|
 Vzpomínám si na jednu táborovou příhodu z mého pohnutého života pionýrské vedoucí: Jednou jsme se na táboře rozhodli udělat starším dětem noční bojovku. Několik večerů jsme vymýšleli, čím ty lumpy postrašit, aby to brali vážně. Nakonec jsme vymysleli, že za soumraku půjdou děti v malých skupinkách po dvou až třech „Strašidelným lesem“.
Celý den pracovala parta vedoucích na tajném plánu, vyráběla se strašidla a různé svítilničky z baterek, abychom svíčkami nezapálili les. Večer jsme rozmísťovali v lese orientační body a připravené figuríny. Jednu umělecky vycpanou postavu v teplákách jsme pověsili na strom, jako oběšence. Najednou se tam objevila nějaká místní babička, a při pohledu na našeho oběšence se o ní pokoušely mrákoty. Hledala totiž svého muže, se kterým se chvíli předtím nepohodla. Uklidnili jsme starou paní, že to děda šel nejspíš zapít do hospody, a bojovka mohla začít. Vedoucí snaživě vyluzovali hrůzostrašné zvuky, děti se přiměřeně bály, protože věděly, že ve tmě hlídáme každý jejich krok, a celá taškařice se náramně vyvedla. Ráno jsme šli uklízet z lesa výzdobu, a jaké bylo naše zděšení, když jsme asi sto metrů od našeho „teplákového oběšence“ našli oběšeného toho místního dědečka.... Pak už končila všechna sranda, volali jsme tehdejší VB, a bylo nám pěkně ouzko. Zdraví Helena
|
