Každopádně by to byla část nás samotných, pokračování genů našich i všech našich předků. Bohužel, v daném okamžiku, kdy se musíme rozhodnout, zda přijmout nový životní úkol, umožnit život nového člověka, vychovat a postavit ho do světa, jsme na to samy. Ano, může nám pomáhat a radit mnoho lidí - ale to nejdůležitější je na jedné každé ženě.
Pokračovat nebo skončit?
Je už pryč doba, kdy nechtěné či nečekané těhotenství se stávalo příčinou sebevražd, příčinou těžkých zdravotních poškození těhotných dívek a žen, kdy bylo v případě záporného rozhodnutí nutno podstoupit neuvěřitelné psychické deptání před interrupční komisí. Je všude dostupná vhodná antikoncepce, ochrana jak proti otěhotnění, tak i proti nepříjemným nemocem, které mohou ohrozit zdraví i život.
Přesto i teď se stane, že "spadne klec". Doba, po kterou je možno se rozhodnout, není dlouhá... A asi prožitek těch dnů a nocí, kdy se rozhoduje, zůstane v srdci nevymazán. Kolikrát si i pak, po mnoha létech, vzpomeneme na ty, kteří s námi mohli být a nikdy nebudou?
Zažili/y jste něco podobného?
zapomněli/y jste - nebo ne?
d@niela