, zmrzlinu, a sama sebe pomalu uklidníš. Pak si v hlavě srovnej, co bys ráda upravila, co změnila, a taky si zkus představit, jak bys ráda žila za 3-5 let. Představ si, jak za rok dva malý bude chodit, naložíš ho do kočárku a sejdeš se s kámoškou na kafe, děti si budou v golfkách "povídat" a pak se projdete po městě nebo lesem a s kámoškou popovídáš. Představ si, jak ho vezmeš sebou k holiči, jak půjdete s manželem na oběd i s malým, do ZOO, do cirkusu, do kina na pohádku, na koupaliště, v zimě s ním budeš stavět sněhuláka. S malým dítětem se brzy seznámíš s jinými maminkami, a najdeš i nějakou mladou, ne všechny se chtějí stát matkami ve středním věku.
Vědomě si říkej - je to teď těžký, ale já to zmáknu, jsem mladá zdravá holka, a mám se na co těšit, a hlavně - je to jen jednou - jen jednou v životě budu poprvé máma miminka.
Jsi mladá, ber to jako výhodu - obrovskou výhodu. V mládí jsi zdravá a zvládneš všechno s mnohem menším úsilím, věř mi. Představ si, že bys to, co teď, zažívala po 35, jako spousta jiných, vyčerpaných zaměstnáním, dlouhodobým nic moc vztahem, hormonální anikoncepcí, pak zase hormonální stimulací, aby konečně otěhotněly, se stárnoucími rodičemi, kterým přibývají zdravotní potíže, atd. atd.
Ty máš šanci, že až tvoji rodiče kapku zestárnou, počítám, že teď je jim do 50, dozrají do rolí prarodičů.
Až tobě bude 33, budeš pořád mladá, pěkná, budeš moct jít i na diskotéku apod., a přitom nebudeš mít starost o malé dítě, nebo o to, abys proboha konečně otěhotněla. Bude tě čekat 20 let mládí a středního věku bez starostí o malé dítě, což nynější matky co porodily poprvé ve 30 a pozděje, čeká. K přechodu jako bonus dostanou pubertu potomka.
Máš všechny trumfy mládí a navíc zdravé dítě, a ke všemu jsi tak báječná, že zvládáš další vzdělávání se. Jsi obdivuhodná, nenech se zviklat okolím.
Jen si utřiď priority - moje pohoda rovná se dítěte pohoda, domácnost musí být přiměřeně čistá, ne uklizená, manžel je mladý a zdravý, má dvě práce, to je od něj moc pěkné, ale občas si od práce odpočine, vezme malého do parku v kočárku a já si zatím dám 3 hodinky pro sebe.
To špatné (nevyspání atd.) čeká všechny, i staré matky, a taky si na to hůř zvyknou, jen to snášejí o trošku lépe, protože to dítě bylo obvykle vymodlené.
Vydrž, jak začne chodit a trošku víc komunikovat, bude to s malým snazší a taky prarodiče časem změknou. To víš, jsi pro ně pořád dítě, tak ti budou radit, ale když nepomůžou, můžeš jejich rady jen vyslechnout a nemusíš se jimi řídit, v klidu a bez hádek (kvůli sobě, aby ses nevyčerpávala) to vyslechni a pak si to zařiď podle svého.

postoj rodiny je opravdu prapodivny, pokud bydlite ve svem byte tak bych si hodne vybirala koho a jak casto si poustim na navstevu, a predem ohlasenou navstevu, skolu dodelej vzdelani je nejdulezitejsi a bude se to hodit po materske, drzim palce zvladnes to neboj:-)

aha, teď koukám, že jsem se přehlídla, ne 7 měsíční dítě, ale už 17 měsíční - tak to máš to nejhorší, ten přechod atd za sebou, jsi unavená, to je pochopitelný, tvoje matka byla taky, tchýně taky...a možná přitom ani nestudovaly
teď už bys mohla malého nechat občas pohlídat i někomu mimo rodinu, koho dobře znáš, jsou různé Baby kluby a kluby maminek, tam můžeš zajít, dítě si vyhraje, doma bude spát, a ty se odreaguješ

tak do tří let se nevyspíš. Počítej s tím. Všecky matkyjsou na tom stejně. I tvoje mma na ntom takhle kdysi byla - ale nezapomeň, že díš vyroste a ty jsi ještě mladá a ledacos vydržíš.Prostě takový je život.Co já se nabgrečela, že se snad vyspím až v hrobě... no a uteklo o, ani jsem nevěděla jak.Vydrž a bude to v pohodě.

leze na mozek, to je normální, neznepokojuj se tím, já v 21 letech měla dvouletou dceru a narodil se mi syn, kdybych 2x do týdne nevyjela do Prahy mezi lidi asi bych se zbláznila. Děti mi též nikdo hlídat nechtěl a tak jsem je brala všude sebou, ono se to člověku hezky vrací, teď zase oni berou sebou mě, když chystají nějaké akce. Také jsem se to snažila zvládnout a podařilo se mi to docela dobře, ťeď je jim 23 a 21 a už si žijí sami, jsou z nich prima kamoši a já jsem zase skoro svobodná. Je dobře, že studuješ, nenech se v žádném případě odradit. Je to Tvůj život a Tvá budoucnost a nikdo z nás co Ti ještě přinese, štěstí přeje připraveným. Taky bych vymezila hranice návštěv a nějakého kontrolování ze strany rodiny, když nechtějí pomoci, tak ať alespoň neprudí. Jo rada vypomoci si vzájemně s nějakou jinou maminkou je docela prima.

Že ti nefunguje hlídání (resp. babičky a dědečkové) je sice smutné, ale holt to musíš vzít jako fakt. Ostatně na druhou stranu oni se připraví o vnuka. Vždyť se nemusíš nechat kontrolovat; prostě jim řekni, ať se nestarají, že jsi dospělá.
Nicméně dala ses na vojnu, musíš bojovat, to se nedá nic dělat.

A taky mě dostaly ty stížnosti na tvého manžela. Co se ti nelíbí? Podvádí tě? Pije? Bije tě? Hraje automaty nebo snad fetuje? Z tvého článku jsem pochopil, že dělá jak barevný, aby uživil rodinu. Co by za to některé holky daly? Že je potom unavený je normální. V tomhle případě s ním docela soucítím. Přijde z práce unavený a co ho čeká? Nadávky a výčitky. Zamysli se nad sebou.

Jo holka, musíš si vybrat: Buď má nosit peníze, nebo být doma. Oboje mít nemůžeš.

taky jsem si v jednadvaceti dodělávala nástavbu, a to už jsem měla děti dvě. Zvládnout se to dá, aniž by děti musely zaznamenat nějakou újmu, ale je fakt, že z psychického hlediska je to pro matku zápřah. Já jsem tedy měla ze strany svých i manželových rodičů velkou podporu v tom, že když jsme si chtěli večer někam vyrazit, tak nám ochotně pohlídali. Docela chápu, že když si Kamča tenhle relax nemůže dopřát, je z toho uondaná. To se ale asi nedá nic dělat - je to daň za nerozvážnost mládí. Co docela nechápu, je to, že jí rodiče vymlouvají studium. Osobně bych své dítě v takové situaci do toho spíš tlačila a všemožně bych mu pomohla, aby studium zvládlo do úspěšného konce.

tzv. mateřská dovolená je zápřah a hlavně nápor na psýchu.Já se pamatuju, jak jsem šla o místo,když malýmu byly dva roky. Můj budoucí šéf mi potřásl na závěr rukou ze mě vylítlo -"Ježišmarjá, vy máte nějak horký ručičky, nemáte horečku?". Vydrž, uteče to rychle a bude všechno v pořádku.A manžela si važ, že se takhle odpovědně ství k rodině. Ne každý je takový. I on má právo nato být unavený, s tím nic nenaděláš....ještě tak rok a budete z nejhoršího venku. Až budeš mít druhý dítě, ak ti to přijde jako legrace.

tyhle mravokárné domluvy jsou jí platné jak mrtvému zimník - představ si sebe, v 21, jak se celý den staráš o malého nezbedu co neposedí, v noci možná nespí a od září do května třeba pobrekává tu při rýmě, tu při kašli, 5x denně ho převlékáš, protože se polil, poblinkal, pocintal, posmrkal, když konečně usne, tak vaříš, pečeš, smažíš, pereš, žehlíš, skládáš, věšíš, vytíráš, stíráš, luxuješ, pucuješ, zašíváš punčocháče a knoflíky, pak ho oblíkneš a tradá ven, nakupuješ, čekáš se řvoucím dítětem na poště, v bance, u pokladny v obchodě, rveš kočár do tramvaje, a po nocích, když padáš únavou a trochu by ses vyspal v té době od 10 do 3, co prcek spí, tak doháníš studia...a pak přijde domů manželka 5 ze zaměstnání, vysprchuje se, sní večeři, cos uvařil, vlepí ti pusu na čelo a mrněti na tvář a odkráčí na diskotéku dělat dýdžejku, vrátí se ve dvě, ještě s úsměvem od vzpomínky jak ji hltali ti mladí kluci na parketu, je však děsně utahaná, a tak jde samozřejmě spát a samozřejmě si ráno v sobotu přispí do oběda, protože večer jde zase hrát...pak vstane, sní oběd, cos uvařil, zatímco myješ nádobí, tak si pohraje s malým, a zas je tu večer a ona odchází navoněná hrát na diskotéku,ty v noci studuješ a vstáváš k mrněti, ona v neděli spí do oběda, zatímco tobě už kámoši ani nezavolají, protože vědí, co bys řekl - Nemůžu jít nikam, nemám hlídání a malej má stejně rýmu...atd. atd.
Jasně, že to musí vydržet a zvládnout, a ano, asi se jí to jednou pravděpodobně vrátí v hezkém vztahu s dítětem, ale TEĎ to má pochopitelně zatraceně těžký a potřebuje spíš vzpruhu a praktickou radu, než agitační poučky.

jak psala Inka o tom, že brala děti všude sebou a dneska ani oni ji neodmítají, naopak, to můžu potvrdit ze své zkušenosti, a coby odstrašující příklad mám i zkušenost opačnou, mé sestry...ta měla první dítě sice přesně kdy chtěla, a ne tak brzy jak já, bylo jí 22, nicméně to bylo stejně nezralé, nebo co, nevím, ale probíhalo to tak, že první dítě od roka a druhé dokonce od 6 měsíců hlídala celodenně tchýně, protože sestru to doma, tj. s dětmi a v domácnosti, nebavilo, tchánovi bydleli v přízemí domu a se spoustou věcí jí mohli pomoct, hlavně často hlídali, a tak mohla kdykoli kamkoli (což jsem jí občas trochu záviděla, u nás to bylo hodně složité, obvykle hlídal manžel nebo já, aby ten druhý mohl vyrazit, společně sami bez dětí jsme se za prvních 5 let utrhli tak 10x). Když nemohli tchánovi, tak já nebo v nouzi odložila děti k našim, i když ještě pracovali a stavěli, v nejhorším zaskočila i naše stará babička. To se táhlo dost dlouho, a výsledek byl ten, že když zemřeli postupně tchánovi, rodina se pomalu rozpadala, až se rozpadla úplně, rozvedli se, starší dcera se trhla z domova jak to šlo, nechala samostatný velký pokoj a žije jinde, mladší syn se ani nevyučil, pracuje jen občas a na mámu si vzpomene jen když potřebuje dotaci.
Tys od začátku najela na tu nejlepší možnou cestu z toho, co se nabízelo. Dneska se nepohlíží na matky s dětmi tak, že by měly sedět doma a opečovávat rodinku a domácnost, naopak, příležitostí pro jejich odpočinek a odreagování se od zátěže a stereotypu přibývá, toho můžeš využít, taky máš internet.
Vím, že teď se ti to tak nezdá a je to pochopitelný, ale za pár let budeš vzpomínat s úsměvem, a až bude puberťák vytáčet a nebude stačit ho přebalit a nakrmit, aby byl klid, tak ti tohle období bude připadat jako medíkové

prostě jen prožíváš to, co jsme zažily všechny na mateřské "dovolené". A že jsi moc mladá?
Snad na dnešní dobu. Ale dřív bylo naprosto normální mít rodinu ve dvaceti. A dneska máš internet, jaká to úžasná věc!

článek o tom, jak si filmové hvězdy pořizují miminka po čtyřicítce, aby "omládly" - my tehdá po čtyřicítce byly všechny a shodly jsme se na tom, že miminko bychom si střihly klidně, ale v šesti letech ho pak daly k adopci, protože školu a následnou pubertu už bychom nemusely ve zdraví přežít. Buď ráda, že máš mimčo, teď jsi mladá a spoustu toho vydržíš, i když se ti to nezdá - vím přesně o čem mluvím, já prala v noci(automatky nemajíc) a ve dvě ráno jsem myla okna, neb jsem se přes den od dvou dětí rok a půl po sobě, prostě neutrhla). Několik let jsem plakávala a říkala si, jak by to bylo krásný,kdyby mě konečně kleplo a já se mohla v klidu vyspat. No a vidíš, taky na to došlo.Jednou na to budeš vzpomínat a ty horory, které právě zažíváš budeš jednou vykládat přátelům jako ohromnou srandu. A nejsi sama - máš internet a Kudlanky!!!!

já jsem měla první dítě v osmnácti, maturovala jsem už s ním. Potom jsme se odstěhovali 300 km daleko od všech našich příbuzných, byli jsme s manželem na vše sami. Když bylo dítěti rok a půl, šla jsem do práce, chodila jsem na odpolední a noční, dítě jsme si předávali v kočárku na cestě. Bylo to tvrdé, ale překonali jsme to, protože jsme moc chtěli. O pár let později jsem si s druhým dítětem mohla dopřát mateřskou celou. Teď mám kluky 21 a 17, nevyměnila bych je za nic na světě, a myslím, že máme dobrý vztah. A já se cítím mladá, v podstatě svobodná, mám čas na své koníčky, a na tehdejší těžkosti jen vzpomínám. Protože kromě těch těžkostí byla taky fůra pozitivního. Takže vydrž, zatni zuby, použij rady, co Ti dali ti přede mnou, a za pár let budeš jen vzpomínat a budeš na sebe hrdá.

tu mateřskou "dovolenou" jsi popsala výstižně. Už jsem úplně zapomněla, jak hrozné to bylo
Zajímavé na tom je, že jsem tehdy všechno i s dětma stíhala a ještě jsem byla schopna tu uplést svetr, tu ušít nějaký hadřík. Dnes si připadám jak zpomalený film a nezvládám vůbec nic

Co přesně myslíš pod pojmem rodina ? Tvoje rodiče, sourozence, nebo jeho, nebo oboje ?
Jinak holky Kudlančí mají pravdu v tom, že
a/ co prožíváš prožívá většina a musí se to vydržet. Některé mrně brečí víc, jiné zase nespí ve dne ale v noci ... b/ když rodina řekla že se máš starat sama tak do starání patří i kontroly. Jsou drzí, ne ? Líbí se mi i výrok bb - byt má byt čistý ne uklizený - úklid spočívající v načančání a odstranění všech věci z vodorovných ploch apod, je zbytečný.
Další problém je taky jak přes kopírák - manžel buďto maká dvoufázově a není moc doma a jsou prachy, nebo tolik nemaká a je doma hodně a prachy nejsou. Tak ti nevím, co je horší ? Źe by to první ?

nespí v noci ale ve dne - tak jsem se do toho vžila...

já jsem měla děti o dva roky později, než Ty, ale zato dvě rychle po sobě. Mám názor, že největším pokladem pro dítě je šťastná matka, a tudíž jsem se dost snažila zachovat si pohodu. Zavedla jsem si dva časové úseky, které jsem měla sama pro sebe. První - naučila jsem děti, že každý den po obědě má i maminka čas asi 30 minut jenom pro sebe. Děti spinkaly nebo si jenom tiše hrály a já jsem měla čas na noviny, knížku, prostě relax. Druhý - jedno odpoledne a večer v týdnu byly jenom moje. Ať jsem šla ven nebo jsem si ve vedlejším pokoji četla (když jsem čekala druhého syna, měli jsme byt 2 0) a o děti se staral manžel. Není to návod na celé manželství, ale dá se takto přečkat pár nejnamáhavějších let. Chce to ovšem jedno - být důsledná. A to jak vůči dětem tak i vůči manželovi. A nakonec i vůči sobě - abys třeba ve "svém volnu" nedoháněla domácí práce. A ještě něco - mít děti jako mladá je prima. Inka a ostatní mají pravdu. A jestli Ty k malýmu mrněti ještě děláš školu, tak jsi fakt dobrá.
Jestě poznámku k Tvé autoritě - jsi dospělá, netřeba rodině vysvětlovat a zodpovídat se ze svých činů. Jsi maminka a výchova je Tvoje zodpovědnost. Až budeš jako dospělá a vyrovnaná vystupovat, rodina se k Tobě jako k dospělé a silné bude chovat. Kolikrát stačí místo obhajování se říci :"já mám jiný názor".
Hodně štěstí, majka.r.

jsem taky mela krizove obdobi (ktere se mi tez nesmazatelne vrylo na pameti) - podzim mezi ctvrtakem a patakem na VS, kdy jsem mela preruseny studium a jedny holcicce bylo 1,5 roku a druhy 3 mesice. a cely den se mi scrkl do civeni na hodiny, kdy uz bude 16:00 a domu prijde nekdo DOSPELEJ. myslela jsem, ze se vanoc nedoziju. po vanocich se to zlomilo a pak uz to byla vzdycky pohoda. i po te, co jsme se prestehovali pul roku na to do vlastniho (trosku malo obyvatelneho) baraku s pouze studenou vodou (a jen v kuchyni), bez topeni (topenar mel nastoupit v zari, sice nastoupil, ale v zapeti odesel a vratil se az v listopadu), malbu jsem mohla skrabat (a pak stihnout i vytrit) mezi 12:00 a 14:00, kdy obe deti spaly, delala posledni rocnik, ucila se na statnice, byla znovu tehotna a pak nastoupila na dalsich 6 let regulerni materskou.

jj, miso siso, starnem. taky jsem vedle 4 malejch deti (mladsich 6ti let) stihla vykacet jablonovy sad, zprovoznit bydleni, zryt a zkulturnit 800 m2 zahrady, kdeco natrit, zrenovovat nabytek a to vse s prstem v nose. dneska pracuju 2 hodky a musim si dat pauzu, jak jsem unavena. a vsechno mi tak trvaaaa

my tehdá po čtyřicítce byly všechny a shodly jsme se na tom, že miminko bychom si střihly klidně, ale v šesti letech ho pak daly k adopci, protože školu a následnou pubertu už bychom nemusely ve zdraví přežít.

no, ja jsem momentalne ve fazi, kdy to miminko klidne, ale k adopci ve 2 mesicich.

muj oblibeny vtip: 2 roky je ucite chodit a mluvit, abyste jim dalsich 16 let rikali, aby si sedli a mlceli

a oblibeny citat z betty macdonaldove: anglicane jsou civilizovany narod, protoze poslou imogenu do skoly (a poslou znamena z anglie do rangunu ci naopak) a kdyz se vrati, je ji taktak 30

skoro vsechny moje spoluzacky maji deti v mladsim skolnim a predskolnim veku a nemenila bych s nima

ani nevíš, jak tě obdivuju. Já bych teda nezvládla starat se o dítě a studovat. Ani omylem. A dokonce pochybuju, ze bych se vůbec dokázala starat o dítě. A to mi bude 27! Pritom si uvedomuju, ze by bylo lepsi byt mladsi a svezejsi, ale proste to dite me desi. Asi bych taky musela být "hozena do vody" jako ty a teprve tam se ucit plavat, protoze sama do te vody asi nevlezu. Takže se hlavne nestresuj a skus si vic verit. Myslim, ze je urcite dost a dost matek, ktere jsou horsi nez ty, kolikrat si ale mysli, jak jsou uzasne. Jak zpiva Mnaga a Zdorp: Nekdo mysli, ze je správnej a je vůl a pěkně velkej. Někdo myslí, že je vůl, ale není a je správnej. S tim souvisi ty odkazy na internet. Je to super vecicka, ale myslim si, ze ma i svoje uskali. Napriklad ty mnou velmi neoblibene diskuze na nejmenovanem serveru a jemu podobnym. Pripada mi, ze kdyz si to tam zenska precte, tak zakonite musi dospet k zaveru, ze je minimálně nejaka divna, protoze vetsina mamin se tam vylozene vytahuje, jak ony vsechno delaji dobre, a pokud ma jina opacny nazor, tak si hned vjedou do vlasů. Myslím, že nekdy méně je více - méně číst, méně se zajímat, co ostatní, méně se srovnávat, a více se řídit vlastním rozumem, citem a intuicí. Verit si, okolí (díte i prarodice) to rychle vycítí.

Souhlasím i s majkou.r: Pokud možno nic nevysvetlovat! Argumenty jsou voda na mlýn tech, co se chtejí za kazdou cenu hadat. Mně se osvědčuje odpovidat v holych vetach (takhle to nechci, s timto nesouhlasim, diky za radu, ale uz jsem se rozhodla udelat to jinak...). CHce to trochu treningu, ale da se to.

Jedine, s cim trochu nesouhlasim, je ten vztah s manzelem. Nepodcenovala bych to. Mozna se to za dva roky zlepsi, ale aby taky z te lasky do te doby neco zbylo. Zkuste si o tom promluvit a najit nejake reseni, pokud jste to uz nezkusili. Hlavně to nenechte vyhnit. Penize taky nejsou vsechno.

no přesně, ve 20 jsme byly jak rakety, zmákly jsme všechno levou zadní, myslím fyzicky, a psychika se v tom věku snadněji regeneruje, a teď už můžeme kapku odpočívat a nevadí, když jsme občas zpomalené
já jsem 3/4 měsíce ok, energie a smích, ale týden před plus ty tři dny jsem líná ospalá nafouklá přecitlivělá želva a běda jak na mě budete zlý, a je jasný, že jo!!

Jo, bezva že se tatínek snaží rodinu finančně zajistit, ale nevěřím, že by nenašel jednou týdně tři hodky, abys mohla vypadnout aspoň na chvíli. Když si člověk vyčistí hlavu, najednou se na dítě, manžela i domov mnohem víc těší... teda já to tak aspoň měla a hodně kamarádek tvrdí totéž. Jinak tě taky obdivuju, že při dítěti zvládáš ještě studovat, rozhodně děláš dobře! Dítě nebude navždycky středobodem tvého života a je dobré být připravená i na dobu, kdy budou důležité jiné věci, třeba ta práce.