co jsi studovala? Čeština to tedy (promiň) určitě nebyla, žejo?
Proč si s ní nepromluvíš ty? proč posloucháš pomluvy a řeči od svého partnera?
Řekla ona něco konkrétně tobě do očí? Podle čeho víš, že předstírá?
Jen podle řečí tvého partnera a drbů?
Co když je všechno jinak?

docela chápu, jak se cítíš a i tvůj postoj k budoucí tchýni. Osobně bych řekla, že budeš-li se nadále přetvařovat, bude tě to dost rozežírat a stejně to jednou - dřív nebo později - bouchne, a o to s větší razancí, jak dlouho své pocity budeš v sobě dusit. Vyříkejte si to spolu hned z očí do očí a hlavně ještě před uzavřením případného sňatku. Dozvíš se opravdu, co si ona o tobě myslí (a ona zas, co si o ní myslíš ty), pročistí se vzduch, případně roztají ledy - anebo zjistíš, že cestu k sobě vy dvě fakt nikdy nemůžete nalézt. Ale i takové zjištění je dobré uskutečnit dřív než později. Důležité na tom všem je, aby tomu "velkému třesku" byl přítomen i tvůj partner. Podle toho, jak se v té situaci bude chovat, poznáš, zda ti bude vadit jen potencionální tchyně anebo i její syn (byť třeba až za pár let). Dávej hodně pozor a měj oči i uši dokořán. Víš, ono se říká, že si bereš partnera a ne jeho rodiče. Ale není to až tak zcela pravda. Protože to jejich dítě s nimi žilo minimálně 18 let a chca-nechca přebíralo jejich životní filozofii, názory, postoje, uznávání hodnot, metody výchovy atd.atd. Musíš počítat s tím, že tvůj přítel se může (ale je pravdou, že třeba i nemusí) někdy své mamince dost podobat.

je, že jsi s jejím synem a ne s ní. A ty si polož jedinou otázku - pokud dojde ke střetu, na čí straně on bude? Pokud na tvé, na tchyni kašli a dělej jen společensky nezbytné návštěvy. Pokud ovšem odpověď zní, že by dal přednost jí, pak bych asi sakra přehodnotila, zda je on ten pravý. V tom to všechno je!
Výjimečně nesouhlasím s Míšou - vyříkání s tchyní většinou jen rozdmýchá a nic neřeší - pokud máš Míšo jinou zkušenost, pak smekám, já mám tuhle - vzduch ještě zhoustne, vyříkala bych si to s partnerem a s tchyní pak udržovala pouhé příměří - toť má životní zkušenost...

jaká je vhodná frekvence společensky nezbytných návštěv, pokud tchýně bydlí ob dvě ulice?
Co si počít s odpovědí kam se manžel v krizi přikloní, když odpověď je taková, že manžel má rád manželku i maminku, nikomu nechce ublížit a zuby nehty se drží uprostřed mezi dvěma kameny, jen hlavně aby se k nikomu přiklonit nemusel, nikoho nezklamal, chápe obě strany a zásadně nejde s žádnou stranou do sporu? (S oběma to vede tak trochu stylem aby se vlk nažral a koza zůstala celá - prostě se nechce hádat a nechce mít rozeštvanou rodinu.)

takhle to většinou bývá, jak píšeš ty. Spíš jde o vnitřní pocit té ženy plus nějaká ta zkušenůstka. A tu jistě každý má - jestli když se něco děje, tak se on snaží být neutrální, beru. Nicméně pokud straní evidentně mamince, pak je problém. Vhodná frekvence je o svátcích a narozeninách, konec... mám to tak s tchánem a funguje k oboustranné spokojenosti. A taky si myslím, že být zuby nehty neutrální není dobré - měl by držet basu se ženou, ne s maminkou.

A co až přijdou děti? Babička sice na jednu stranu vyžaduje a očekává návštěvy vnoučátek, na druhou stranu je pořád stejně štiplavá k mamince dětí? Zkousnout ty rozpory s tchýní a dopřávat dětem babičku (byť sem tam dětičky lehce navádí proti výchově maminky a vůbec tak různě mírně záškodničí) nebo dál vést návštěvy třikrát do roka?

mám zkušenosti s dědečkem i babičkou - tedy tchánovýma, že jsme uzavřeli příměří a vyhovuje jim to i s dětma... Kamarádka to má s tchyní jinak, návštěvy jsou častější, avšak kratší. Je to hrozně těžký, já bych ten problém zkusila trošičku zredukovat do toho, zda on je v případných rozpřích dost při mě nebo ne, nic lepšího mě nenapadá...

já zase nesouhlasím s tou větou "jsi s jejím synem a ne s ní". To je právě to VONO - že pokud maminka nebydlí někde na Antarktidě, tak si Petra automaticky vpouští do života i ji. A podle tvé rady se před ní bude muset přetvařovat spoustu-spoustu let. A nemusí to být jen 3krát ročně. Třeba bude maminka navštěvovat syna a vnoučata každý týden, třeba onemocní a syn se snachou se budou o ni starat, pomáhat jí s domácností, třeba .... A to všechno s falešným pokryteckým úsměvem? Hmm, docela nápor na psychiku. Já bych to radši "vyčistila". Ony se aspoň hned ze začátku vytyčí určité hranice "odkaď-pokaď", a to je taky dobrý.

ona mě taky ne. To se tak někdy stane, že někteří lidé si zkrátka a dobře nepadnou do noty. Ze začátku jsme se snažily obě držet dekorum a protrpět společensky nezbytné návštěvy, ale postupem doby odpadly i ty návštěvy, takže manžel za ní občas zajde (většinou, když po něm tchýně něco chce). Tchýně se nikdy nijak zvlášť nezajímala o naší dceru (svou jedinou vnučku), takže výsledek toho je, že ani dcera netouží po tom ji navštěvovat. Pro mě bylo důležité, že můj muž byl vždy na mé straně, ať se dělo cokoliv. Od své matky odešel, když mu bylo 18 let, protože jak sám řekl, byla naprosto nesnesitelná a soužití s ní bylo utrpení. Ona je mimo jiné chorobně puntičkářská na pořádek v domácnosti. Dneska se už jen bavím představou, jak asi musela trpět při návštěvách naší domácnosti.

fakt máš zkušenost, že se atmosféra vyčistí? Já bohužel ne, ale ono zkrátka nejde aplikovat jedna šablona na všecky tchyně.. naštěstí ... nejsem pokrytec, nikdy jsem nebyla. Chovat se slušně avšak odtažitě mi v nejmenším nepřijde pokrytecké - ale zřejmě moje zkušenosti byly lepší než Petřiny. Jo, máš pravdu, třeba, třeba, zkrátka my tu můžem popsat zkušenosti a Petra si stejně musí poradit sama - jako nakonec tady každá žena se všemi problémy. Ale že nám to jde, co?

no tak se z těch hrubek nepohvězdičkuj! Sama ani nevíš, že slovník jazyka českého nezná slovo "žejo".

Ale k tématu. Mně teda, po mých zkušenostech, nepřijde vůbec divné, že někdo vycítí neupřímnost něčího chování. Mám s tím taky svoje zkušenosti - a osobně si myslím, že s něčím podobným má určitou zkušenost úplně každý. O to je právě situace horší, protože takový "pocit" nebo "intuice" se nedá moc racionálně popsat a zdůvodnit (v opačném případě by to byla jistota, protože by existovala např. nahrávka nactiutrhačného výroku). A navíc, to, že je někdo paranoidní, zdaleka ještě neznamená, že po něm nikdo nejde .

Přikláním se k názoru Kamily. Jak ale psala Margot, hodně chlapů chce vlát někde uprostřed. Pochopitelné to sice je, ale na druhou stranu v těch závažných případech (kam patří i tento) by měl chlap (!) umět ukázat, že se maminky nebojí. Když to nedokáže, tak to soužití do budoucna moc šťastné nebude. Vycházím hodně z vlastní zkušenosti, protože znám na vlastní kůži, jaké to je, když rodině partnera nesednete. Tehdy jsem si z toho dost dělala hlavu, dnes bych určitě dokázala být nad věcí, protože tím, že takové lidi řešíš, jim vlastně děláš dobře a oni se cítí důležití. Věř tomu, ignorace nahvězduje nejvíc. Asi i proto, že takové problémy se současným partnerem nemám (musím to zaklepat).

ty mladsi, jsou pomerne zasadove a nesmiritelne, my "starsi" uz tak nekompromisni nejsme, cas mnohe hrany obrousi.

jj, nejen pravopisem ziv je clovek, ale pokud nekdo 2x zdurazni svuj vs diplom, pak by asi nemel psat "mi", "aby jsme" a "kdyby jsme"...

protoze tento drb bych rekla milemu a pak s nim primo tchyni.Je to opravdu zavazny drb,ktery ma urcit dalsi cestu,tudiz bude velice dulezity ten moment jak se k tomu oba-matka a syn postavi.Bude to hodina H takze se priprav uz predem.Tady se to bude musit vyresit radikalne-pokud se pritel postavi na Tvou stranu,-pak maminko,nezlobte se ale my dve se uz nebudeme stykat.Pokud se zastane maminky,bohuzel-milacku,nezlob se ja nebudu vstupovat do manzelsvi s obavamy,ze bych byla denne pod mikroskopem a s obavou,kdy mi budes cokoliv vycitat na zaklade meho "degenerovaneho rodu".Kdyz by nebyl ani ryba ani rak,mohlo by to vzdy dopadnout spatne.
Nejsem pro to aby synove zapomnely na matky ale matky musi respektovat vyber syna,ikdyz citi at pravem nebo nepravem ze si syn vybral spatne. Ma pravo mu rici ze se mu nelibis a z jakyho duvodu,ma to rici jednou,jasne a zretelne s tim ze at si pak nechodi domu stezovat.Pokud ale on je s Tebou dal,pak cestna matka to tak necha byt a ne podrypovat a intrikovat.
Uznavam snad akorat,kdyz matka vidi,ze si syn vybral fetacku,nezodpovednou,alkoholicku a podobnou,ktera ho svadi k upadku,ci zlatokopku,intrikanku,manipulatorku,tam jo,tam se kazda matka pokousi mluvit do duse ale take ne donekonecna.Kdyz v techto pripadech synove neposlechnou,inu zase si musi v tom sami vymachat cumak.Syn a s vejskou by snad mel uz mit svuj usudek o tom zda jsi ta prava pro spolecny zivot a pokud jo-pak se pridat k Tobe a radeji kontakt s maminkou prerusit.Je to on,kdo si te prece vybral dobrovolne,rodina to ma respektovat,neni uz malej.
ale na pretvarku bych se vykaslala,jezdit k nekomu jen proto ze je nepsane pravidlo ze musim,-to je nesvoboda.Pretvarky,ne kazdy je na to dobre stavenej a je to ona kdo utoci a Ty se branis,tudiz pokud na to pujdes jejima zbranema,prohrajes,nebot by jsi musila byt "lepsi" intrikarka,potvora nez ona sama. Naopak silnou zbrani je jit primo bez omacky,tchyni rici,ok,nemate mne rada,nebudu k vam chodit,synovi stojis o mne,ok,pak ocekavam ze budes pri mne v dobrem i zlem.rekl Ti at to neresis,tudiz vyres pouze tuto pomluvu a pak uz nikdy nic neres.A bude klid...snad

Znam spoustu lidi, co maji VS a pritom pisou s hrubkama. Treba proto, ze vystudovali technicky obor a ty jazyky nejsou jejich parketa. Pripada mi trapne upozornovat na pravopisne chyby jinych. Zvlast, kdyz ten, kdo na ne upozornuje, ma jednu v textu taky. Tot vse.

S tou nesmiritelnosti je to samozrejme pravda. Taky i proto, že ti "starší" byli v obou rolích. Tedy, abych byla upřímná, taky jsem na vlastní kůži zažila, že jsem měla výhrady např. vůči partnerovi sestry mého bývalého. Byl totiž ženatý a finančně na ní ... no řekněmě profitoval (víc snad ani nemusím dodávat). Ale snažila jsem se k tomu přistupovat tak:
1. Je to věc její, s kým chodí. Zvlášť, jestli je šťastná.
2. Nesuď, dokud neznáš všechny okolnosti.
3. Vzpomněla jsem si, jak mi bylo nepříjemné, když někdo posuzoval a hodnotil mě.
Tedy, ať jsem "mladá" nebo "stará", je to stejně nakonec jen o schopnosti podívat se na věci z více úhlů. A s tím se člověk buď rodí, nebo tuto vlastnost získává v průběhu života, na základě kopanců na ta správná místa. Ale bohužel často se setkávám s tím, že mi nějaká starší paní vypráví dojemné příběhy ze svého mládí, jak ji zlá tchýně utlačovala... no a dnes dělá to samé v bledě modrém.
Ideální postup podle mě je nejprve říct partnerovi, co mi na tchýni vadí. Pak je řada na něm - jednak by nemel stížnosti přehlížet nebo zlehčovat, a jednak, když je to hodně závažné, sehrát roli prostředníka. Jako varovné by mi např. pripadalo, kdyby tuto roli odmítl - mezi námi, co s chlapem, který se bojí své matky a nezastane se své milované? Buď je to srab, nebo chybí dostatečný zájem. Otevřenou konfrontaci spíš taky nedoporučuju, ale všude to může fungovat jinak. Po zkušenostech si taky myslím, že je dobré, když S kritikou tchýně bych to ale taky raději moc nepřeháněla. Hoši chyby svých matek většinou znají, ale něco jiného je, když ji kritizují oni a když to dělá někdo jiný.

za tu předposlední nesmyslnou větu. "Po zkušenostech si taky myslím, že je dobré, když" mělo být vymazáno.

a něco hrubky, které Petra, zdůrazňující svou dokonalost, spáchala. Jinak si myslím, že ač je člověk technicky zaměřený, měl by alespoň základní pravopis ovládat. A to, co tam napáchala Petra, jsou chyby u VŠ vzdělaného člověka neomluvitelné. Ale - prosím...

K problému:

každopádně by se mělo vše - a tedy nejen vzájemné city dvou slepiček a jejich kohoutka - už předem vyjasnit (tím přirovnáním nemyslím urážku). Ale pokud se dvojice neodstěhuje na druhý konec světa, budou se stýkat. A každá další nevysvětlená zášť mezi ženami jen bude živit rozepře mezi všemi zúčastněnými. Máma se bude cítit odmrštěna a ponížena, manželka jakbysmet. Každá bude chtít, aby ON řekl, "která má pravdu" a především ji potvrdil.

Čím dál se to bude jen tutlat v duši, tím víc to bude páchnout.

Vždycky si s partnerem bereme jeho rodinu. Protože je určitým způsobem vychován, je zvyklý určitým způsobům jednání. Právě proto se nevyplácí ukvapené vztahy, ukvapená manželství...
Můj osobní názor je, aby si to v pohodě vysvětlily ony dvě samičky.
Ještě bych navrhovala následující postup, pokud mohu radit:

- ta mladší by pozvala tu starší, dala jí ale dost času předem;
- nejlépe někam na neutrální území, např. někam si sednout na kafíčko,
- zcela asertivně - ale mile - jí říct, že máš její syna ráda, protože je (vybásni... žádná matka neodolá, když před ní vychválíš jejího chlapečka),
- že bys s ním ráda žila, a protože víš, že ji má rád (i kdyby to zas až takové nebylo, udělá to každé mámě radost)
- a že bys chtěla, abyste i vy dvě vycházely spolu dobře.
- Že budeš ráda, když tě vezme "za dceru";
- že doufáš, že budeš moct přijít pro radu, když bude potřeba (zase: nemusíš nikdy, ale - a) dáš jí najevo, že pokud o nějakou radu budeš stát, tak si o ni přijdeš a jinak je nepotřebuješ; b) znovu a podtrhuji - uděláš jí radost a dáš jí najevo, že jejího synáčka od ní neodstřihuješ, nezakazuješ mu se s ní stýkat... atd.)

Někomu se tohle může zdát jako divadlo, ale je to spíš projev úcty k mamince budoucího partnera. Protože: pokud on je fajn, tak ho takového přeci vychovala ona, ne? Však se říká, že jak se chová k matce, chová se i k manželce...

Nikdo neříká, že se musíte vídat každý druhý den, že ji musíš přijmout, kdykoliv ona bude chtít - ale pokud se včas zadají pravidla, mantinely, tak všechno bude klapat.

Ovšem, pokud je vztah k rodičům (matce) partnera postaven už od samého začátkům na podezírání, nevěstí to nic dobrého do budoucna. Protože - jestli se manžel do současné doby choval k mámě dobře, rozhodně oba ponesou velmi nepříznivě, když budou od sebe nějak násilně odříznuti. (Proboha, nemyslím tím žádný divoký kontakt, že by si třikrát denně volali, dvakrát denně se vídali!!!)

Jak říkám - mít všechno předem vyjasněné je základ prima vztahů do budoucna.

Ohledně toho bráchy:

klidně mamince vysvětli, že to se může stát komukoliv, že od toho jsou genetici a všemožná vyšetření. A stejně jako není záruka, že to musí dopadnout dobře, tak i opačně. A pokud nebudete oba feťáci a alkoholici... Ostatně, co ona ví, co bylo za choroby v jejích rodech?
Taky bys mohla něco třeba vyhledat... Ale - do toho raději moc nešťourat :-)

no já bych neřekla, že Petra zmínkou o VŠ diplomu zdůrazňovala svoji nedokonalost, spíš se snažila podrobně popsat situaci, ve které je ONA tou označovanou, nedokonalou, neperspektivní...a spáchala jedno mi místo my, to tady čtu kolikrát kratší příspěvky s tolika nasetými chybami, že zaměřit se na ně, nebudu psát nic jiného
počítačuju a netuju víc než 10 let, ale z xakru a sqěle je mi blivno, nejde mi to ani přes pysky, ani přes klávesnici

oprava, dokonalost

mimochodem, jsou lidi velmi vzdělaní, technicky i netechnicky, inteligentní, přesto nezvládají pravopis - dyslexie

pozor, jsem matka chlapečka (16 let, 190 cm), a kdyby mi v budoucnu potenciální nevěsta stranou u kafíčka svěřila, že si přeje být mi dcerou a že ji tak snad budu brát, tak velmi, velmi zostražitím třebas proto, že jednu dceru mám, a třebas proto, že nemám ráda vtěrky, a třebas proto, že si názor a vztah k lidem tvořím sama postupně, takže tuhle větu o dceři bych nedoporučovala : )

a nemusí být každý zas dyslektik, že? ale to teď vůbec nehraje roli, ok...

tu větu jsem tam prostě práskla, nečetla jsem to po sobě, ono to tady v tom formuláři ani moc nejde, uznávám, ano, určitě by to působilo blbě, ale pevně doufám, že jsi pochopila, jak jsem to myslela. Prostě nechovat se jako superžena, která si odvede jejího syna někam do neznáma. A pokud by ji chtěl vídat, tak by si vysloužil titul "mamánek".... To tu už taky mockrát bylo.

Ale uvědom si, že Petra nenapsala ani jednou, že ta budoucí tchýně jí něco řekla přímo - naopak píše, že všechno, co na tohle téma ví, je jen "z doslechu".
A přesto už prohlašuje, že ji nenávidí...
Chápu, že někdo může vůči druhému mít přímo antipatii, aniž by to mohl nějak racionálně zdůvodnit. Ale každopádně, i když vztahy nemusej bejt zrovna bůhvíjak přátelské, neměly by být kverulantské, ublíženecké, přednaštvané...
(omlouvám se za ty dva nesprávné výrazy.. ach jo.)

myslím, že ve vztahu snacha-tchýně hraje největší roli tchýně, mám pocit, že je na mně, abych jednou v budoucnu v klidu a slušně vyšla s tím, koho si potomci přivedou, protože já musím být ta dospělejší,zralejší, zběhlejší v komunikaci - na to, jak to zvládnout, mám jeden tip: když mi někdo nesedí a měla bych choutky vyvenčit své ego a dát mu to sežrat, tak je dobrý si představit, že je to cizí člověk, šéf nebo klient, a chovat se podle toho - obyčejně lidsky slušně, se zvládnutými emocemi, pocity, předsudky
nemluvím samozřejmě o takových těch hrůzách jako že si vezme gamblera nebo alkoholičku

no dobře, tak 4 chyby při tom svém rychločtení jsem si napoprvé všimla jen mi/my, jindy mě ta spousta hrubek praští do očí, a dyslektik samozřejmě každý být nemusí, tím jsem jen připomněla, že jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, u nichž hrubky jsou omluvitelné, protože neplynou z neznalosti pravopisu

jaké jsou perspektivy vašeho vztahu. On po pohodlných pěti letech soužití možná ani neuvažuje o sňatku a případných dětech. To je myslím zásadní věc, kterou byste si měli ujasnit. Teprve potom se zabývej potencionální tchýní.
Partner jistě ví o Tvém postiženém bratrovi. Neodkládejte rozhovor o tom, jestli chcete spolu děti, a jaká vyšetření je třeba podstoupit k vyloučení geneticky podmíněných chorob. Jestli do toho s Tebou dobrovolně půjde, tak tchýni neřeš. Jestli se bude vymlouvat a kličkovat, tak se poohlédni po nějakém jiném, odvážnějším chlapovi.
Ideálním partnerem je sirotek.

nevim jak jsi to myslela presne o tom ze se nabidne potencionalni nevesta ze chce byt dcerou...
driv to tak byvalo bezne a znam jeste par lidi,co jsou vychovavany styl a la kralovna Viktorie,tak by to nemusilo byt mozna vtirani ale obradny projev,...?

ano, klidně by to tak být mohlo, proto jsem psala několik důvod a že "třeba", ne že automaticky takovou budu brát jako vtěrku
jsou příležitosti, kdy si obřady vychutnám, víš, ale myslím, že v tomhle případě by nešlo o obřadnost - jelikož nejsme královská rodina a protokol se tedy nemusí striktně dodržovat a předpokládám, že ona by byla moderní, sebevědomá, přímá a inteligentní mladá dáma - ačkoli jsem vychovaná v tradiční a konzervativní rodině, a potrpím si na leccos, neumím si sebe představit, jak říkám budouctí tchýni "přála bych si být Vaší dcerou".

záleží na zvyklostech té které rodiny, já se musela dokonce dost krotit, abych svými způsobnými projevy neuvedla zbytečně do rozpaků

Když bylo před naší svatbou, tak (ač jsme se také už dávno znali) jsem šla "k nim" na večeři, byla jsem (stejně jako všichni ostatní) v slavnostnějším oblečení. Prostě takové "významnější" narozeniny... A "vedly se vážnější" řeči... Stejně tak, když šel můj drahej "předsvatebně" k nám. Prostě - šlo do tuhého, takže jsme to brali jinak, než nějaký potkání se... No, asi to tak teď není, třeba se už nyní do toho "rodiče nezatahují"...

mela jsem to rozvest,predpokladam ze by to rekla uz po te,co by byla synem pozadana o ruku,tak nejak...
jo,jasne,kdyby syn predstavil zatim-pritelkyni a ta takto vyjela,tak to vyzni jinak...hrozne! alarm.
Jinak takovou,jakou si prejes,to asi kazda matka ikdyz ja netlacim na to aby byla moderni pac kdyz vidim tu modu kolem (a nemyslim osaceni)ale modu konverzace,tak radeji davam prednost dobam predvalecnym)))))
Je fakt ze ja jsem taky nerikala mati ze chci byt jeji dcerou ale zahralo mne na srdci,kdyz mi po letech jen tak mezi reci rekla ze mne ma rada jako dceru.fakt to zahralo ale stejne zas ji to tolik neverim

no to je normální, ne? taková rodinná slavnostní večeře
a ptala ses, zda smíš být její dcerou, že by sis to přála?

já právě ne, tuším bych chudáka tchýni tou otázkou překvapila, ačkoli se po našem zasnoubení konal zásnubní oběd, a svatba pro 80 lidí byla se vší parádou a obřadností, tak vážný hovor s tchýní na téma "já, on a ty = my tři" jsme nevedly vpluly jsme do toho nějak přirozeně, konflikty jsme nikdy neměly, měla jsem ji ráda, hned na začátku mě požádala, ať jí říkám Babičko, jako celá rodina (už nežije)

tak, pěkný prodloužený víkend, čau

no vidíš a právě než to "moc jí to nevěřím" dám přednost samospádu
moderní pro mě není módně vulgární apod.
a už musím frčet, ahoj

***jaké jsou perspektivy vašeho vztahu. On po pohodlných pěti letech soužití možná ani neuvažuje o sňatku a případných dětech***

to me vubec nenapadlo, ze ji jeste nepozadal o ruku! ale mamco, mas pravdu, o svatbe ni slova :-)
pak si, petro, delas hlavu predcasne a zbytecne. treba to tvoje tchyne vubec nebude

prala-asi ne,ja nikdy o tom neuvazovala ani ze bych to chtela rici ci slyseti to jen tak ze se ted o tom bavime jsem si prave vzpmnela na nektere dnes zijici mlade a presto vychovavane tak po staru...
co se mody tyce,tak jsem nemyslela ausgereht vulgarity-ty byly i za mych mladych casu,ale nektere moderni nazory,jake ma dnesni mladez mne trochu zarazi a uvadi do rozpaku ale to je asi generacni....,no jako priklad uvedu ze mladik pozve slecnu na rande treba do restaurace a kazdy si plati svou utratu,a dokonce i tak ze slecna pozve mladika do restaurace a plati utratu za nej,jo tak se to nejak otocilo,pac ten chlapec prece uvazuje ....a taky to tak dopadne,ze ona ho prece chce do postele,tak ho musi na neco nalakat. fakt si nevymyslim a neni to pripad ojedinely ale uz skoro obecny,no.
tak ahoj a spechej pomalu

chcete předejít neshodám a konfliktům s tchýní??? Provdejte se za sirotka! Já to udělala třikrát a namouduši, nemůžu si stěžovat.

neb jsem své synky vedla k tomum, aby se dokázali o sebe v každé situaci postarat....jaká bych byla evtl. tchýně to fakt nevím, ale děti jsou dospělé, plnoleté a svéprávné a pokud si blbě vyberou, bude to jejichn problém. Já si taky na začátku nevybrala nejlíp.Já se jen těšila, až přijdu k synkům na návštěvu k vnoučátkům, štěňátko, koťátko či klřečka v ruce, čokoládičky v kapsáři a budu své synky častovat výplody jako:"co na ty ubohý děti řveš, ty nerváku, voni, chudinky za to nemůžou, žes je blbě vychoval! Jo když si vzpomenu, cos tenkrát v jejich věku vyváděl ty, to voni jsounještě zlatý!" Ale toho štěstí se nedočkám, protože jsem je já nána pitomá důkladně poučila o antikoncepci. Tak jsem tenkrát byla ráda, že je nemusím dávat zplnoleťvat - a teď se mi to vymstilo. Z§sdtasnu nepomstěna!"

Obliba tchyně roste se čtvercem vzdálenosti. Teď bydlím 150km od ní a máme celkem dobré vztahy. Zezačátku brojila proti mě, tak se jsem u nich za první dva roky byl jednou na 5 minut. Teď už pochopila, že děláním dusna izoluje jen sebe.

moje první tchýně měla a má se svým synem tak krátkou pupeční šňůru, že jsem se mezi ně kolikrát ani nevtěsnala, ale byla jsem mladá a nepřemýšlela jsem nad tím. Do kina s tchýní, v baráku s tchýní, denní kafíčko s tchýní, dovolené s tchýní, rána s tchýní a večery s tchýní...... v podstatě jsem se bez ní nehnula. Pokud bych je chtěla nějak odstřihnout nebo oddálit, byla bych odstřihnuta nebo odělena sama. Byla jsem mladá a nějak jsem se s tím porovnala, tchýně si mě po čase oblíbila doslova jako svou dceru, většinou když jsme měli spory, tak dávala za pravdu mě, protože to jako ženská chápala stejně. Byla svým způsobem vdečná za to, že jsem jí nijak radikálně neodstřihla a ani jsem o to neusilovala. První manžel by se nepostavil ani na jednu stranu, chtěl mít doma klid, vše jesm řešila s tchýní sama.

Druhá tchýně měla též pupeční šňůru se svým synem a navíc byla těžce manipulativní a dokázala mi v klidu i říci jak se budu a chovat a tvářit při návštěvě u nich nebo v jejich rodině. Když nám něco koupila sama od sebe, tak začala postupně vyžadovat naprostou poslušnost.......V té době jsem už byla beruška co má něco nadrandíno a pupeční šňůry matky a syna jsem si pro život užila myslím více než dost. Nějaký čas jsem se to snažila zvládnout, ale ono se to vyhrocovalo a vyhrocovalo až jsem si zpakovala a jeden večer se prostě a jednoduše vrátila do své země.
Manželovi jsem v klidu vysvětlila, že ho miluju a jeho maminku mám ráda, ale vše má své hranice, že mě jeho pupeční šňůra s maminkou naplňuje nesmírným děsem, že už jsem jednou pro život deformovaná s tím nic nenadělá. Že je už dost velký kluk a já po něm nežádám, aby svou maminku přestal milovat, leč pravidla našeho soužití a svého chování bych ráda určovala sama s ním a ne jaho maminka. Je to inteligentní kluk, pochopil, usoudil že naše soužití bude ideální na vzdálenost 1500km a je tak to také je. Jednou týdně mamince zavolá, řekne jí co uzná za vhodné a je svatý klid, ani já nemám problém popřát jí krásný víkend a poptat se jak se jí daří.
Kurióznější situace vyvstala tento měsíc, kdy se jeho rodiče rozhodli, že se podívají poprvé do Čech a stráví u nás dovolenou, neboť můj současný manžel si oblíbil mého bývalého manžela a jsou dobří přátelé, stejně tak si oblíbil i mou bývalou tchýni, která je naprosto stejně navázaná na mého bývalého manžela jako dřív o to víc, že už nemá svého manžela. Extchýně si též oblíbila mého současného manžela a velmi často máme všichni pocit, že jsme její 3 děti, nedělá mezi námi žádný rozdíl. Až potud to není nic nového, jen teď právě organizuju velké rodinné setkání, kdy přijedou manželovi rodiče a též jeho bratr se svou rodinou z ciziny, tak aby poznali mou rodinu, kterou z části znají a z části ne. Oragnizuji velký rodinný oběd v restauarci na který se můj současný manžel rozhodl pozvat mou extchýni a exmanžela, neboť i oni jsou jeho rodina a nedá se s jeho rozhodnutím nijak pohnout, tak jen čekám jak to jeho rodiče a bratr ustojí a zkousnou.

Chtěla bych být muškou..jenom zlatou...hi hi