Tak už jsem si dlouho nestěžovala, že jo? Tak tady je další situace a - poměrně nepříjemná. Bojim, abych se tu neprezentovala jako zapšklá stará babice, ale opět jsem se takhle poránu lehce rozčílila a současně jsem v rozpacích. Poslouchejte: Jedu v poho a včas autíčkem do práce a na přechodu maturanti - omalovaný, vymustrovaný, pískající, řvoucí, prostě - dávali o sobě vědět.
Prosím, to mi neva. Ale - padla zelená, dětičky se daly na pochod - a patřičně se přes silnici couraly, neb mládí patří svět. Mezitím padla červená, stále se ještě nedocouraly.... měla jsem zelenou, tedy jsem se po chvíli opatrně a velice pomalounku začla rozjíždět, aby konečně přeskotačily nebo alespoň přestaly přecházet. No lidi, celkem jsem se vyděsila - milé dětičky mi několikrát pořádně praštily do kapoty, až jsem si říkala, jestli mě náhodou nezlynčujou! Jo, v davu je síla, tam je každý anonymní a má dojem, jak strašně je silný a že mu všechno projde... Tak máme dvě možnosti: pustit se do diskuze na téma "kam ten svět spěje a jaká je ta mládež dneska! Pani, teda povim vám, to za mejch mladejch let todle nebylo!" Nebo - (neb já si to nemyslím) - se připojit k tomu, co už dááávno tomu řekl pan Werich: "...protože ten starej blbec byl taky někdy mladej blbec!" Rozpačitá Kamila
|