Tak jsem tu a žadoním o radu, co si počít... Po třech letech si konečně otec vzal na týden k sobě naši dceru (předtím si na víkendy sem tam brával jen syna, ji ještě nikdy nechtěl, neměl zájem). Po týdením pobytu se mi domů vrátil naprosto neskutečně protivný cizí fracek (ne že by s ní dřív nebyly sem tam problémy, ale teď to byla síla... ).
Nejdřív si vypakovala věci z batohu - oblečení, knihy, cédéčka, kosmetiku atd. a nechala to válet v posteli, hromadu dovršila ještě dalším oblečením, co během víkendu spotřebovala a následně v pondělí večer docela sprostě zabrala postel mladšího bratra a vyhnala ho "právem silnějšího" spát do obýváku. Zakročila jsem tedy a dala jí termín do druhého dne vše uklidit a bratrovi uvolnit postel zpátky, to si přece nemůže dovolit. Druhý den se k úklidu neměla, ba co víc, byla protivně hubatá, drzá, sprostá a že ona uklízet nebude, že není žádná služka, že už nikdy nebude vynášet koš, protože je to ponižující chodit s odpadkama a ať si to děláme sami, nádobí taky nebude umývat ani po sobě, že od toho jsem já, matka, a mám za úkol se o ni starat. Nakonec ještě s tím "mým" psem ona taky chodit nebude, že když jsem si pořídila čokla, ať se starám... no prostě slova mého exmanžela... a že já se o ni mám starat, když to mám na papíře černé na bílém, když jsem ji chtěla do péče, tak ať pečuji... a dokonce začala buzerovat s tím, že - jakto že nemá vyprané ponožky a kalhotky, že jsou v koši na prádlo už celý týden a ona nemá co na sebe. A že já jsem od toho, abych se starala, protože jsem to tak chtěla. A že nám vším, co dělá - tím myslela, že jako že si po sobě musí odnést nádobí, dát špinavé prádlo do koše, uklidit boty do botníku atd., dělá služku. To mě těch pět dní u otce přišlo draho... Hystericky ječela a nadávala jak v nějakém psychofilmu. Mimo jiné taky říkala, že doufá, že nebude jak já, hnusná a škaredá a tak debilní a vygumovaná, a že chudák můj přítel, kdyby se mnou náhodou musel bydlet, tak že ho lituje už dopředu a ještě další urážky, za což jsem jí dala pořádnou facku, to už prostě přehnala. A když zakončila, že se mnou už teda bydlet nebude, že raději půjde pryč, než abych ji tak utlačovala a vydírala (nedostane kapesné, dokud nebude mít to a to v pořádku a nepřestane být sprostá a urážlivá) a "mlátila a týrala a ničila jí život už tím, že jsem ji vůbec porodila a ona se musela narodit takové debilní matce a ještě k tomu mít tak debilního bratra" a tak podobně. Na to jsem jí jen řekla, že jestli se bude dál chovat takhle, tak ať se sebere a vypadne hned, že dokud tady budeme žít spolu, tak se všichni musíme snažit spolu slušně vycházet a všichni musí společně pomáhat v domácnosti a když to nechce respektovat, tak ať jde bydlet k otci. Sbalila si věci, řekla, že už ji nikdy neuvidím a odešla. Byla ve mně malá dušička, to se přiznám. Za dvě hodiny byla zpátky. Na*raná, protivná, ale aspoň si uklidila věci z postele a přestala se vztekat nahlas. Ach jo, kolem vidím samé šťastné rodinky a vím, co je recept, aby to tak fungovalo: peníze! Prachy, prachy, prachy, dávat dcerušce kapesný dle jejího gusta, tak by si nestěžovala, páč otecko jí teď těch pět dní, co u něj byla, dával každý ráno na oběd a kapesné a ještě jí kupoval jen ty správný jídla... že si na ni předtím ani nevzpomněl, to jí najednou nevadilo... Kámoška dává svý stejně starý dceři asi 2000, a tisícovku jí posílá její rozvedený otec. Podotýkám, že navíc, mimo alimentů soudem stanovených. Já místo toho musím exíkovi splácet polovinu majetku, čili vzato kol a kol, jsou to právě ty peníze, co bych měla, kdyby ex měl rozum a myslel na své děti, protože já ty peníze musím někde vzít. Lidi, tak jsem si postěžovala a je mi hned líp. Asi by nám takz prospělo, kdybychom měli větší byt, děcka by potřebovala mít každý svůj pokoj, navíc v té jejich nudli je to fakt na nepřežití (5,20 na délku a 2,25 na šířku) a rozdělit to nejde, jsou tam jen jedny dveře a okno na té užší straně. Myslím, že tím by se asi část společného soužití trochu zlepšila, hlavně ten šílený boj mezi dětmi a ty jejich výjevy, nadávky atd. Protože dceruška si hlavně libovala, jak u otce měla svůj vlastní pokoj. Asi bych jí měla nadhodit, že kdyby její otec myslel na ně, děti, a jejich budoucnost, tak by mě tak neoškubal a mnohem víc by jim pomáhal a tak bych si mohla vyměnit ten náš byt za větší a bylo by nám hej. Jsem teď zralá na nejméně dvoutýdenní pobyt v lázních nebo v blázinci. Přistihla jsem se, že se těším, až tohle čertovo kvítko vypadne a bude bydlet ve svém. Tak nevím, jestli bych přece jen neměla víc cítit nějaké mateřské sklony a ne se těšit, až nepohodlný kamínek vypadne z boty... co vy na to? Mirka
|