Tohle dilema, týkající se života v páru, ať formou manželství nebo „na psí knížku“, je tématem mnoha mediálních diskuzí i důvodem bezesných nocí (pokud se nějakého řešení snaží dobrat ti, kterých se to přímo týká). Roztomile to řeší jeden archaický vtip: „No“, odpovídá jedna dívka druhé, „asi jsem s ním šla z lásky, vždyť co si dnes za pětikilo koupíš…“
Zajímavé je, že sňatky, které dříve - a v některých zemích světa i dodnes - sjednali dohazovači, měly a stále ještě mají větší "trvanlivost", než ty spontánní. Pochopitelně, že ten, kdo může poznat bez zaslepenosti láskou (k tomu druhému případně k jeho kontu) všechny jejich dobré i špatné vlastnosti, promyslet, zda se právě tito dva jedinci k sobě hodí, zda mají přibližně stejné zázemí (tedy např. není-li jeden z nich civilizací nedotčeným dítětem šamana z rovníkové Afriky a druhý hormony poblázněným programátorem z rodiny evropských intelektuálů), má docela dobrou šanci vytvořit prosperující manželský pár. Tohle ovšem - pomineme-li různé seznamky, které pochopitelně myslí prvořadě na dobro svých kapes a pak teprve na osudy svých klientů - se v našich končinách moc nenosí. Přesto mnoho dvojic spolu setrvává i z jiných důvodů, než je "pouhá" láska... CO VY? MYSLÍTE, ŽE SE DÁ "DOBŘE" ŽÍT - VE SVAZKU BEZ LÁSKY? - JEN V PŘÁTELSTVÍ? - ZE SETRVAČNOSTI? - KVŮLI DĚTEM? - KVŮLI ZAOPATŘENÍ? d@niela
|