A jeden (dva) se při tom oplácení ještě i pobaví a potěší.

jsem četla tady http://formankova.blog.idnes.cz/c/6308/Dekuji-ti-ze-ses-se-mnou-rozvedl.html#t2. Lze v něm načerpat inspiraci - převážně pak v druhé části.

pokud tou milenkou není celoživotní kamarádka nebo sestra, a ty by ti určitě neposlaly popis svých avantýr s manželem, tak bych si rozmyslela, co udělám, když se nevěra potvrdí, jinak při jednorázovce, úlet se může stát, jinak při dlouhodobé nebo opakované nevěře. Pak bych ukázala manželovi dopis, a řekla, že pokud dotyčná není psychopat, asi si nevymýšlí, a že tedy je buď zlá a nemá úroveň, a čekala bych od něj lepší výběr, a nebo je nešťastná, protože on jí cosi nasliboval a teď nic, a ona už nevěděla kudy kam, tak do toho řízla.

Tak ať do toho řízne on, buď to byl úlet, pak ať si to s ní vysvětlí a ukončí, nebo ať se k ní odstěhuje a rozvod. Nic mezi tím by nebylo důstojné, nebyla bys spokojená. Ani když budeš žít v nejistotě, ani v jistotě, žes jedna ze dvou, stejně se budeš týrat. A co ty víš, třeba zbytečně.

...tak bych VĚŘILA MANŽELOVI A PAK si rozmyslela...

bych toho moc nenačerpala, četla jsem jich spoustu, a kromě spousty gramatických i stylistických hrubek jsem v nich našla jen pohrdání muži, hraničící skoro až s nenávistí, ale to by byl asi zjednodušený pohled, možná se jen snaží vystupovat jako feministka, ale působí spíš jako karikatura feministky. Navíc dost často jsou její "články" slepeniny myšlenek, teorií jiných, případně čerpaných z laciných dámských magazínů Cosmopolitanu. Styl a slovní zásoba tomu odpovídají. Současně však trpí autorským přetlakem, který musí ventilovat, pročež chvála blogu

presne muj dojem.
Proboha-at jsou zeny jakehokoliv druhu,neverim ze behem manzelstvi premysleji pouze o tom co uvarit,kdy uklidit a vyprat.
Takze nechtene ci chtene...kdo vi, nas zeny dost degraduje.

... "Překvapíte sama sebe, co všechno dokážete. Nebojte se pustiti do něčeho, na co jste si nikdy netroufla. ... Ženy matky často trpí komplexem sebeobětování, milují všechny ostatní členy rodiny, ale sebe moc rády nemají. Když však poznáte své kvality a schopnosti, začnete se mít ráda a vážit si sama sebe. Bolavé srdce sice chce svůj čas. Zde nejvíc pomáhá tužka a papír, na nějž se vypíšete ze své bolesti. Své trápení svěřte papíru a uleví se vám. Sdělená bolest poloviční bolest, stejně jako starost. Ženy se potřebují ze svých traumat vypovídat a pokud nemají komu, tak tato metoda velice pomáhá.
Rozmazlujte se, neodstrkujte se ... a užívejte si svobody. Když si uvědomíte pozitiva svého osvobození z otrocké závislosti na rodinných poutech, kdy jste přemýšlela jen o tom, co máte uvařit, nakoupit, uklidit a vyprat, objevíte nové rozměry života. Přestanete chodit se sklopenou hlavou a začnete se na svět vítězně usmívat ..."

Pokud si totiž budě mět Blančin manžel vybírat mezi milenkou, která je teď "na koni", a manželkou, která chodí po bytě jako stín se svěšenými rameny a posmrkává do kapesníku (či naopak mezi manželkou, která se stane špiónem a nenechá ho udělat jediný svobodný krok), tak hádejte, koho si vybere? Nevím, odkud paní Formánková slepila myšlenky, ani odkud čerpala (možná i z Kudly )a je mi to srdečně jedno. My všichni tady nakonec jen slepujeme něčí myšlenky a reprodukujeme, co jsme kdy kde zaslechli či četli. Chtěla jsem jen poukázat na to, že by se Blanka měla víc zabývat sama sebou, snažit se najít ve svém životě nějakou radost a náplň a tím se i stát pro svého muže zajímavější a atraktivnější. Však to znáte s tou starou ledničkou, co pořád stojí doma a kdykoliv je připravená k otevření, ne? No, jinak totiž těžko co radit, neboť Blanka byla víc jak stručná.

takový manžel, který si vybere jen podle toho, kdo je teď "na koni" a nedojde mu, proč jeho letitá partnerka, družka, souputnice, přítelkyně, milenka v jedné osobě, jeho žena, věší ramena a pobrekává, že to způsobil on a kdyby ji miloval, skončil poměr a "vrátil" se k ní, tak bude svítit jako tři milenky najednou, takový stojí za děravý pytel a může jít hned

jinak právě ta pasáž, kterou jsi citovala, vystihuje co jsem měla na mysli - v podání Hany Formánkové jsou téměř všechny rozejité-odejité ženy oběťmi muže chlípníka, sobce, tupce, necity. Výraz "rozmazlujte se" je velmi oblíbený a už dost ojetý, za posledních 20 let se ženy rozmazlují stejně jako chlapi, akorát se kolem toho vede spousta řečí, oni utrácí za koníčky a možná hospodu-klub apod. s kamarády, ale ne všichni, a co my dáme za kosmetiku, oblečení, "šampíčka, vínečka, kafíčka, pitíčka", dámské magazíny, no a do koníčků ženy posledních dvacet let taky pěkně šlapou : )

tím vším chci říct, že takový ten rádoby univerzální recept, ať už ho předkládá tato paní či jiná, který spočívá jen v tom "ty se nemáš ráda, moc se obětuješ, musíš se rozmazlovat a myslet víc na sebe" funguje jen málokdy, protože se týká už daleko menšího počtu žen než kdysi. Rozchody a rozvody nejsou většinou proto, že ženy se moc obětují a málo si dopřávají.

tyhle všechny kecy (promiň), většinou překládané a přebírané z amerických blábolových knížek na tohle téma, se píšou ve všech těch bulvárních časopisech. Jedna baba to kopíruje od druhé, mírně upraví a označí to za "kompilační dílo". Kdyby to alespoň mělo nějakou náplň, ale - přesně jak to velmi slušně píše bb, je to jen mlácení prázdný slámy, samá vata!
Absolutně nic konkrétního... Jak říkám, jen krásně znějící pindy, které ale ženské, co má hlavu zamotanou problémama vůbec nepomůžou.
Myslím, že tady (na kudlance) už zaznělo na tohle téma mnoho podstatně víc konkrétních návodů...

no ja nevim, staci se mrknout na babinet.cz na zivot po nevere a zjistite, ze presne o tomhle to je, zena lita, shani, buduje, sebe sidi, deti odejdou, muz nahle zjisti, ze jeho prumerna manzelka mu nevyhovuje. bud se sbali a odejde "zit", a nebo zustane doma, neverni, a jeste milenku financuje z rodinneho rozpoctu. a take prvni rada zenam, ktere zjistily neveru, je obvykle at o sebe vic pecuji, odreaguji se, najdou si kamaradky, konicky, proste at vyplni cas necim uzitecnym ci zabavnym, misto toho aby sedely doma a uziraly se neverou ci rozvodem. a podle vseho to funguje.

Těžko posuzovat podle svého bezstarostného života. Myslíš si opravdu, že většina žen se rozmazluje a utrácí za kosmetiku, oblečení, šampíčka, vínečka a že se věnuje koníčkům? Hmm, jak které, ale o té většině bych docela pochybovala. Věř, že spousta jich musí obracet korunu, protože jedno dítě potřebuje nové boty, druhé dítě bundu a ona přinese domů třeba jen 7 tisíc čistého. Její manžel možná deset, ale šest padne na nájem a zbytek on nechá v hospodě (anebo třeba ani ne, ale to není podstatné). Řekla by jsi, že je takových rodin málo? No, asi to posuzuješ podle hlediska - já se mám dobře, tak ti ostatní taky.
A že si většina mužů vybírá podle chování manželky a milenky (tj.co je pro něj příjemnější), to je stará pravda (a nemusím to číst v Cosmopolitanu). Tvoje věta, že "takový" může hned jít, jen vystihuje,že sis v podobné situaci nedokázala představit sebe. Taky by jsi se svým manželem byla tak rychle hotova? Opravdu?

Jinak jsem nenapsala ani já, ani paní Formánková nic o tom, že "Rozchody a rozvody jsou většinou proto, že ženy se moc obětují a málo si dopřávají". Z čeho jsi to vyvodila?

Souhlasím s NČ, menší flirt by pomohl najít ztracené sebevědomí.Nebo - za předpokladu, že jsi nic na manželovi nepoznala/myslím tím, že se choval stejně/do doby přečtení dopisu, tak bych se snažila na to moc nemyslet a užívat života s manželem, který za to stojí!?

ukázat manželovi dopis, jedině on ví, jaká je pravda a tím mu dáš šanci zaujmout nějaké stanovisko. Milenky občas už toho zatajování a lhaní mají dost, tak volí tuto formu řešení, aby se to provalilo a konečně nějak pořešilo. Nevím jestli je možné si vážit člověka, který volí tuto formu. U mně by to asi projel na celé čáře. Nakonec výsledné řešení a rozhodnutí nebude na Tobě, ale na manželovi pokud o něj Ty stojíš, takže proč by neměl vědět co se píše o něm, ať se k tomu postaví. I když nějaké to ulitimátum na ukončení této věci bych dala, jinak to může trvat roky, zvlášť jestli se zamiloval. Já jsem toto zažila na vlastní kůži, jakou chceš radu? Tohle zhojí jen čas a zaměstnat se jinými věcmi, vytížit se až přetížit, aby na tyto myšlenky prostě nezbyl čas. Já to vyřešila tak, že jsem mu zabalila kufry a než se nadál, tak s námi prostě nebyl, ale ještě dvakrát se vrátil :-))), než se celá situace úplně vykrystalizovla (než jsem pochopila, že to jiné nebude, že není schpen udělat sám rozhodnutí, tak jsem ho udělala sama a rozvedla se). V téhle situaci je holý nesmysl prosit, aby se vrátil, on si tu nevěru vybral dobrobovolně, tak musí počítat s následky a čím razantněji ho před ně postavíš, tím líp, občas i léčba šokem má své jisté výsledky. I když u nás to nepomohlo. Asi se to bude chtít trochu vytužit a nedělat zbytečné hysterické scény (možná narozdíl od milenky, jak je vidět, tak jí už nervy tečou) určitě si manžel bude více vážit a hodnotit (a také za Vámi stojí nějaká ty leta prožité dobré minulosti). Bude-li doma vše jakoby v pohodě fungovat a naopak bych se dala dohromady (kadeřník, manikůra, masáž, kamarádky, sport, kino.....). Alespoň si uvědomí, že není jediný, že jsou i jiní kteří se po Tobě ohlédnou.

člověk trpí tak dlouho, jak dlouho trpět chce. Až přijdeš k bodu, že Ti tenhle stav nebude vyhovovat, najdeš řešení. Ale všechno má svůj čas. Zřejmě si určitou fázi trápení musíš projít, protože tak najdeš sílu překonat strach. Ten druhý se nezmění, nezmění se ani události, které nastaly. Může se ale změnit Tvůj pohled na věc a TVÉ ROZHODNUTÍ, ŽE CHCEŠ ŽÍT JINAK!

"Tohle zhojí jen čas a zaměstnat se jinými věcmi, vytížit se až přetížit, aby na tyto myšlenky prostě nezbyl čas... Asi se to bude chtít trochu vytužit a nedělat zbytečné hysterické scény (možná narozdíl od milenky, jak je vidět, tak jí už nervy tečou) určitě si manžel bude více vážit a hodnotit... a naopak bych se dala dohromady (kadeřník, manikůra, masáž, kamarádky, sport, kino.....)"

???

Tak s tím já souhlasím, ale moc mi to nepasuje k tomu, co psala bb, s čím zase jednoznačně souhlasíš ty. Podle bb jsou tohle totiž rady ojeté a nefungují, protože ženy už chodí ke kadeřníkovi, na masáže, ke kamarádkám apod. dávno a dávno, vlastně už takových dobrých 20 let.

Jo a ten dopis bych tedy manželovi taky ukázala. Rozhodně bych chtěla vědět, na čem jsem, ať už je pravda jakákoliv. Jde o to, zda bych se ale ukázáním dopisu tu pravdu skutečně dozvěděla, protože Plzákovo "zatloukat-zatloukat-zatloukat" narozdíl od ojetých rad stále funguje.

máš pravdu v tom, že se mám momentálně dobře a na partnera jsem měla štěstí. Jenže, já tohle říkala vždycky, s výjimkou jednoho období. Protože za dobře beru že jsme zdraví, máme práci, kde bydlet, děti jsou v pohodě. To moje "mám se dobře" není zdaleka bez starostí a je spojené se spoustu práce, a co teď napíšu, to se spoustě z vás nebude líbit, ale stojím si za tím:

je spousta žen, které mají zdravé odrostlé děti, 35-50 let, plno sil,přitom remcají na práci, šéfa, plat, pro zlepšení neudělají nic navíc, odpracují 8 hodin a večer po večeři, kdy my sklidíme ze stolu, dáme nádobí do myčky, uvaříme si kávu a 4-5 dnů v týdnu sedáme k práci, k angličtině, k účetnictví, k tabulkám a odborným knihám, sledují Rodinná pouta apod. Nekritizuji, jejich volba, ale ony nechtějí přijmout, že ten styl života má důsledky a tím si ty důsledky vlastně taky zvolily.

O partnerovi se často vyjadřují s takovým despektem a nelibostí, až si říkám, že s něčím takovým tedy žijí? a přitom jsou tak nějak spokojené, berou to jako standard, že na chlapy se nadává, ale přece tím cosi vypovídají o sobě? I to je naše volba, a my neseme důsledky, je jen na nás jaký život chceme a s kým zůstaneme. Dnes je doba, že žena nemusí žít s nikým, s kým se trápí, s kým jí není dobře. Kdo to za ni rozhodne?m Jen ona.

Když se ale rozhodne s ním zůstat, tak asi proto, že je jí s ním líp než bez něj, tak co si stěžuje? Někdy jakoby se ženy styděly přiznat mám se výborně, ten můj má mouchy, já taky, ale jinak moc dobrý.. Že to žena má těžší..no, jak se to vezme, znám jich dost, které určitě ne, a myslím, že ani většina z vás by nepřipustila, že jste na tom hůř než váš partner. Pokud jo, musíme pracovat na tom, aby to bylo jinak, ne? Když si na sebe bereme práci a starosti celé rodiny a přilehlého okolí, nečekejme vděčnost.

Pokud jde o peníze, musím i já dost počítat, jak jinak, syn jde na gymnázium, dcera na vysokou, začíná se stavět dům. Jsem tak zvyklá, během mateřské jsem si přivydělávala jak se dalo, a vybírala mezi kečupem a kafem, protože na obojí nebylo. Děti jsem oblékala z děděného a ze sekáče. Dnes chodí na brigády nebo si přivydělají ve firmě. Syn jde na gymnázium a přes léto natáhne montérky a jde s chlapama na stavbu. Já na mateřské myla záchody a chodby ve škole, roznášela noviny, po nocích překládala, vedla účetnictví známým atd.

Zajímavé je, že kdykoli dnes jedu do nějakého toho nákupního centra, kde jsou kavárny, kina apod., potkávám spoustu maminek s malými dětmi, a to i ve fast foodech, který je jak nezdravý, tak šíleně drahý. Cola, hranolky,tatarka. Já si i teď často beru co zbylo od večeře a ohřeju si to v kanceláři v mikrovlnce. Ani teď nechodím po barech a kavárnách s kamarádkama, za kosmetiku a oblečení utratím přiměřeně svému věku a práci, no ale zase utratíme hodně za knížky, výlety, časopisy aj.

Ale to je teď. Že je spousta chudých lidí, je pravda. Jenže mě nikdo neoblafne, protože já zažila obojí, nadprůměr i silný podprůměr. Vlasy jsem si zastřihla sama nad vanou, na kino nebylo, knížky a časopisy z knihovny, často jsem vařila jen ze zeleniny ze zahrádky a vajíček od tchána. Prvních pět let jsem si z firmy nosila 5-7 tisíc měsíčně, víc nešlo, v sedm jela z domova a vracela se v 7, někdy i později.

Dnes potkávám u své kadeřnice, kam chodím max.2x ročně (protože mám dlouhé vlasy a žádný složitý účes), ale i na pedikůře, na manikůře, na masáži, na obědě v restauraci s rodinou, na večeři s partnerem, mladé maminky s dětmi, i starší dámy na penzi. A před svátky v tescu ty narvané koše domácími spotřebiči a obřími nákupy potravin taky nemají jen bohatí podnikatelé

všechny máte v podstatě v něčem pravdu, ale nejlíp to celé vystihla Romana. Tak to prostě je, nehledě na sociální zázemí, počet dětí, atd... Mému manželovi jsem přišla na nevěru před dvěma roky ( já - dvě velké děti, barák, zahrada, 2 práce / ona - o deset let mladší, bez dětí, manžel kamioňák, takže ona celý týden nudící se hvězda s otevřenou náručí ) a když jsme si vše vyříkali, on dal přednost mně a teď mě nosí na rukou - pořád se s tím nemůžu srovnat. S tou zradou a podrazem a tak . Takže čekám na ten den, kdy - jak píše Romana - změním už konečně pohled na věc a hodím to za hlavu. Doufám, že čas to zahojí. Nejsem chudinka, nechci fňukat ale bolí to a cestu k němu pořád nemůžu najít a tak dál čekám a čekám ... Ela

ohledně koníčků, i tady na Kudlance žen hobbistek potkáš dost - cestování, knihy, divadlo, koncerty, dobré víno, keramika, starožitnosti na chalupu, potápění, ježdění na koni, aco naši živí kámoši, papoušci, pejsci, kočičky, to vše už tu mezi ženami zaznělo, to vše jsou kratochvíle, ne zadarmo...proč si je nedopřát, když si vyděláme, ale proč popírat, že se máme dobře?

v jednom s tebou souhlasím - neumím si představit žít s chlapem, co vydělá 10 a 6 nechá v hospodě - partner to není, táta asi taky moc ne, leda kámoš z mokré čtvrti, a čistě ekonomicky, probydlí, propere, projí víc než ty 4 tisíce, na děti tedy nepřidá nic, tak co s takovým? ano, ten by letěl, Míšo, stejně jako ten, co by ze mě dělal blbce a dlouhodobě by si pěstoval milenku...ale to bych si právě nejdřív ujasnila, jak to s tou milenkou je

ale nepochopila jsem proč. Tady neřešíme problém, proč je někdo bohatší a ten druhý chudší, či proč je někdo spokojený a druhý ne. Šlo o to, že Blanka napsala o radu, co má dělat, aby se netrápila, zahnala zlé a dotírající myšlenky, neužírala se žárlivostí. Napsala jsem jí spíše takový náznak návodu, jak se víc věnovat sama sobě a zaměstnat se něčím jiným než představami o nevěře manžela, což jsi označila za univerzální recept, který nefunguje.

ohledně mého bezstarostného života a mého úhlu pohledu na Blančin problém
ptala ses mě mj. co si myslím o chudých rodinách, které nemají na nájem, třeba i proto, že táta propije většinu výplaty apod....tak k tomu všemu jsem se vyjadřovala
bohužel to nemůžu poslat v jednom delším kuse jako ty a ostatní

promluvit si o tom s manželem, co jiného může dělat?
rady tvé a Hany Formánkové můžou přijít na řadu až potom, ne předtím...pokud vůbec, třeba Blanka není žádná uzurpovaná chuděra, která se manželovi obětovala a nemyslela vůbec na sebe

alespon z tech prvnich dvou, dalsi uz jsem ani necetla, je videt, ze si zijes spokojene, a proto se neumis vcitit do situace tech mene stastnych. Uplne jsi me dojala, jak po vecerech pracujes:-)) Nekdo pracuje pres den, Ty cele dny prokecas na Kudlance, takze s tou praci to zase moc neprehanej:-))

ano, máš pravdu, že si žiju spokojeně, nemáš pravdu, že se neumím vcítit do těch, které žijí jinak, protože i já žila jinak, a proto teď těm, co se mají hůř, pomáhám. Na Kudlanku píšu od stolu v kanceláři, a jo, umím sebou mrsknout a to co někdo vypotí za deset minut, střihnu za pár vteřin, dělám současně na dvou počítačích a ještě u toho stíhám telefonovat, faxovat a povídat s lidma naživo ty toho napíšeš málo, ale dělá ti dobře být jízlivá, žejo )

já jsem ti ale nekladla otázky týkající se tvého života, ani jsem se tě neptala, co si myslíš o chudých rodinách. Mé otázky byly řečnické a zaměřené trochu jiným směrem. Dále - nikde jsem nenaznačila, že by Blanka musela být zrovna uzurpovaná chuděra, která se obětovala. A přesto si myslím, že v dobách, kdy je její manžel NĚKDE a ona se zmítá obavami, KDE asi, měla by čas strávený sžírajícími představami věnovat činostem, které ji posílí, povzbudí, či jakkoli způsobí radost. A je jedno, jestli půjde na tu masáž nebo si koupí nové šaty, začne se učit španělsky, či začne malovat obrazy nebo já nevím co. Jde o to, aby neseděla doma a nebrečela do polštáře s myšlenkou "bóóže, jak jsem tak nešťastná", v kterémžto stavu ji nalezne manžel vracivší se od rozparáděné milenky.

dobře, přímé otázky jsi mi nekladla, to je fakt, nicméně věty "Řekla by jsi, že je takových rodin málo? No, asi to posuzuješ podle hlediska - já se mám dobře, tak ti ostatní taky." a i jiné k reakci vybízely

a změna je život a život je změna, hlavně se tím nenechat srazit na kolena, život jde dál, chce to jen přežít. Kydybych to měla ještě jednou znova zažít, tak už se s tím nebudu tak dlouho hrabat jako tenkrát, jasně, že by mi to bylo strašně líto a to mi bylo i tenkrát. Ale začala bych si znova žít, sportovat, chodit tancovat, s holkama na večírky a rauty......život tím, že Ti partner zahybá nekočí. Ukázala bych mu, že mi tím jen dal svobodu. Protože všude jsou nějaká nepsaná pravidla a on je tímto porušil, tudíž ani já nejsem povinná je dodržovat. Ten by dostal čočku, že by se nestačil divit, že mě za ta léta vlastně nezná.

Končím holky a prchám, právě mě exmanžel pozval na kafíčko a palačinku s čokoládou, člověk musí umět odpouštět, nakonec jsme spolu prožili 20 let a máme kopec dětí. A život jde dál...

kvuli jednomu blbemu clanku na blogu.....
Takove rady jako tam-my zde na Kudlance jiz nekolikrat radili daleko kvalitneji,hloubeji,dovolim si posoudit.
My zde jiz napsali jen v prispevkach daleko obsirnejsi psychologicke prace z vlastnich zkusenosti,ze se Miso nemuzes divit ze takova pani Formankova,nas Kudlanky nema cim nadchnout.
Chapu sice jak jsi to myslila a ze jsi to dobre myslila,ale i Ty sama jsi uz nekolikrat vykazala daleko lepsi kvalitu zde nez onen clanek tam,ktery je akorat tak bla bla.
Fakt,ta Formankova za takovou diskuzi nestoji....leda ze Ty sama mas dnes "hadavou" ,jo to se prece stava kazdemu,i mne,ze nekdy diskutuji zive o h....

zrada bolí. Je volbou každého z nás, jak s ní naložíme. Jestli odpustíme (přestože si to dotyčný třeba ani nezaslouží), anebo zvedneme kotvy, rozloucime se a pujdeme dal. Myslim, ze nevera se prekonat da, ale musi byt na druhe strane videt nějaka snaha, musí byt znat, ze ho/ji to mrzi, ze uz to nechce opakovat. Clovek vyciti kolikrat az moc dobre, jestli to tak je nebo je to vsechno jen pretvarka. Kdyz prevazuje to druhe, tak obvykle je neco spatne, a proto trapeni trva a neda se zapomenout. Ale vsechno ma svuj cas a jednoho dne pak treba staci nejaka ta posledni kapka. Aspon tak to chodi u me.

"člověk trpí tak dlouho, jak dlouho trpět chce." nesouhlasim. Z vlastnich zkusenosti vim ze mne trpet teda rozhodne nebavi. Presto dusevni utrpeni nelze prepnout na radost ze dne na den.
kdyz rekneme ze 50% zen trpi neverou,kazda bude trpet tak dlouho,dokud neco nepochopi a kazda z zen bude musit pochopit uplne odlisny svuj duchovni ukol.
Jak uz bb psala,je i dost zen co si dopravaji kazdodenni radosti a presto nosi parohy.Universalni proto rada neni.

Milá Blanko... nevím co na to říct. V každém vztahu je něco, ale ty píšeš že máš konkrétní dopis od milenky,popisující vztah s Tvým manželem. Nezlob se na mě, ale ja taky nemám ráda radikalizaci a změny ale mít toto v ruce a vědět ze MUJ MANŽEL chodi za někým, a miluje se sním , že na ni šahá stejně jako na mě, že JÍ říká MILUJI TĚ... a pak jde k tobě domu a co? Přestaň ze sebe dělat s prominutim "krávu" omlat´mu dopis o hlavu a začni žít normální život.!!!!

p nějaké láisce mezi tvým mužem a jí, znamená jedno jediné. On se rozhopdně rozvádět nemínjí a naopak by rád dal kopačky jí, ale neví jak. Už to trvá dlouho a na by ho ráda ulovila. Což znamená, že on zas až tak zamilovanej není. Jinak by neztrácela nervy a nepsala ti.Teď je to na toběw, pokud se ho chceš zbavit, máš v eruce vynikající zbran, která ti pomůže ho celkem bezbolestně vyhodit, prostě najde za dveřma spakovaný kufry a kopii dopisu od jeho milenky.Nebo se ho zbavit nechceš, pak ten dopis ani nečti. Tohle je hra na čas. Hlavně od něj pořád něco chtěj...tu pohlídat děti, tu přestěhovat nábytek, tu je nutno někam zajet autem, tu přijede jeho maminka tu tvoje atd.atd. Prostě se starej, aby měl pořád co dělat a měl málo volna. Např. on si naplánuje "jako" služební cestu - jo ale tebe v poslední chvíi "chytne opátež, nebo ledviny a MUSÍ tě odvézt někam...a musí na tebe počkat , nebo odjed jako někam na tři dny, ale hned druhej den mu ráno zavolej, že se vracíš domů. Prostě dělej jí čáry přes rozpočet. On m povinnosti vůči své rodině a ty BUDE plnit, když čert na koze jezdil. Tohle ta holka nemůže vydržet dlouho, nakonec bude rád, že se jí zbavil Teď se ty mjusíš rozhodnout co cheš.

tak to byl šok. Ale ono to donutí přehodnotit život. Do té doby jsem si myslele, že se to týká těch, co "nevaří teplé večeře" a jsou na partnera hnusní. Měla jsem ve všem naprosto jasno, rady jsem mohla sypat z rukávu. Fakt jsem byla až takovej magor. Do okamžiku, kdy se to vás netýká, nemžete pochopit o co jde. A jsem teď ex opravdu vděčná za rozvod, dokonce jsem jeho nové lásce poděkovala (až když rozvod nabyl právní moci).

naštěstí jsem byla mladá.Chvíli jsdem byla zoufalá, žádný peníze, dvě malinký děti na krku. Ale opravdu jen chvíli. Když jsem si jednou večer v uklizeným bytě, obě děti nakrmené, vykoupané a spící, sedala v osm večer (ne v deset, ne ve čtvrt na jednu v noci, ne ve tři ráno .- ale v osm!!!) ke kafi a nermusela se koukat na fotbal, přišla jsem si, jakože jsem uprchla z kriminálu. A nerbylo síly, která by mě dostala zpátky. Hlavně - koukej ho při rozchodu sedřít z kůže, to není krkavost - ale on je přece tak MLADEJ!!!! s plnej energie - pro něj nebude problém dělat dvě tři zaměstnání, aby si vyděšlal - to ty, opuštěná stařenka zhroucená žalem přece nemůžeš.Má tě přešce na svědomí a ty swe musíš léčit a být na sebe opatrná - a koukej mu to dát sežrat horký. Nakonec - on má velkou lásku nebeskou, která ho jistě bude ráda financovat.

u moříčka, nové šatičky, botičky, oparfémeček - to je dobý lék na bolavé srdce

.

V každém období života řešíme situace různě. Můj příspěvek vycházel ze zkušeností mých zhruba 17 let manželství. Před deseti lety jsem také prožívala manželskou krizi. Neprospané noci, kdy jsem z okna vyhlížela, zda manžel jde domů, ranní stresy jak syn půjde do školy, když já už musím být v práci od šesti ... Strach z toho, co bude, jestli nemá milenku, co jsem udělala špatně, osobní selhání. V těch minichvilkách, kdy byl muž doma, mě ponižoval a vylíval si vztek za každou prkotinku. No, spíše jsem jej 2 měsíce pomalu neviděla. Pamatuji si, jak postupně se vyvíjely mé "duchovní" stavy. Neštěstí, rezignace, ošoupaná rohožka, myšlenky na sebevraždu ... to bylo asi v prvním měsíci ... a pak jsem začala zvedat hlavu a rozhodla se, že chci změnu! Že takhle dál už žít nechci! Potkala jsem "anděla", který mě postrčil k práci na svém sebevědomí. Neříkám, že se změna stala ze dne na den. I to mělo svůj vývoj. Ale změna přišla. Změnila jsem svůj pohled na manželství, na manžela, ale hlavně NA SEBE! A naše manželství se začalo měnit také. Tu moc máme každý v sobě. Změníme se my a změní se naše okolí. Takže každý se trápí tak dlouho, jak dlouho se trápit chce. Nebo jinak řečeno, jak dlouho se trápit potřebuje, aby se odhodlal ke změně.

Když se milenec dlouho k ničemu ohledně rozvodu nemá, je milenka schopná napráskat manželce sama sebe. K této ztrátě trpělivosti dochází podle statistik maximálně do dvou let. I carrie dobře prohlédla. Známe manželky, které nevaří teplé ani obědy a s manželem docela slušně zametají, ale neděje se nic. Naopak, tito muži si váží okamžiků, kdy je na ně aspoň trochu milá, nebo když odjede na víkend k mamince. Teorie, že když bude sama dobrý pohodový spolehlivý partner, tak ten druhý si toho bude automaticky vážit a ocení to, bývá scestná.

to my víme. Jest to hlas přírody, kterýžto ani nejlepší vychování v nejlepší společnosti není schopen přebít. Muž má touhu rozsévače...a ženský, ty mrchy, jsou zase pořád nevěrný. Nevyhyneme !

kdyz to ctu jsou to bludy od obludy. Souhla ci nesouhlas s neverou tak zni tvuj dotaz. Tak mila zlata je to stale stejne, nejsi sama ani prvni ani posledni. vztah je zalozen na oboustranné dohode. Oba mají stejná práva - stejné povinnosti a stejnou zodpovednost za rozhodnutí která učiní. POkud tomu je jinak je nutné zvolit body pro ano a ne. dal pokracovat. jako mas moznost tento vztah ukoncit ty ma stejnou moznost ukoncit ho tvuj partner. Vynecham majetkove spory které nelze jako výse uvedene nesmyslmne rady rozebirat zde a lze jen v pritomnosti odbornika tedy pravniho zastupce pokud nevolis cestu vzajemne dohody, kterou nedoporucuji pro samou podstatu toho ze kdo jednou se dopusti podvodu lze prijmout fakt ze se i v teto podobe dopusti dalsiho. Ale zpet ke vztahu. Rozejit se ci nerozejit je vnitrni otazka kazdeho jedince a jen jeho vlastni rozhodnuti. ptat se a rozebirat ho zde je obrovsky omyl a nejvetsi chyba kterou se dopoustis. Nikdo zde s pritomnych ani nikdo s tveho nejůlbizsiho okoli nemůze posoudit tve pocity zrady - lasky- traumat ale ani zodpovednosti. Pokud se tedy odvolavas na to co rikaji jini musis navstivit psychiatra nechat se vyšetřit zda jsi svéprávná. POkdu jsi a cítíš se svéprávná tak si laskavě vem rozum do hrsti zvaž výše uvedené a podívej se na svůj problém zvenčí jako třetí osoba. Pak poznáš zda se rozvést máš či nikoliv. Nezapoměn i na násladky ale i klady. není to jednoduché rozuzlení a není to jednoduché si to všechno ujasnit. Tak si na to kup papír a tužku v prostřed si udělej čáru sedni si na zadní část těla a začni psát vlevo klady v pravo zápory. Až to všechno spocená napíšeš odložíš tužku a dojdeš k jednomu či druhému závěru tak budeš vědět jak na tom jsi do té doby než si vzpomeneš že ho máš vlastně ráda a že jsi ty ta závislá která vlastně díky vlastní neschopnosti jménem láska nedokáže reálně uvažovat. zatím co on siklidně zahybá jinde. tak co tu po nás sakra vlastne chces??

je někdo chytrej jak rádio.... nesmyslné rady? Tak je nečti... a co po nás chce? Chce si ulevit, vylít srdíčko a s někým to probrat, víš? Ale to je asi na tebe moc složitý...

ono kolikrát stačí vědět, že nejsi sama, kdo to prožil, chce vědět jak kdo s tím naložil a že jsme to všichni poměrně zdárně přežili. Stačí jen nastavit to pomyslné ramínko na vyplakání, nic víc. To, že je velká holka a vyřeší to samozřejmě dle svého cítění tu předpokládáme mylsím všichni. Ono když se Ti najednou zhroutí život jako domeček z karet, je pěkná rána, zhroutí se Ti celý Tvůj svět a nějaký čas trvá, než si vlastně uvědomíš co chceš dál a také hodně závisí na tom jak se k tomu vlastně postaví Tvůj partner.

Jiste mile zenusky pomahejte radte ale laskave neublizujte ono vedet ze na tom neni sama je krasne ale k veci to moc neprispeje jen si tu budete vylivat srdicko a skutek utek. vasim zbrblanim holce nepomuzete. Onapotrebuje radu a vedet co ma udelat aby to udelal potrebuje silu a silu brekotem nedostane potrebuje vztek a jasnou hlavu aby neudelala chybu. Byla jsem na tom mizerne dost mizerne ale pak prisla rana kterou mi ustedrila jedna zena ze jen brecim a nic nedelam a mel apravdu mela sakra velkou pravdu pokud nechci do smrti zit jako kravka a nechat si jen nadavat a skovavat si jidlo aby nerekl ze mu ujidam musim neco udelat a tak jsem sebrala poslednich par korun a odvahu kterou jsem ani netusila ze mam a ejhle s darebaka se vyklubal podelanek a ja zjistila ze stat nedava nic zadarmo ale bezmoznosti jsem take nezustala apresne jak jsem to napsala prstama jsem drapala kazdou korunu abych si uzivila pronajem pro sve dve deti s prace jsem sla do druhe 3 roky trvcl rozvod a tahanice pravnik chtel take svoje a ja mela jen na chleba a osuntelou bundu. jenze ted mile zxlate vlastnim usilim a zbavenim se strachu mam vlastni byt a sice splacim hyposku ale deti uzm maji obleceni nove a ja si sem tam svetrik take koupim. Tak me odsudte ale brecet nepomuze

vzhledem k minimu informací můžem jen těžko dávat konkrétní rady. její jediná otázka je - co když je to pravda? Co na to říct? My jí můžem popsat své zkušenosti a to je asi tak všechno. Chce-li Blanka konkrétní radu (jako že nechce, to by nebyla tak stručná), musí se víc rozepsat. Nevím, kdo jí tu ublížil ale vem si sebe - paradoxně ti nejvíc pomohla ta, co ti ublížila, co řekla, že brečíš a nic neděláš. To, že hodíš na Kudlu svůj problém znamená, že se ti dostane velice různých reakcí. A skoro všechny jsou myšlené v dobrém, čehož si tu já osobně velmi považuju. Jinak tvé oslovení ženušky mi přijde poněkud pejorativní - já čtu - milé slípky od plotny, nevíte, co píšete. Věř tomu, že většina z nás si tu nějakým peklem prošla, nakonec, proto jsme tady...

každý má na to jiný názor, tak si snad Blanka vybere co je jí asi nejbližší. Přece jí nemůžeš dát do rukou návod co a jak má přesně udělat, protože každý z nás by to vyřešil jinak. Tak jí napiš svou radu i s podrobným návodem a nestarej se co píší ostatní, každý píše jak to cítí, není možné to přece psát přesně podle Tebe jak z jedné bábovky. Za ní to nikdo z nás stejně nevyřeší, to musí udělat sama.

Jo to jepresne to co umite delat zvanit zvanit a jen zvanit at to proste udela nebo ne?!to je jeji rozhodnuti a jeji zivot kecat o tom je zcela dezinformacni vec a nici ji to dusi nikoliv pomaha. Jsou to dva lide kteri bud spolu chteji zit nebo nikoliv. Nechapu co v tomhle mate za problem. Pravo na to zit spolu maji oba v pripade ze oba chteji pokud jeden znich jiz nechce coz nevera jasne dava ukazovat ze uz se mu ve svazku nezamlouva pak at si jde na to ma jasne pravo on a ona se s tim musi smirit . Jinde to je naopak. Cozpak jde nekoho nutit milovat Vas? Ja chapu ze to je smutne a vyjimam trosku financni dopad coz je jeden s krutych ale bohuzel existujicich pripadu kdy zena je plne v zavyslosti na prijmu muže, ale citově to je jinak. Milovat funkcne ve spravne rodine je jen tehdy pokud davaji oba a oba berou. jakékoliv vyboceni s rovnovahy je chybne. S nevreou plne nesouhlasim ani z jedne strany. Netvrdim ze neexistuji zeny ktere dokazi odpustit ale vetsinou se ukaze ze odpusti jednou a znovu se jim to opakuje takže je videt vysledek odpusteni je chybny. Nejvetsi chybou vsak nastava vec kdy dotycna se uzavira do sveho problemu tak ze nechce videt svuj problem zvenci. Nase chapani zeny je pro muze nepochopitelne jako pro nas to jejich. neni to omluva ale fakt. Muz odjakziva byl postaven do jine role nez zeny. A pokdu chcete rozebirat stav pak musite pochopit nejprve mysleni muze a to je scifii nebo drama. Rozhodne ho nelze pochopit.POkud chci byt spravedliva pak musim pripustit ze asi kdyz bude chtit muž pochopit mysleni zeny bude to pro nej stejne nepochopitelne bludiste jako on pro nas. Takze mile zvanilky prestante blbnout hlavu a koukejte realne pokud to dokazete a zkuste ji pomoci ne zvanit. Krasny den

nejsi nakonec nahodou chlap?
btw. odhlednu-li od pravopisnych chyb (ktere ponekud kazi dojem, kdyz chci vypadat chytre), tak chybejici interpunkce me natolik rozptyluje, ze uz se nezvladam soustredit na obsah. coz je nepochybne skoda, pokud jsi chtel/a sdelit neco prinosneho, a ne jen zvanit.

dle hesla "podle sebe soudím Tebe", podívám-li se na délku a obsah nic neříkajícího a zavádějícího komentáře :-)))

holky, trefa do černého. Copak irena udělala konkrétního, když my jen žvaníme? Řekla bych, že nás sakra trumfla

zrovinka jsem přečetl všechny Vaše příspěvky a rady , ale ani jediná rada od chlapa! Asi jsem se tady ocitl omylem, také jsem někde hledal pomoc s nevěrou přítelkyně ale tady to asi nenajdu!? Je to tři 4 dny zpátky co mě podvedla a řekla mi to, zároveň se mi ale omluvila a řekla že chce být se mnou! Už to nikdy nebude stejný pořád jí budu mýt před očima s tim blbem. A jak říká člověk trpí tak dlouho, jak dlouho trpět chce. Uvědomil jsem si to a teď je mi fajn jsem sice s ní pořád ale vymejšlim jak se jí co nejvíc pomstít! A proto má rada zní Blani: SER NA NĚJ ZAHL JEDNOU, ZAHNE ZAS! A ty s tim nic neuděláš, a tak se netrap a buď nad věcí ty! Někam si vyraž, nějak se mu pomsti ale hlavně to nedus v sobě, buď ty ta aktivnější. Nedávej mu kopačky hned, nezústaneš přece sama, ale až si někoho najdeš a budeš cítit že jsi s nim šťastná tak mu to vpal!!!! A pořádně, rozhodně s tim nebude počítat a budeš ty ta na koni. Jo a ce se týče článku tý krávy Formánkový - je to ubohá feministka!!!!!! SBOHEM Ženy jdu jí dát kopačky a jemu rozbít držku!!!!!!!!!

je vážně lepší když v tom člověk není sám,uleví se.Zas dal přednost kamarádum i když mi slíbyl že pujdem ny véču.Nejsem blbá stydí se za mě jsem jenom levná služka obětující se všem okolo .Dobrý zázemí z kterýho muže lecos podniknout a pak se v klidu vtátit do hnízdečka .Neni tu někdo kdo by mě nakop abych se už konečně vzpamatovala a přestala se trápit a doufat v něco co stejně jiný nebude dokud mu neukážu zač je toho loket?Lidi do mě at se probudim