Dobrý den, s přítelem jsme byli spolu tři roky a oba jsme věřili, přestože jsme mladí (mě je 20, jemu 26), že jsme stvořeni jeden pro druhého a chtěli jsme se v budoucnu vzít a mít spolu děti. Přes jeden rok u nás bydlel (celé podkroví našeho domu jsme měli sami pro sebe, k jeho rodičům do bytu si jezdil jen pro věci a spal tam jen když jsem nebyla doma).
Bohužel, došlo k tomu, že jsme se asi přestali snažit pracovat na vztahu.A já přiznávám, že jsem si myslela, že ho mám tzv. jistýho.. . A najednou - jsme se před dvěma týdny rozešli po oboustrané dohodě (vlastně jsem to navrhla já, protože už nebylo jiné východisko). Důvodem bylo, že přítel přestal „cítit", že mě miluje, nebyl si tím tak jistý jako dříve. Myslím si, že nedokázal překonat zklamání z toho, že už to není jako na začátku vztahu - šílená zamilovanost a je to více o přátelství (tuto situaci, jak sám řekl, už zažil dříve s bývalou přítelkyní, se kterou vydržel přes pět let, ale zhruba poslední dva roky se i díky tomu jejich vztah postupně rozpadal). Nedávno jsem se dozvěděla, že přítel tuto vnitřní krizi řešil už od března, ale nesvěřil se mi s tím, jen měl nějaké rádoby vtipné narážky na rozchod,,které jsem ale brala jen jako pokus o vtip. Řekl, že potřebuje čas pro sebe, chce se odreagovat a nemuset řešit partnerskou krizi, prostě si užívat s mladšíma kamarádama, co nemají vážné vztahy. Bohužel mi neřekl o svých pocitech dříve, než došlo k menšímu odcizení. Díky tomu, že se začal chovat jinak než dřív,tak jsem na něho byla často naštvaná, pořád jsem mu něco vyčítala a tím jsem ho od sebe asi ještě víc odehnala. Později jsem nezájem (nebo nedostatek síly) k řešení problémů z jeho strany už nebyla schopná snášet. Proto jsem nejprve navrhla týden pauzu a poté rozchod. Oba jsme pořád moc smutní z rozchodu. Řekla jsem mu, že ho ted nemůžu vídat, protože nedokážu být jen kamarádka. Navíc setkání po rozchodu jsou pro nás oba příliš bolestivé. Kamarádce se slzami v očích řekl, že ví, že asi udělal největší chybu, ale ted se mnou být nedokáže. Jenže na druhou stranu ho moje kamarádka předevčírem viděla ožralýho namol s jednou jeho kamádkou, která byla taky opilá a v podstatě po něm lezla a on nevypadal, že je mu to nepříjemný. Ptala se toho jeho opilého kamaráda, co to je za holku, a ten řekl, že už spolu 2 - 3 týdny asi něco mají, oba prý tvrdí, že nezávazně, ale moc jim nevěří. Nevím, jestli je řádně opilý kamarád důvěryhodný zdroj, ale asi na tom něco bude. Je možné, že by i mohla být skrytou příčinou rozchodu a prostě se mě snažil svým chováním vyprovokovat k tomu, abych rozchod navrhla sama a on nebyl ten špatný. Zatím dělám, že o té jeho „kamarádce" nevím, nejsme v kontaktu. Moje kamarádka, co ho viděla s ním jde zítra promluvit o tom co dělal a jak to má s tou holkou. Sám ji totiž druhý den napsal, jestli nedělal ostudu, že má trochu okno. Na tomu napsala že ostuda byla a že se staví na za ním na oběd. No uvidím co jí řekne a podle toho se zařídím. Vím, že si teď potřebuje užívat a myslím, že po čase si možná uvědomí, že mě miluje a že jsme pro sebe ti pravý (protože sám říkal,že to ví a nechápe co se s ním děje) Přes to všechno si myslím, ze odloučení nám může ve výsledku oboum prospět. Víc bychom si jeden druhého vážili a s odstupem si mohli uvědomit naše chyby a začít znovu. Myslím si, že správné načasování by mohlo být důležité. - Po jak dlouhé odluce si myslíte, že (pokud budeme chtít) by jsme mohli začít spolu znovu chodit? - Aby na to nebylo příliš brzy nebo pozdě? - Aby měl přítel dostatečně dlouhou dobu si vše srovnat v hlavě a odpočinout si od vztahu.
Prosím poraďte. Předem děkuji moc za odpověd, Gábi
|