O takovýhle samozřejmosti přeci není potřeba vůbec přemejšlet!

že největší )úspěchy mají tzv. "mrchy", které se kolikrát k chlapům chovají opravdu hnusně? Čím hůž, tím je ti jejich joudové milujou.

ale zase si porad drzet tu "fasadu" jako ze nic moc nemiluju...
Nemam nic proti tokani a jsem rada kdyz i chlap dava najevo ze opravdu miluje.
Myslim ze by se zena mohla trosku rozdat ackoliv odsud potsud,obcas se podridit by taky mohla.
No ne-rikam to proto,ze jsem se dostala kdysi taky do stadia,poucena ze kdo moc miluje -ztraci a tak si nechala skorapku delajic jako ze jsem nad veci a je to spatne.
Jednou jsme si povidali s kamaradkou,ktera mela noveho milence,ze on zavola ci posle sms a ona za nim jde.Ptala jsem se ji,zda nema strach ze je na nem zavisla,zda neni dobre obcas to rande odlozit aby-jako byla vic vzacna a tak....no,a rekla mi -proc?Kdyz mam cas a chut,tak jdu,proc si na neco hrat? Az budu od nej zas musit ci chtit odejit,tak odejdu kdyby se na usi stavel.
Proste asi takto-uzivejme si zamilovanosti naplno,to aby zena nebyla zavisla,to si musi v sobe srovnat nezavisle na chlapovi,protoze ona nema k sobe uctu.Jasne ze je ok do doby,nez na nekoho narazi,takovy chlap ji vlastne svou pritomnosti ukazuje co v te zene je uvnitr.
Po nejakym tom vztahu ci rozchodu se zena (i muz)by meli poucit,co v nich je,zda ten kousek hrdosti maji.

Je fakt, ze kazdy vztah vyzaduje urcitou miru tolerance a clovek se v nem trochu zmeni, ale ze by zmekl a ztratil hrdost...? To se mi nezda a pokud tomu tak je, tak to asi svedci o necem spatnem v tom cloveku, ze si moc neveri a tak.. A jak chapat hrdost? TO, ze cekam, az se ozve druhy s navrhem, ze cekam, az dotycny zavola? A kdyz zavolam ja a zeptam se, zda nema cas, tak uz nejsem hrda..? TO se mi taky nezda.. Protoze pak vznikaji ruzne domnenky a clovek si bere veci osobne atd. (viz Ctyri dohody...)

tenhleten se mi zdá, jakože ho ještě nepřešla puberta - jo a asi ho žádná pořádná holka nechce a on není spokojenej s tím, na co má. Já jsem pro vztah "rovný s rovným". A taky , kdo na to má mít pořád nervy, tvářit se jako nedostupná lovná zvěř. Ze začátku to může být i legrace, ale člověk má taky práci a jiný starosti a nemá ani čas ani energii starat seš hlavně o to, aby se "pán" cítil jako macho.Změkne - panebože - proto je to přece ženská. Ta má být měkká, tvrdá musí být jen v důležitých situacích, jako když jde o život, o dítě, o rodinu a ne plýtvat energií pro někoho, kdo za to viditelně nestojí. Fakt bych mu přála mrchu, která by s ním tvrdě zametla. Pak by byl asi šťastnej.

zda opravdu stoji o zeny ve skorapce.

ale to si nezasouloží, co bude živ...

jo, je to hrozně těžký, najít kompromis mezi tím - být přirozená a zároveň mu nezobat z ruky. Kdo to nezná, tomu gratuluju! Ono asi nejde o skořápku, to je trošku špatně řečeno, spíš prostě aby ta holka byla stejně samostatná jako předtím. Aby se ve všem nepodřizovala, prostě většina ženských k tomu má sklony. Opustí svoje koníčky, kolikrát i přátele, jen aby mohla být S NÍM! A to je špatně! Ale jak to udělat a bez přetvářky, tak to fakt nevim - a to už jsem stará dost!

máš-li s ním třeba dvě děti a společnou domácnost.

Už jsem tady kdysi citovala jeden výzkum, jakou partnerku by si muži představovali a kupodivu() žádnou hrdou a emancipovanou, ale maminku, služku a pečovatelku, která bude krásná, ale ne zase moc, bude pracovat, ale ne za víc peněz, ale hlavně zajistí zázemí, péči a veškerý servis. Jo, ještě jsem zapoměla, bude mít ráda sex, ale nebude tak náruživá, aby jí muž nestačil. Vypovídá to o silné zakomplexovanosti českých mužů (samozřejmě v globálu - jsou výjimky- doufám:-)).

že hrát pořád nějaký divadýlko je strašně namáhavý a psychicky náročný - a ještě jsem nepotkala chlapa, kterej by za to stál.

spousta zen jde do prace ikdyz nemusi,decka strkaj uz od 2 mesicu do jesli a to vse proto aby byly "nezavisle" na chlapovi,jo mnozi se taky nevdaji a ziji jen tak,jako ze mohou vzdy odejit.
No,asi jak kdo ale sranda je,si predstavim jak dru 8 h denne,prijdu domu a tam cekaji "zenske" prace (pac porad je vic chlau co nezehli,nadobi nemyjou atd.)Copak kdyz takova nezavisla zena chce do neceho vrazit prachy(koupe auta,nova okna,zahr. zajezd atd.) se nejdriv neporadi s muzem?Chce si nekam vyrazit,nerekne to muzovi aby treba hlidal decka?
Takze jakapak nezavislost?
Kolegove s sefem v jedne firme jsou taky na sobe zavisli pro dobre udelany dilo.
Jasne ze je mlada zena jina,kdyz je nezadana a jina kdyz se s nekym chce dat dohromady.
Proste ja byt Janou,tak tu sms uz davno mazu.

s manželem takovou hezkou diskusi u vína při svíčkách a on mi najednou povídá: Víš já jsem si myslel, že až si Tě vezmu, tak mě budeš poslouchat! A Ty mě ale vůbec neposloucháš?! Nejprve jsem si myslela, že si dělá legraci, ale když jsem viděla ty jeho otazníky v očích, tak mi docvaklo, že to myslí naprosto vážně a děsně mě to rozesmálo a pobavilo ta naivní představa. Říkala jsem mu, jak si na tohle prosím Tě přišel? Vždyť já jsem Tvůj partner pro život a jsem kdykoliv přístupná jakékoliv diskusi, ale rozhodně se necítím se být dítě a poslouchat Tě na slovo, to přece nemůžeš ani myslet vážně. Když jsem si pak v hlavě zrekapitulovala náš dosavadní život zpětně, tak to byla občas dost tvrdá itálie, ale svou svobodu myšlení, cítění a konání jsem si ubránila a vyhrála. Teď máme život v naprosté pohodě, už to pochopil a myslím, že je velmi spokojený a já též. Je těžké, když se spojí dvě osobnosti, musí se vzájemně respektovat, jinak by to ani nemohlo fungovat.

i to znam,sice mi to takto nerekl ale pokousel se o to mne dostat pod pantofel ale vetsinou kdyz vybuchl a chtel prosadit svou.Jindy zase pri fajnovem pokecu rikaval a dodnes rika,ze by poslusnou zenusku,ktera nema svuj nazor vedle sebe nesnesl.
ja,kdyz se zamyslim a predstavim si chlapa,na nejz vzdy houknu a on udela vse o co si reknu,bych si takovyho urcite taky nevazila.
proste v rodine to ma byt tak,ze jsou veci,kde sefuje chlap a jine veci kde sefuje zena.To same o zodpovednosti.

Mně právě se většinou chlapi snažili té hrdosti zbavit a chtěli mít navrch. Ono to nebude platit u každého, každý chlap je asi trochu jiný...

jo, snažej se hrdosti zbavit a pak řeknou, že už nejsi taková, jako jsi bývala. Ovšem to platí i naopak - slečna si nabrnkne frajera, za velkého úsilí z něj vyrobí bábovku a pak si stěžuje, že už to není frajer, jaký býval )))

Protože pravda je jenom jedna a tu má on!
No a tak jsem se stáhla do ulity, neb jsem zjistila, že můžu přes vystrčené růžky i dostat.
Diskuze žádná. Nejradši by mi vlezl do mozku, aby zjistil co si mé já myslí o jeho já...
Později jsem zjistila, že to je pravděpodobně o jeho nízkém sebevědomí a žárlivosti, na moje dětství, přátele, rodinu, prostě na všechno. Odříznul mne od mého života před svatbou, navíc jsme se přestěhovali do jeho rodiště, jiného kraje..A tak jsem po svatbě dospěla do stadia, kdy jsem stála v pozoru jen při zvuku klíčů v zámku...hlásila příchod domů z práce a psala si co jsem celý den dělala...vyměkla jsem tedy pořádně. No dneska bych ho místo toho praštila pantoflem. Ale nikdy jsem se neodhodlala odejít...vystrčené růžky jsou na ráně..
Asi je to v každém jedinci, v jeho povaze. Bohužel se někdy projeví pozdě. To si pak zachovávejte hrdost a jistou míru nezávislosti a odstupu..
Dneska většinou souhlasím s Alenou T...

proč neodejdeš...

a je teď s tebou spokojený anebo touží po té "skořápce"? To by mě totiž zajímalo: dostane-li chlap svým uzurpátorstvím ženu tam, kam chce on, je pak spokojený?

moje svoboda myšlení, cítění a konání je pro mě nadevše. Buď to partner pochopí nebo má prostě smůlu, s takovým bych nebyla ani náhodou. Právě, že to začíná blbostma, po rozvodu jsem začala chodit s jedním starším.....zanedlouho došlo na prodlužování sukní s komentářem "že by vedle sebe rád měl partnerku a ne provokateru", pak si u mně doma při kafi přede mnou prolustroval můj nedopatřením na stole položený diář s komnářem "budeme muset prolustrovat Tvé přátele" a když jsem s ním jednou hned z práce přijela ke mně (bydleli jsme každý zvlášť), bilkal mi záznamník u telefonu, tak žádal ať ho okamžitě pustím, řekla jsem, že ne jestli tam ty vzkazy vdržely od rána, tak ještě hodinu počkají, no to jsi neviděla co se dělo potom, ty hysterické výlevy. Ale to už mě zvonilo na poplach jak o život. A byl konec. Když jsem mu hodinu a půl u kafe ny jeho požádání vysvětlovala proč se hodlám okamžitě rozejít, tak mě nechal mluvit a nakonec mi řekl: "No tu omáčku jsi mi řekla a teď mi řekni pravdu." Nevěřila jsem vlastním uším, byla jsem ráda, že jsem se takového člověka zbavila. I když za 4 roky to už jsem byla znova vdaná, si mě nechal najít policajtama, měla jsem nové jméno a adresu, přestěhovala jsem se a měla jsem s ním ještě chvíli docela potíže, jak mě obtěžoval pod rouškou toho "jak strašně mě miloval". Byl to pěknej psycháč, nikomu nepřeju zažít.

Asi jsem přesně ten typ co se tady pořád přetřásá-trpím ale zůstávám. Navíc asi někde v koutku ještě někde zbyl kousek té lásky..je můj jediný muž v životě.
No-prožila jsem si toho dost, on ten můj infarkt nebyl pro nic za nic. Myslím že jsem hodně poznamenaná mými rodiči, vlastně všechy tři sestry jsme na tom stejně, já snad nejlíp.
Doma byla mamka generál, taťka pořád ve světě, dělal osobního šoféra, vyskytoval se doma jen o víkendech, kdy si přijel pro čisté prádlo. Takže jsem nějaké rodinné soužití, vedení domácnosti, debaty, plánování ani rodinné dovolené nikdy nepoznala. Vdávala jsem se sotva v 18, nikdy jsem nebyla dominantní, naopak introvert. Svého muže jsem uctívala, protože si dokázal můj respekt vydobýt,je to lev lvoucí a hlavně řvoucí.
Dneska mávnu rukou a myslím si své, vlastně si žiju svůj život. Já vím..mohl by být lepší..už dlouho o tom přemýšlím...třeba do toho praštím..

az Ti jednou dojde vnitrne na dusi=ze mas sakra taky nejakou cenu a ze jsi jaksi vyrostla a uz nema co nikoho poslouchat na slovo.
Az Ti dojde ze nastava cas aby jsi si splnila treba nejaka prani z minula=cestovani ci chut vylezt na skalu nebo zacit jezdit na koni a tak proste podobne a ta chut to ucinit bude tak silna ze Ti dojde ze vlastne =mas na to pravo,a proc ne, ozve se v Tobe neco jako volani po svobode. Tehdy ten hlas poslechni a rebeluj.Az se dostanes z tech neviditelnych pout- sama si pak reknes,"hergot,proc uz jsem se nevzeprela davno?"Mozna ze nakonec ani nebudes musit odchazet,protoze svobodny clovek nemusi byt ten,kdo ausgereht utece.

To, že máte v životě štěstí na exoty, pro které je vrcholem blaha představa ženy poslouchající na slovo, plnící ještě nevyřčená přání a bezmezně obdivující svého guru nedokazuje, že neexistují muži, kterým je z něčeho takového nevolno.
Muži, kterým imponuje ženská hrdost a smysl pro čest, kteří oceňují, když si žena umí vytvořit a obhájit vlastní názor na věc, kterým se z duše příčí všechny ty "ženské triky" a kteří upřednosťňují rovný přístup před popostrkováním, podlézáním a manipulací.
Možná namítnete, že takoví neexistují, ale třeba se jenom špatně díváte okolo sebe.

Omlouvám se že jsem neodpověděla, nebyla jsem pár dní na netu. Ano, mám pár nesplněných přání...
A díky za tvoje slova, vím že byla od srdce. Rebelii jsem už provedla..ale..dodnes se mi to připomíná. Mám hodně oporu v mých dětech.
Přes to všechno se mi na světě líbí, jen už nemám ty růžové brýle..

Davide, ty jsi prostě takové to potěšení tady..jsem ráda že jsi, i za tvé názory.

Je mi 29let z manžele celkem spolu 11 let.Posledních 5 let se neustále dovídám někde z heren z baru,jak flirtuje a rozdává čísla na potkání.Přitom si myslím že nám to klape,nejsem pro aby doma někdo nosil kalhoty či jinak.Jsem na společné domluvě co se týče rodiny a jiných důležitých věcí.Píše mi jak moc mě miluje,a pak se dovídám že si zvyšuje sebevědomí a balí mladý žáby po hospodách.Mám kluky 10a 4 roky.Chystám se zbalit děti a sebe a odstěhovat se prýč.on mi opravdu nestojí za mojí hrdost.Nejhorší je když je si chlap jistej s ženskou.Nikdy si člověk nemůže být jistý druhým.Před 11lety kdybych předpokládala toto tak nikdy,a začínám si víc a víc uvědomovat že mi nemůže nějakej chlap skazit jediný život který mám.Přeji všem hodně štěstí ve stazích jelikož je to potřeba.