 Na jihovýchodě Evropy stoupá počet obětí veder. Kvůli vysokým teplotám zemřelo už padesát lidí, zejména v Rumunsku. Řecko k tomu trápí rozsáhlé lesní požáry. Problémy má také Itálie, kde se už projevuje nedostatek vody. V Řecku panují nejhorší vedra za posledních 110 let, vyžádaly si už nejméně devět životů. Teploměry tam několik dní ukazovaly až 46 stupňů Celsia. V Čechách se mezitím trochu ochladilo, ale slibně to moc nevypadá. Obchody s klimatizacemi mají i u nás žně....
 Lubomír (28.6.) - krásné slovanské jméno - mír a láska - člověk, který miluje svět, klid a taky pořádek. Mít doma Lubomíra by měla být prostě výhra. V některých pramenech se tvrdí, že jméno je českým překladem řeckého jména Irenej (Eirénaios - tedy opět Mírumilovný), podle dalších pramenů je toto jméno významově podobné slovanskému Miroslav a německému Friedrich (tedy Bedřich). Lubomírů u nás žije kolem osmadvaceti tisíc, tak snad je mezi nimi opravdu nějaký ten „věrně a klidně milující, co říkáte? Za všechny naše Lubomíry bych ráda připomenula Lubomíry Lipského a Kostelku - báječné herce. V politicích už takovou kliku nemáme – Lubomíři jsou např. Štrougal, Zaorálek…
Petr a Pavel (29. 6.) - o hospodě u Taterů se tu psalo už jednou. Nyní zmíním tamější dvojčata - budou mít jak svátek, tak i narozeniny. Když se tenkrát narodili, tak za paní Taterovou dorazila delegace z národního výboru a navrhla jí, aby své synky pojmenovala Klement a Antonín (hádejte po kom?), no ale novopečená maminka odolala a chlapci jsou Petr a Pavel - a to doživotně. Jinak Petr pochází z aramejského výrazu Kéfas, jehož řecký překlad zní Pétros - tedy skála, kámen – však se stále užívá výraz petrifikovat - tedy zkamenět (např.: „petrifikované“ kmeny pravěkých stromů). Petr by měl být člověk pevných zásad, který vždy stojí pevně a neochvějně na svém a je na něj vždycky spolehnutí. Jako světec je Petr ochráncem papežů, řezníků, sklářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, valchářů, rybářů a lodníků. Vídat ho můžete každou hodinu, jak co pochoduje za okýnky pražského orloje, se zlatým klíčkem od nebeské brány v pacičce (jestli si, vy hříšníci, myslíte, že se jen tak mírnyx-dýrnyx dostanete do nebe, tak na to zase zapomeňte!). Ano, Svatý Petr hlídá nebeskou bránu; je tam pořád a navěky - jako skála. Jinak známých Petrů jsou mraky, hudební skladatel Petr Eben, Petr Iljič Čajkovskij, Petr Veliký - ruský car…atd. Každý si může přidat toho svého. Já prozradím na „strejdu“, bývalého „mastera“, že je Péťa taky, čímž mu za všechny kudlanky tímto gratuluju! Pavel - pochází z latinského paulus stejně jako Pavla - /nicméně staří Římané toto jméno užívali spíš jako příjmení (lat.cognomen). Je to však jméno velice hezké a mezi lidmi též nesmírně oblíbené. První známý Pavel byl z Tarsu, jeden z apoštolů který se původně jmenoval Saul, neboli Šavel. Stal se nejvýznamnějším z raně křesťanských teologů. Z Pavlů připomeňme Pabla Picassa, Paula McCartneye, Verlainea, šest papežů – nu a pak zcela určitě „ten váš“… Šárka (30. 6.) díky pověstem zní starobyle a slovansky - starobylé jméno jest avšak slovanské nikoli. Jazykozpytci tvrdí, že pochází ze stejného základu jako španělská Sierra, korsická Sarra, či albánská Sharan (čti šaran). Znamená skalnatý hřbet, skály,pohoří či kopečky, neboli přesně takovou krajinu, jaká se nachází v pražské Šárce. Díky pověsti na děvu Šárku se nahlíží jako na pěknou mrchu, neb hnusnou lstí přiměla Ctirada a jeho družinu, aby se vykašlali na své povinnosti. Ti posléze začali popíjet medovinu a vilným zrakem obhlížet vnadnou a spoře oděnou děvu. Když se zlískali tak, že nebyli schopni odporu, přepadl jen oddíl Vlastiných dívek a následky byly tragické. Toto pojetí je však silně machistické až sexistické. Ctirad - už to jméno - se měl vykašlat na nějakou medovinu a hledět si svého; kdyby tak učinil, dopadlo by to s ním jinak. Nikdo přeci jeho ani jeho družiníky nenutil, aby osahávajíce vyvinutou Šárku se zhulákali do němoty. Jinak neznám - co je lidstvo lidstvem – žádnou pověst ani báji o tom, že by nějaká žena, když spatřila polonahýho chlapa a láhev pitiva, se dopustila něčeho podobného a zapomněla na své povinnosti… Jaroslava (1. 7.) neslaví jaro, jak se lidé obecně domnívají - ale je ženským protějškem jména Jaroslav - které vzniklo z přídavného jména „jaryj“, tedy člověk divoký, prudký, energický, bujný a silný - tedy známý svou silou, bujností, prudkostí. Ale přes to je jméno oblíbené, však každý z nás jistě zná pár Jarušek, Jarunek, Jarek, Jár, Jájin atd. V praxi radši nezkoušejte, zda jsou letory prudké - mohlo by se vám to setsakra nevyplatit. Kdybychom měli vyjmenovat všechny Jaroslavy, které se nějak proslavily, trvalo by to do Silvestra. Za všechny Jaroslava Moserová - spisovatelka a překladatelka, co nám tak neodolatelně přeložila "koňské" detektivky od Dicka Francise. Patricie (2. 7.) má ušlechtilé jméno - pochází z latiny a prozrazuje, že osoba tato pocházející z patricijského, čili šlechtického rodu. V podstatě je jméno ženskou obdoba jména Patricius, které vzniklo ze slova "pater" - otec. Patriciové byli ti, co měli určeného otce (tedy z právnického hlediska „římské občanství“ a tedy možnost dědění atd. Sv. Patricie byla příbuznou císaře Constanta II. a narodila se někdy v 7. století. Žila prý na panovnickém dvoře a přijala křesťanskou víru. Když se vypravila lodí do Svaté země, přistáli krátce v Neapoli, kde však Patricie náhle zemřela. Pochovali ji v klášteře svatých Níkandra a Marciana. Místo jejího hrobu začalo být velice brzy uctíváno a po nějakém čase zde vyrostl klášter benediktinek sv. Patricie. Radomír (3. 7.) je ten, kdo se stará o klid, o pořádek, o svět. Někteří jazykozyptci to překládají jako "slavný svou radostí", "slavný svou péčí", nebo"rád žije v míru". Zádklad jména je stejný jako Radovan, Radoslav, Radomila, ale také od Ctirad nebo Zdirad. Tedy od slova "radit", "mít rád", "starat se", od ruského raděť – a nebo může být jeho nositel také jen vůbec "rád, že je rád". Prokop (4. 7.) má jméno odvozeno od řeckého slova prokoptó, čili vpřed, rázně postupovat, být vpředu, v čele - tedy něco jako průkopník (razící cestu kupředu). A je to kupodivu náš světec. Narodil se českým rodičům okolo roku 970 n.l. v Chotouni. Vzdělání získal na Vyšehradě a tam se též nechal vysvětit na kněze. Při svých studiích se seznámil se staroslověnskou literaturou a písmem. Po vysvěcení v r. 1009 se usadil v Posázaví, kde žil asketickým životem. Pro jeho vzdělání a moudrost se k němu mnoho lidí obracelo o pomoc a o radu. Získal i mnoho učedníků, kteří chtěli následovat jeho příkladu. Kolem jeho poustevny vznikla mnišská osada, z té pak klášter, jehož se Prokop stal prvním opatem. Je to známý Sázavský klášter, kde se sloužily mše v jazyce slovanském a stal se velmi důležitým střediskem křesťanského života. 15. března 1053 Prokop zemřel a jeho hrob se stal významným poutním místem, kde se podle pověstí odehrávaly zázraky. Svatý Prokop je považován za patrona země české A také rolníků a horníků. Připomeňme si (mimo toho prvního) ještě Prokopa Holého - následníka Jana Žižky z Trocnova, Prokopa Diviše - českého přírodovědce a vynálezce a Prokopa Drtinu - českého politika a právníka. Pidřich
|
tak klidnyho az jsou z toho u nasich casto bourky 
tak krasnej vikend!
