Jak už jsem minule psala, jedna z kudlanek, Saša, žije nejen s rodinou, ale i s papoušky. Tedy, vlastně žije nejen s rodinou a papoušky, ale ještě i se psy. A - představte si, že ti psi (mimo dalších dovedností) dokonce závodně tancují... mj. hodnotí se to jako krasobruslení, podobně... Že jsem vám už čtení o psech jednou slíbila? Nojo, jenže - oni měli ještě myši...
Takže dnes to bude "O hadovi". A o těch jejich úžasných psech? Snad opravdu až příště... Stalo se před dávnými a dávnými lety, když mé nejstarší dceři Kateřině bylo asi 10 let. Vejdu takhle jednou do pokojíku mých holčiček a na stole okurková láhev a v ní - MYŠ. Jsem zásadní a nesmiřitelný odpůrce hlodavců v domácnosti, proto byla láhev s myší okamžitě zabavena. Cestou na dvůr jsem si ale vzpomněla na naše chlapečky - ubohé pražské děti, kdy se jim poštěstí spatřit takové exotické zvíře jako je myš? „Kluci, pojďte se honem podívat na myšku!", volám. Ani se nezvedli ze židle. „My jsme už viděli všechny tři." Řítím se zpět k holkám. „KDE JSOU OSTATNÍ MYŠI?!" Ubrečená Kateřina šátrá ve skřínce s oblečením a vytahuje krabičku s druhou myší. „A kde je ta třetí?" „Ona mi - fňuk - utekla - fňuk - za knihovnu - fňuk". Takže jsme vyskládali knihovnu. Opatrně odsunuli. Seděla tam vyjukaná v koutku. V tandemu plašič = muž a lovič = já - jsme chytili myš do cedníku. V tu chvíli už dcera brečela na celé kolo. „Vyyyyyy miiiiii nedovolíte žádné zvířatkooooooooooo...." Podotýkám, že v té době měla VLASTNÍHO psa! Nu, a tak jsme přišli k hadovi. Toho jsme ji koupili, když teda "nemá žádný zvířátko" ( a když jsme jí sebrali ty myši)... Saša
|