obraťte se na SKP-CENTRUM Pardubice (koordinátorka Petra Toušková), Bělehradská 513, 530 09 Pardubice, telefon: 466 799 072, 777 772 131 nebo (asi nověji) 774 755 744, e-mail: Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny , web: www.skp-centrum.cz - tam poradí i s tím, jak násilnického manžela dostat do vzdálenosti bezpečné pro ženu i děti, ale bude to předpokládat její spolupráci (vykázání asi nebude stačit, to on může porušit a ublížit - snad leda vazba, ale to ona musí být ochotná proti němu vypovídat)

Musí to bejt nějakej dacan - na toho nebude platit ani kriminál! Kdyby ho čirou náááhodou chtěli zavřít, vypadne pro slušný chování za rok, pak si ji najde, a pomoc jí pak pánbůh.
Myslím, že jediný a definitivní řešení je zabít ho v sebeobraně kuchyňskym nožem, kterej byl "zrovna náhodou" na stole. Pozor - nutno se trefit do srdce nejraději hned napoprvé. Jednak nesmí bejt ubodanej deseti ranama (kvůli obžalobě). A druhak - kdyby to náhodou přežil, byl by asi dost nepříjmnej.

to zní sice krásně definitivně, ale to pak ona pravděpodobně - stejně jako třeba K. Velikovská - skončí v kriminále místo něho. (tahle paní toho svýho tyrana v sebeobraně nezapíchla, ale zastřelila. po dvaceti letech týrání. a dostala osm let. odvolala se, no a vrchní soud jí přidal dva roky navíc...)

ale jsem velkým odpůrcem manipulace, pokud oběť pomoci nechce, tak se s tím nedá nic dělat, než počkat a pomoci až chtít bude a jen jí říci, že jste tu pro ni kdykoliv bude potřebovat. Nemůžete přece pomáhat za každou cenu někomu kdo nic z toho změnit nechce, to je proti logice a asi to nebude mít valný výsledek, jen zbytečně plýtváte energií.

ne, takhle to u obětí násilí nefunguje, to je trošku jako u sebevrahů, taky je nenecháte skočit s tím, že to tak chtějí, protože oni to vlastně nechtějí, jen si v tu chvíli neví rady, stejně tak ty ženy (většinou ženy) jsou paralyzovány, pomoc potřebují, často stačí první kroky, impulz, navést správným směrem a pak už konají

ona nechce, protože nevěří, že by cokoli pomohlo (že on si ji stejně najde). samozřejmě to rozhodnutí musí být její, ale nějakým způsobem se to rozhodne rozetnout až v momentě, kdy bude vědět, že nejde z bláta do louže - protože toho se teď bojí (a já se jí nedivím, zvlášť se dvěma malýma dětma).
teď cítí oporu u přátel, to je strašně důležitý a je to dobře. ale ještě je potřeba nabídnout jí konkrétní řešení, konkrétní cestu ven: a tu jí pomůžou najít právě v tom intervenčním centru, na které jsem dala kontakt do prvního komentáře. třeba ať tam Eva napřed zavolá a vyptá se, jaké jsou možnosti, co se dá dělat, jak toho násilníka dostat co nejdřív někam hodně daleko a jak ochránit jeho ženu a děti. (pokud možno tak, aby to nebyli oni, kdo se bude muset skrývat - násilník je on, ať vypadne on.) nabídnou nebo zprostředkují bezplatnou pomoc, od právní po psychologickou.
pokud ona bude vědět a věřit, že existuje reálná cesta ven, váhat nebude a pomoc přijme. pokud nechce teď, je to proto, že se bojí, že nějaký útěk někam to nevyřeší (a to má pravdu, "jen" utéct nestačí).

Cesta pasivni rezistence, neni to lehke, ale povedlo se mi to. Nejdriv je treba se rozhodnout, co vlastne chci. Pokud s nim chci zustat, je na mne pochopit, ze on se asi moc nezmeni. Kdyz mi dojde, ze tudy cesta nevede, unik se da zaridit takto: z krestanskeho hlediska, manzel nema pravo zenu tyrat, to bylo to zakladni, k cemu jsem mela dojit davno, a manzele maji vzajemne prava a povinnosti. Manzelstvi nemuze fungovat, kdyz jeden pracuje na vztahu a druhy se veze a zneuziva partnerovy lasky. Krestanske miluj blizniho sveho cloveka po letech opravdu prestane zajimat, ale pomuze, kdyz pokud ho nemilujes, dokazes se chovat jako kdybys ho milovala. Bud na nej hodna, ale ignoruj jeho vylevy, nereaguj na ne. Cokoliv zleho z jeho strany si vubec neber k srdci. Stejne tak te muze vzrusit zastekani ciziho psa, jako jeho zloba. A nedelej nic nad ramec absolutne nejnezbytnejsich veci. Kdyz nebude mit servis a zena o nej ztrati zajem, dojde to i blbovi velice rychle, ze vsechno podelal. Nemluv s nim, nemluv na nej, prestan s nim kamaradit a poslouchat ho. Ignoruj ho. Nemuze se hadat s nekym, kdo mlci. No a modli se a dobre to dopadne. Tohle mam z vlastni zkusenosti, bylo to moc tvrde a trpela jsem to par desetileti a nakonec jsme se rozvedli na prvni stani a on me obrecel a tezce odstonal. On je porad sam, ja jsem znovu vdana a mam se dobre.

Velikovskou neznám, ale už to, že ho picla pistolí, znamená, že se na to připravovala. To se pak blbě hájí sebeobrana. Stejně, jako kdyby ho rozpíchala dýkou. Ale kuchyňskej nůž na stole - to je jiný kafe, ten tam nebyl předem připravenej, nýbrž jen náhodou byl zrovna po ruce. A kdyby ještě měla v šuplíku pár dobrozdání od lékaře, že ji von mlátil... to by šlo!
Taky se skvěle osvědčila letní houbová polívka. Ta by byla dokonce ještě lepší, jen to chce radu odborníka přes houby, aby to neskončilo jen srač*ou.

Velikovská si tu zbraň pořídilak obraně, protože věděla, že on má taky... bohužel byla nelegálně držená, což jí u soudu přitížilo.
stalo se to v momentě, kdy poté, co ji zas jednou zkopal, začal vyhrožovat, že doma všechny postřílí, i sebe. tak ona mu řekla, že ona má zbraň taky, a ukázala mu ji. on ji prý vzal a začal provokovat, v nastalé hádce ho střelila.
to je její verze, jak to bylo ví jenom ona. ale jiná verze není..

Kristyno, tady nejde jen o nadávky, ty se ignorovat dají. nejde o nějakou "zlobu". nedá se ignorovat, když tě někdo mlátí, ponižuje, bere ti peníze. jsou v ohrožení i dvě malé děti. pokud ona bude čekat, až mu za "několik desetiletí" dojde, že "všechno podělal", může se stát, že to dopadne tragicky - nebylo by to poprvé.
on moc dobře ví, že je hajzl. takoví vědí moc dobře, že se chovají hnusně - a právě proto se oběť snaží izolovat a výhrůžkama dosáhnout toho, aby nikomu nic neřekla ("kdyby manžel zjistil, že to dokonce někomu řekla, asi by ji ubil"). jemu nemusí nic docházet. jemu je potřeba v takovém jednání zabránit, a to fofrem, dokud se nestane něco ještě horšího, než doposud...

Tu bezmoc a naprostou bezvýchodnost ženský, vydaný na nemilost násilnickýmu kreténovi si dokážu představit. Pokud je k tomu přijatej tak IMOPOTENTNÍ ZÁKON, jakože von nesmí 10 dnů domu, tak v tom vidím jedině výsměch a přímo pobídku jemu: Počkej 10 dnů a pak si to s tou udavačkou smíš jít domu vyřídit! A jsem přesvědčenej, že ona od něj nebude mít pokoj nikdy - dokud ho fakt nezabije.
Co si ale představit nedokážu, jak a čím ji on mohl přinutit ke společnýmu soužití a souložení.

je jistá nebo nějaké rostlinky třeba Blín, Rulík, Durman, Oleandr, Difnbachie, Čemeřice, Konvalinka,.....
Nějak se do toho nedokážu vžít, já jsem asi matka medvědice stačilo by jednou sáhnout na mě nebo na děti a je to nevratný.

že jí nechce pomoci vlastní rodina. Nevím, kdo jí řekl, že nemá obtěžovat rodiče, ale kdyby jim řekla, co všechno jí provádí manžel, a v čem musí vyrůstat její děti, nejspíš by jí pomoc neodmítli.
Jenže ona jim to nejspíš neřekla, nebo jen v náznacích. Jestli jsou rodiče ze "staré školy", nebo silně věřící, tak se jí asi snaží přesvědčit, aby se nerozváděla. Kdyby jim ale dopodrobna vylíčila, jak to u nich vypadá, snad by jí pomohli.

Ty houby nemusí být jedovaté, stačí pořádně zapařené.

Mě taky řekla babička rovnou, že hlavně ať jí neříkám o tom, že se mám špatně a něco mě trápí, protože to by ji zabilo. A že ji přece nechci mít na svědomí. Nechtěla jsem. A říkala to vždycky, když jsem na tom byla dost mizerně. Vlastní otec mi řekl na rovinu, že s tím ať za ním nechodím, že on mi pomáhat nebude. Ani finančně, ani jinak. Takže se tomu vůbec nedivím. Někdo prostě pomoct nechce ani vlastnímu dítěti. Nejsou všichni lidé dokonalí.

To je teda smutný. Mně kdyby přišlo moje dospělé dítě třeba o půlnoci s tím, že mu jeho partner ubližuje, tak má u nás vždycky místo a zastání.
Ale u nás to takhle funguje už po víc generací. Moje maminka takhle tahala svojí sestru od manžela-alkoholika. Problém byl, že se teta vždycky vracela, když vystřízlivěl a nasliboval jí modré z nebe.
Jenže to naštěstí nakonec stejně skončilo rozvodem. jenže to už tetě vyrazil zuby a skopal jí těhotnou do břicha, takže o to druhé dítě přišla. Jen nějaká taková pecka dokáže tu týranou ženu probudit z letargie.

taky bych nenechala své děti na holičkách. Když jsem si kdysi já poprvé chtěla postěžovat a poradit se, tak mi bylo řečeno, že jsem se neměla vdávat. Otec mi řekl, že dobře mi tak, že mám, co jsem chtěla a od něho ať nic nečekám. Dnes už jsem za vodou, ale v podvědomí mě to straší pořád. Nejhorší na tom všem bylo, že opravdu to rozetnout jsem se odvážila v době, kdy babička umřela. Do té doby jsem se asi v duchu bála, abych jí neublížila já svým rozhodnutím.

Žádné ženě snášející domácí násilí nelze pomoci, dokud nebude chtít s tím udělat něco sama a sama se nerozhodne, že tu svoji situaci změní. Ona může někdy i tvrdit, že chce pomoci, ale ve skutečnosti jí jde akorát o to, aby se svěřila s tím svým údělem neb svěřená bolest je poloviční bolest. A sebemrskačsky si v tom klidně bude rochnit dál. Jakákoliv pomoc se pak proti dotyčnému "zachránci" může ve zlém vrátit a v důsledku se otočit proti němu.

"Miláčku, představ si, že mě ta Eva (ilustrační jméno) naváděla, ať od tebe odejdu a schovám před tebou i děti. Prý se mám odstěhovat a s tebou úplně přerušit kontakt. No dokážeš to pochopit, jaká je? Jak nás proti sobě štve? Copak bych to mohla udělat, když se tak milujeme?" ... a tak podobně.

Až ta žena bude chtít změnu, tak nebude žádat o pomoc a setrvávat v pozici mrtvého brouka, ale v prvé řadě pro tu změnu začne dělat něco sama.

ocituju jednoho pražskýho právníka (radši, ať to nepopletu): "Předběžným opatřením, podaným u soudu, lze de facto prodloužit desetidenní lhůtu, po niž trvá vykázání, a to na 1 měsíc. Bylo-li zahájeno trestní řízení, lze tuto lhůtu dále prodloužit, předběžné opatření zaniká nejpozději ve lhůtě jednoho roku. Návrh na vydání předběžného opatření lze i bez předchozího rozhodnutí Policie ČR o vykázání, obsahově mu však zhruba odpovídá, výslovně je něm též zapovězeno navazování kontaktů s ohroženou osobou ze strany osoby vykázané."
takže násilníka lze poslat do ha... ehm, do háje až na rok. to předběžný opatření jsou soudy schopný vydat docela rychle. a za ten rok (když si odpustím nadávky na neschopný český soudnictví) budou schopní ho snad odsoudit...
samozřejmě, není to samospasitelný a někteří si to "s tou udavačkou" jdou vyřídit hned, bez ohledu na nějakou lhůtu. proto je potřeba hned podat i trestní oznámení (a nestahovat ho ani po tuně slibů!!!).

a proč tam zůstává? strach. o sebe, o děcka, "že si ji najde". předpokládám, že ze začátku takovej nebyl, nebo to aspoň úspěšně skrýval - a až byla u něj, navíc teď se dvěma malýma dětma a bez peněz (který jí sebral), zdeptaná, bez pomoci rodiny, na dně - už nemá asi tu sílu a odvahu se prostě sbalit a odejít. to u týraných lidí bývá - sebevědomí na nule, sebeobviňování, šílenej kolotoč.
tahle holka už ale udělala první krok, řekla to své kamarádce Evě, díkybohu za to. evidentně s ním soužít ani nic jinýho už nechce - kdyby jí to tak vyhovovalo, nechtěla by pomoc po rodině ani po Evě. jenže sama se z toho dostat nedovede a prostě neví, jak to udělat, aby neohrozila sebe a děcka ještě víc.

ta cesta ven je, a je dobrý si vzít na pomoc odborníky - právníky, co poradí s dalšími kroky, policii, která toho darebáka může dostat do bezpečné vzdálenosti, psychology, co jí pomůžou dát se dohromady, doktory, co zdokumentují týrání, ... a to všechno jsou schopný nabídnout nebo zprostředkovat intervenční centra a další organizace (třeba Bílý kruh bezpečí). ona to nemusí zvládnout sama, v takové situaci prostě pomoc potřebuje, i kdyby to znamenalo doslova vodění za ručičku, aspoň ze začátku. a co tě nezabije, to tě posílí, takže až si tím projde, bude silnejší a snad už se do podobné situace nedostane - bude už vědět, na co si dát bacha.

když jsem já odešla v 17,5 letech z domova, moji rodiče mi řekli, dělej si co chceš, hlavně nám nechoď domů brečet. Za celý život mi nikdy s ničím nepomohli a když jsem to dvakrát zkusila, tak dovedli věci tak nesmírně zkomplikovat, že si to nedovede nikdo představit. A tak jsem se to naučila řešit sama za pomoci bratra a pár dobrých přátel a rodičům jsem to oznamovala vždy vyřešené jako hotovou věc, měla jsem s tím míň komlikací. Ale vzala jsem si z toho ponaučení a tohle bych svým dětem nikdy neudělala, vím jak je to strašně těžké být v životních problémech sám. Děti potřebují vědět, že mají někoho kdo za nimi stojí a je s nimi když je třeba.

takhle to u skutečně týraných žen nefunguje, tedy nikdy jsem s tím nesetkala. Takhle reagují nevyrovnané potvory, od takových opravdu pryč, ale bitá, znásilňovaná ženská, držená doma o dvacetikoruně denně poté, co výplatu odeslala na společný účet a manžel si ji vybral, atp., takhle fakt nereaguje. Kdyby pro nic jiného tak proto, že by ji "miláček" mohl vyrazit zuby z huby za to, že se s takovou krávou Evou baví, aniž se ho zeptala.

Na druhou stranu, vyskytnou se i ženy z opačné strany barikády, které si toho psychopata, co umí být jinak lvem společnosti, vtipným veselým kolegou, příjemným šéfem, chtějí urvat pro sebe, dyk si ho ta jeho utrápená šmudla ani nezaslouží...a pak se klidně zachovají vůči té šmudle jako kráva.

ty hrubé výrazy jsem zvolila úmyslně, navoněný šéfík ze středního managementu jimi mrská totiž stejně plynule jako zedník, narozdíl od něj ještě obvykle velmi dobře zvládá psychický teror, kterým si honí své zoufale pošramocené ego

NC uz leccos pochopil

navarit tu houbovku aby jedl pouze manzel?
Jestlize treba veceri vsichni spolecne?
To uz by bylo lepsi ma dat do piva par kapek polonia.

Nekde si na nej pockat, zadni svedci, par poradnych chlapu, tak aby nikoho z nich nepoznal a pak mu poradne namlatit, aby vedel a citil jake to je na vlastni kuzi.

a dovedeš si představit, co by bylo pak?
pomstil by se na ní. na ty chlapy by si netroufl, ani kdyby je poznal - ale na slabší si troufne. škaredě by to odnesla, možná i děti.
vybavuju si případ jedné mlácené holky, co si takhle řekla, že to tomu svýmu vrátí. a naučila se karate nebo jiný bojový umění, už si nejsem jistá který - každopádně, jak si na ni zas jednou troufl, zmlátila ho taky. fajn. počkal si pak jednou, až se otočí zády... a schytala to příšerně.
násilí se nedá vyřešit dalším násilím, ten kruh násilí se musí rozetnout... čím dřív, tím líp.

a ví to o sobě. Netřeba mu to připomínat :-(

ani s ním není možné žít.Je vidět, že u soudu té Velikovské byli samí chlapi. Jinak to takhle nemohlo dopadnout. Logika našich soudů je slavná a ve světě proslulá....o policajtech se raději nezmiňuji vůbec, protože to bych sem pak měla zákaz vstupu. Já bych asi toho parchanta v její situaci zabila taky - ale rozhodně mnohem dřív.

jak se dá podle nich dokázat psychické násilí, když se kolikrát nedá pořádně dokázat to fyzické?prý tvrzení proti tvrzení a ženská je většinou hysterka,která si ublížila sama, aby chudáka manžela zničila.to je bohužel moje zkušenost.a nejhorší jsou pánbíčkáři,pro které je rozvod nepřijatelný a ze všeho se v kostele vyzpovídají.omlouvám se všem slušným chlapům,ale některé jedince bych nechala vykastrovat už v porodnici,aby nemohli dál šířit ten svůj genetický odpad...

Je to dost blbi ale jsem ukrajinka anemam tady zadne pravo malo toho ze jsem tehotna ale k tomu vsemu mam 2,5letyho syna, na kteryho svim spusobem ne mam zadne pravo .Rada by vratila se na ukrajinu ale bohu zel jako cizinka ne smim pozadat vlasnimu synu o cestovni pas,a tady nemam vubec nekoho av kapse posranych 20kc nevim co mam delat kam nebo za kym jit !?PORADTE MI PROSIM JSEM ZOUFALA A MAM STRACH O ZIVOT A OSUD SVICH DETI A SAMOZREJME SVUJ

Kdyby jsem s vama pocitala tak jsem jiz davno chcipla!!!!
Fakt dik za podporu!!!!

Četla jsem si Vaši stížnost. Nevím jestli jste to už nějak vyřešila, ale pokud ne - nemusíte přece bydlet u manžela, můžete i s dětmi odejít do některého středisks pro týrané ženy. Jsou ve větších městech (třeba v Brně).
Přeju Vám hodně štěstí !!!