O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
JAK SE VYROVNAT, JAK ZAPOMENOUT... - III. |
![]() |
![]() |
![]() |
Pondělí, 14 květen 2007 | |||||||
Ahoj lidi, Adélka - Anežka (všichni víte, že jména měním, aby a) byla zachována anonymita, b) aby bylo "jak dotyčnou osůbku oslovovat") toho napsala víc... A já - opravdu z těch dvou dlouhých dopisů omylem udělala jeden - resp. k první půlce druhého jsem přifařila druhou půlku prvního... Takže teprve nyní se dostáváte k současnému meritu věci... Tedy ke stavu, který je nyní, a který ji nyní trápí. Prosím, zde je dnešní stav, to, v čem potřebuje urgentní radu:
Měli bychom se v nejbližší době potkat,
už kolikrát to odložil, ale cítí, že je mezi námi nějaké napětí, a sám mi nabídl setkání, abychom to jednou provždy probrali a uzavřeli. Přitom chce, abychom spolu zůstali v nějakém přátelském vztahu. Jistě, je ve mně pořád smutek z toho, jak to s náma (ne)dopadlo, ale víc než to, že se na mě tehdy vykašlal - to už je pryč a to se nezmění - mě mrzí, jaký teď je. Vůči přátelům i vůči vlastní dceři (z bývalého manželství; se kterou - byť je to "malá holka" - jsme kamarádky, a tak mi leccos řekne), na kterou se slečna naštve kvůli nějaké krávovině a dcera od tatínka dostane přednášku, že se tedy slečně omluví a že se chová, ehm, nevhodně. Připadá mi, že má pocit, že mu najednou všichni závidí nebo co, že mu chtějí házet klacky pod nohy, že mu to nepřejí. A podle toho se chová. Přitom jsou to lidi, co ho mají rádi... Do háje, do háje, do háje.
Přitom - pořád ještě existují momenty, kdy se zdá, že je jako dřív. To když je náhodou někde bez ní... Pokud se opravdu setkáme, bude to asi jediná možnost, jak (i) tohle probrat. Nechci se hrabat v tom, co mezi námi bylo; ano, je pár věcí, co jsem mu neřekla a asi bych ráda, ale nehodlám mu vyčítat, že se ke mně zachoval jako pěkněj sígr - to je sice pravda, ale ničemu a nikomu by nějaké vyčítání nepomohlo. Ale to, co se děje teď - o tom mluvit chci. Jenže JAK? Jak říct chlapovi, pokud nejsem jeho kamarád od školky mužskýho rodu, od kterýho by byl ochotný vzít cokoli, nýbrž bývalá milenka (...brr, to zní děsně) - aby přestal blbnout a byl zase normální? Jak ho přesvědčit, že tohle fakt nejsou žádný klacky pod nohy ani kudla do zad, ale obyčejný naštvání a zklamání z toho, že jsem měla skvělýho (aspoň) kamaráda a najednou je z něj věčně nahvězdičkovanej člověk, na kterýho aby se jeden bál byť jenom promluvit.
A že nejde jen o mě, že to tak vidí víc lidí, chlapi i holky (tedy že ze žárlivosti to nebude). Kam čert nemůže, tam nastrčí ženskou... Existuje diplomatická cesta, jak takovýmu mužskýmu říct - tahle ženská z tebe udělala jinýho člověka, tví kamarádi jsou z toho skoro vyděšení, tak s ní buď šťastnej, přeju ti to, ale buď do prčic takovej jako dřív - ?
Nechci nadělat víc škody než užitku. Asi nějakou dobu - tipuju řádově týdny - potrvá, než si najde na to slíbené setkání čas, a tak můžu přemýšlet a přemýšlet... Ale stejně se dostávám do slepé uličky. Proto bych moc uvítala nějaké tipy a rady vás, co to tu čtete. Jen - nechci to nechat plavat, leckdo byste mi nejspíš řekli "kašli na něj, nestojí za to, ono ho to přejde".
Stojí za to, důvodů je moc - od toho, že spolupracovat takhle na čemkoli se nedá (skoro se mnou teď nekomunikuje a už to dopadá i tak, že jeho kolega se mi za to omlouvá a mně je leda trapně, protože mu to nemůžu vysvětlit), po to, co je pro mě momentálně nejdůležitější - zachovat to, co z toho přátelství ještě zachovat jde.
A - ano, přiznávám, pořád bolí to, že se na mě vykašlal, ale s tím jsem odhodlaná se časem smířit. A i když té jeho přítelkyni nevěřím a opravdu ji nemám ráda za to, jak ho změnila, rozhodně mu nechci ten jeho nový vztah nijak kazit, ničit...
Žárlivost není důvodem. Moc děkuju.
Anežka - Adélka
|
< Předch. | Další > |
---|