O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
Napište nám |
Poradna Kudlanky |
Právní poradna |
Přihlášení
Anketa
PŘÍPADNÁ NÁSLEDUJÍCÍ MANŽELKA? |
![]() |
![]() |
![]() |
Středa, 04 duben 2007 | |||
První rok jsem si prožívala období střídání výčitek svědomí, beznaděje, naděje, přítel měl čas tehdy, když vyhovovalo jemu a já jsem čekala... Druhý rok jsem pomalinku sundavala růžové brýle a začala si všímat věcí, které se mi moc nelíbily - přítel je velmi cholerický, snadno vypění a potom dost nevybíravě křičí - na kohokoliv, včetně vlastní mámy (kterou jinak velice miluje a mají spolu spíše kamarádský vztah) i mne. Jsem na křik dost přecitlivělá - ze začátku jsem se vždycky rozbrečela nebo začala také útočit, dnes se mi obvykle daří jakž takž zachovat klid a moc si to nebrat.
Pokud je nějaký problém, přítel ho velice často řeší útěkem - urážení se, neřešení problémů, obviňování někoho jiného a podobně. Další věc, která mi vadí, je způsob, jakým mluví o své současné ženě - vyčítá jí téměř vše - od hlouposti, přes to, že nic neřeší (i když si myslím, že jen rezignovala na jeho křik a nestojí jí za to), že má malý plat a neumí hospodařit s penězi a nehledá lepší místo.
Ovšem decentně nemluví o tom, že hned po ukončení gymnázia odešla na mateřskou s jejich prvním dítětem, pak následovalo druhé a bez praxe těžko najde něco lepšího. Vyčítá jí i to, že neřeší zdravotní problémy dětí (např. pokud je dítě nemocné, pohoršuje ho, když si nevezme volno v práci (klukům je 9 a 11 let), přesto, že on pracuje na volné noze na počítači a tedy by mohl zůstat s dětmi bez problémů sám. Kromě toho se podle mého názoru přítel svým dětem málo věnuje a je typem, který mnohem častěji krtitizuje a shazuje, než chválí.
Během tohoto druhého roku jsem se začala více osamostatňovat, vrátila se ke svým koníčkům, občas jsem zašla s nějakým kamarádem na čaj nebo na večeři (nikdy nenásledovalo nic dalšího) a - najednou začal přítel strašně žárlit. Zřejmě ho to popíchlo natolik, že začal mluvit o rozvodu (ale 4 měsíce po té, co se k němu údajně rozhodl, se stále nic neděje, přestože si jeho maželka také našla přítele).
Problém je v tom, že já si najednou vůbec nejsem jistá, jestli o něj ještě stojím - na jednu stranu mu nechci ublížit a vím, že by to vnímal jako zradu, když už k tomu rozvodu téměř dospěl, za tu dobu na sobě hodně zapracoval a je schopný o problémech mluvit mnohem více než dříve. A hlavně - stále ho moc miluji; na druhou stranu opravdu hodně pochybuji o tom, jestli by byl opravdu ten správný táta (jeho častý křik, malá podpora dětí a málo času s nimi stráveného, se synem z prvního manželství se vůbec nevídá, protože ho bere jako truc jeho první ex - otěhotněla prý v době, kdy se začali rozvádět...
Svojí současnou ženu podváděl už v době jejího prvního těhotenství. Také musím napsat, že partner, když žárlí, moc si nevidí do pusy a výlevy typu, že jsem děv.. a kur... nejsou vzácné. Vpodstatě si neváží ani jedné ze svých žen. Přestože mi pomáhá se začátkem podnikání občasným půjčením auta, zapůjčením počítače apod., nejsem si jistá, jestli můžu s jeho podporou počítat i v horších časech. ..
Takže mé dilema je následující:
Kudlanko, co myslíš? Děkuji za radu a přeji krásný den,
Joana
OK, nejprve pište vy... nechci vás ovlivňovat :-)) d@niela
|
< Předch. | Další > |
---|