|
 Tady je můj příběh: od mala, vlastně již od narození jsem měla smůlu – snědá a krásná – tetka o mně řekla, že budu mít těžký život už kvůli té své kráse. V pubertě jsem byla nepochopena autoritativními, sociáisticky a komunisticky věřícími rodiči - zákazy, příkazy, nekonečné fyzické tresty. Co následovalo? Věčné útěky z domova a od rodičů, vydírání z jejich strany: když neuděláš..., dokud Tě živíme..., dokud s námi bydlíš...
Po maturitě jsem se chtěla osamostatnit a mít své bydlení, matka však zařídila, že jsem nic nesehnala.
První manželství - vysvobození od rodičů, ale manžel byl opilec; pak přišla ztráta prvního dítěte, fyzické napadání ze strany manžela, jeho nevěra. Opět 10 let jen a jen trápení, a do toho dvě dcery, na které jsem byla sama. Rozvod byl vysvobozením, ale následoval návrat k rodičům – pod jejich nadvládu a tentokrát i výsměch, jak že to jinak mohlo dopadnout ... Tři roky samoty, pokusy o seznámení, ale se dvěma dětmi? Jsi spadla z višně? Já ti je mám živit?
Podala jsem si inzerát - jooo, našla se láska, pak přišlo další - třetí dítě, na nátlak rodičů, že dítě bude „sparchantělé“ a jinak mně vyhodí, jsem se v osmém měsíci podruhé vdala. ALE pan druhý manžel se objevil jednou za 1-2 měsíce s tím, že dělá bodyguarda v bordelu a má seznam všech, které by za to stály. Takže další rozvod. Osm let jsem žila v pocitu osamocení, mezi tím jsem se dozvěděla, že mou starší dceru před dvěmi lety pohlavně několikrát zneužíval vlastní otec (tj. pán z prvního manželství). Další soudy, nervy...nikdy jsem netušila, že by mně tohle mohlo potkat.
Věnovala jsem se zájmové činnosti, chtěla jsem být alespoň nějak užitečná, celoživotně jsem se věnovala tancování s dětmi. Má starší dcera se zamilovala a těsně před svatbou se jí zabil snoubenec, ne jeho vinou. NERVY, NERVY, NERVY. Našlo se plno lidí, kteří mně chtěli z toho pekla vysvobodit... Následovalo další, po vlastně 8 letech, zamilování, až moc pod kůži. Byla jsem najednou šťastná a svět se mi změnil před očima. Veselejší rozkvetlou kytičku byste nenašli. Proč by však štěstí mělo trvat příliš dlouho, že? Po půl roce mého nového životního štěstí mi bylo jeho jistou přítulnou účetní oznámeno, že pán je ženatý a že se nerozvede. Kdopak si asi představí, co následovalo?
KRACH - ZKRAT – propadla jsem hysterii, sebepoškozování, pocitům nepochopení, bolesti!!! Byla jsem blbá? Snažila jsem se lásku potlačit, ale ta v tom srdci byla!!! Manipuloval se mnou, byl o 6 let starší. Nátlak od manželky, ale musela jsem vstřebat, že jsem i tou děvkou, i když oni spolu již v té době 5 let nežili. Jen trápení. Ale byla jsem s ním hrozně ráda. Byl podnikatel, zaneprázdněný, neměl na mně taky čas, odbýval mně a jezdil s přáteli pracovně i k moři. A já mu při jeho návštěvách dělala uklízečku a hospodyňku, masérku. Vzdala jsem to a s bolestivým srdcem od něj odešla, to srdce ale zůstalo u něj. Nešlo to - následovala další známost - takový panáček, co mně oblítával a viděl, že jsem mlčenlivá, tajemná, nedostupná. Bojoval o mně – i ve svém věku jsem byla krásná. Mladí by mi záviděli, že žena kolem padesátky takto vypadá. Nečekala jsem, že by mně někdo mohl mít tak rád. Miloval mé tři děti. Vzali jsme se, kdysi jsme byli spolužáci.
A po svatbě? Zákazy, nařizování, výčitky, nesměla jsem mezi své přátele, konec zájmové činnosti, na prvním místě byl jedině ON?!?! Kam to vedlo? Vrátila jsem se k expříteli, který pochopil, že jsem mu velmi blízká a pomáhá mi i finančně, neboť nový manžel nedá ani korunu. Terorizuje mně, dokonce ho celý týden kvůli jeho práci nevidím, ale pak u něj následuje hospoda a opilecké řeči. Mám ten život vzdát? Jsem stále blbá? Odpovězte jen ti, kdo víte, o čem ten můj život je... Tereza
|
, ale nijak mi to nezabránilo v osamostatnění, když mě nevzali na fildu, sehnala jsem si práci a pronájem garsonky, to byl první krok, na první nájem mi naši půjčili, a pak už jsem jen rostla, dospívala, zrála 
) a tak asi proto jsem dneska docela spokojená, protože jsem zdravá, mám práci, krásný zdravý děti a jsem relativně mladá
