Včerejší vysílání pořadu české televize „Pošta pro tebe“, bylo velmi emotivní. Konkrétně poslední část, ve které se matka chtěla po létech znovu setkat s dcerou. Pro ty, kdo jste neviděli: Malicherný spor vznikl před lety kvůli pouhé stokoruně. Zeť paní Bohumily, manžel dcery Aleny, pak v nastalé hádce po tchýni hodil psacím strojem.
Vedle ní stálo vnouče, kterého letící stroj málem zasáhl. A tak se Jiří (otec dítěte a syn pí B.) neudržel a švagr skončil s otřesem mozku v nemocnici. Rodina Aleny se po hádce odstěhovala a matku s bratrem zažalovali za těžké ublížení na zdraví. Jiří byl dokonce odsouzen. Sama paní Alena se hádky nezúčastnila, během hádky byla vysoce gravidní a o celém průběhu hádky i rvačky ví pouze z doslechu od manžela; přesto matku od té doby nechtěla vidět. Naposledy se setkaly před sedmi lety, na pohřbu syna paní Bohumily, který tragicky zemřel při autohavárii. Matka si nyní přála vše urovnat, vždyť spor kvůli stokoruně opravdu nestojí za to, aby přišla o svou jedinou dceru… Paní Alena však pevně stála za verzí svého manžela a svou matku tvrdě odmítla přijmout. Neústupná jakémukoli smíru odmítla nechat odtáhnout stěnu. V její tváři bylo skálopevné přesvědčení, jaké vídáme snad jen u jehovistických kazatelů: „Za tímto životem jsem udělala tlustou čáru a nemíním ji překročit,“ řekla pevně. „Chybovat je lidské, odpouštět je božské, ale já nejsem Bůh!“ Co asi zavinilo tak nepochopitelně kruté odmrštění a nenávist vůči své vlastní mámě? Hodně napoví hned jedna z prvních vět Aleny: „To ti holky odešly, že sis vzpomněla na mě?“ Ano, Paní Bohumila se stará ještě o tři děvčata v pěstounské péči. Snad je za vším velká žárlivost; maminka si vzala „další děti“, „mazlila se s cizími“… Jak je známo, láska má velice blízko k nenávisti. Však to někdy bývá – v o hodně menší formě – v mnoha rodinách. Rivalita a řevnivost mezi sourozenci působí mnoha matkám nesmírnou bolest. Bohužel často přetrvává i v jejich dospělosti... Na zaťatý výraz paní Aleny hned tak nezapomenu, stejně jako na zoufalý pláč její mámy. d@niela JEŠTĚ DOPLNĚNÍ: Ano, ta slova "Proklínám tě!" ... To si uvědomuju, že zaznělo cosi, co bych jako máma nikdy v životě z pusy nevypustila... Neumím si představit, CO by se muselo stát, abych to jen chápala... I když mnoho lidí říká - "já ho zabiju!" a nikdy to neudělá, tak tohle snad máma říct nemá. Jsem přesvědčením ateistka, i když pokřtěná a jako malá jsem na náboženství chodila. Ale jsou věci, které bych se prostě bála i jen říct. Takže - děvčata - v tom máte pravdu...
|