|
 Nevím, jak je právě "tam u vás", jestli se právě grilujete na sluníčku, nebo naopak se slzami v očích zažehnáváte záplavy... Je to počasí opravdu rozmarné. Mám pocit, že se ale nemění jen počasí, že se hodně mění i naše okolí. Není to zas až tak dávno, co jsem pod okny měla od rána do večera haldu švitořících dětí. Obě pískoviště jsou už dávno proměněna na velké květinové záhony...
Příjemné bytelné lavičky, na kterých jsme sedávaly, jsou "promyšleně" odříznuty - a tak jediní živáčkové, kteří se tu přes den vyskytují, jsou občas nějaký ten pes s páníčkem... Podívejte se, co neskutečného jsem našla ....   Maximilián, Maxim, Max (29.5.) Toto jméno prý vzniklo uměle, pro svého syna ho nechal vytvořit německý císař Friedrich III. Chtěl totiž, aby jeho syn měl vzory ve slavných Římanech Fabiu Maximovi a Scipiu Aemilianovi. Maxmilián I. to skutečně dotáhl daleko, neboť v letech 1493 - 19 vládl jako německý král a římský císař. I v našich dějinách se pár Maximiliánů objevilo - Maximilián II. - otec slavného Rudolfa II. a dále slavný císař mexický Maximilián. Moc dlouho tedy necísařoval, Mexičané jeho vládu nikdy neuznali a nakonec skončil špatně - Juarez ho nechal popravit. Co to má společného s námi? No, on Maximilián byl Habsburk a ve své armádě měl i velkou vojenskou hudbu - Rakušáci si holt potrpěli na pompu - a hádejte, který národ měl v té hudbě největší zastoupení - uhodli jste - Češi. Oni taky nebyli Rakousku dvakrát nakloněni, takže spíš hráli než bojovali a díky nim byla mexická a i jiná latinsko-americká hudba obohacena o zvuk trubky, a taky proto nám ty mexické písničky znějí tak nějak mile a povědomě. No ale i k nám se dostala jedna krásná píseň mexického původu. Je to píseň "La Paloma", která se u nás proměnila na známý song "Hřbitove, hřbitove, zahrado zelená, do tebe padají nejdražší semena. Padají, padají, ale nevzcházejí, že je ti hrobaři hluboko sázejí." No a i když jsme u těch slavných Maxů, Maximů a Maximiliánů, tak je tu Maximilián Robespierre - francouzský politik, Max Švabinský - český malíř a rytec, Max Schmelling - německý boxer, Max Brod - německý spisovatel a Max Planck - světově proslulý fyzik. A Max byl taky pes, kterého pro nadporučíka Lukáše ukradl jeho sluha Josef Švejk.
Ferdinand (30.5.) je jméno germánského původu. Vzniklo ze staroněmeckého Fridunant. Vykládá se jako „riskující mír" nebo „připravující se k jízdě". Aby to bylo ještě složitější, lze jméno také vysvětlit jako Fer Dyn Handu, což znamenalo "daleká je tvoje ruka", čímž byla míněna ruka ozbrojená. Jaký je pravý původ asi nezjistíme, jisté však je, že toto jméno k nám přinesla habsburská dynastie. Po těch několika Ferdinandech Habsburských však nejlepší památka nezůstala. Ferdinand I. usadil roku 1526 dynastii pevně na český trůn, druhý v pořadí, řečený Štýrský, byl roku 1618 s našeho trůnu sice sesazen, ale dobyl jej zpět, přičemž si potřísnil ruce krví z hrdel českých pánů, prolitou při popravách na Staroměstském náměstí 21. června 1621. Konečně Ferdinandu III. se podařilo při mírových jednáních v roce 1648 zařadit naše země pevně k domu habsburskému. Poslední Ferdinand byl, na rozdíl od svých bojovných předků, velmi klidné a mírné povahy. Dokonce se mu dostalo přízviska Dobrotivý. Nebyl ale duševně právě na výši, a tak mu Vídeňáci přidělili familiérní přezdívku "trdlo Ferdáček". Do politiky vůbec nezasahoval. V roce 1848 musel korunu předat svému synovci Františku Josefovi I., jemuž při této příležitosti řekl jedním dechem: "Buď hodný ... rádo se stalo." Nový panovník si jeho slova k srdci bohužel nevzal. Kromě již zde zmíněných Habsburků ještě jmenujme českého hudebníka Ferdinanda Havlíka, novináře a publicistu Ferdinanda Peroutku a miláčka automobilistů Ferdinanda Porsche. Kamila (31.5.) je ženské křestní jméno latinského původu, přechýlené z mužského Kamil. Jméno pochází z latinského camillus, jehož význam je „osoba vznešeného původu (narozená ze svobodných rodičů), samotné slovo původně značilo "hocha nebo dívku, kteří byli vhodní pro posvátnou chrámovou službu". Ovšem dříve než latinský, má původ etruský (tam znamená Merkura). Ve svém nejprvnějším významu je příbuzné s řeckým jménem Kadmoš (což byl zakladatel Théb). Kamil je u nás něco přes sedmnáct tisíc - to tedy není mnoho, ale ani málo, nejvíce se toto jméno dávalo holčičkám za první republiky - ale móda se mění, a tak nám třeba holčiček s tímto krásným, po heřmánku vonícím jménem, určitě zase pár přibude. Za slavné Kamilky jmenujme televizní hlasatelku Kamilu Moučkovopu a herčku a dabérku Kamilu Špráchalovou. Za Kamilky nejmilejší je nutno pogratulovat té naší, Kamilce kudlankové :-))) Laura (1.6.) Dnes má svátek Laura. Jedná se nejspíše o domáckou formu k Laurentii, což je ženský protějšek k Laurentiovi. Neboli, jak my po našem říkáme, Vavřincovi, a znamená tedy snad "vavřín". Další verze naznačuje, že počátky tohoto jména sahají až do antiky, kdy označovalo člověka, který pocházel z města Laurentium (přímořské město v Latiu). Ale i jméno toho města je odvozeno od voňavého keře, kterého i dnes rostou po celé Itálii nespočetná množství a jsou z nich též živé ploty okolo zahrádek. Vavřínovými věnci se pak zdobili vítězové, či římští císaři, kterým už moc vlasů nezbývalo. Vavřín, jak jsme si již řekli, se latinsky nazývá Laurus - odtud pak pochází slovo "laureát" (čili vavřínem ozdobený). Toto překrásné jméno nosila láska slavného Petrarky (1304 - 1374), který jí věnoval své nejkrásnější básně (cykly Zpěvník a Sto sonetů pro Lauru). Ta možná nejkrásnější z nich vypráví o básníkově prvním setkání s Laurou, k němuž došlo na Velký pátek v církevním procesí. On kráčel zamyšlen v průvodu, když náhle spatřil dívku nebývalé krásy, do které se okamžitě zamiloval. Ona však byla vyzbrojena ctností a šípy Amorovy se od ní odrážely, aniž by jeho lásku opětovala. Od té doby je Laura symbolem zdrženlivé krásky, básníkem zbožňovaného ideálu. Dívek jménem Laura u nás sice mnoho není, ale toto jméno přichází do módy a má vzestupný trend. Za všechny naše Laury připomeňme skupinu Laura a její tygři, kde zpívávávala i Lucie Bílá. Jarmil (2.6.) je bez diskuze jméno slovanského původu. Ale jak se vyvíjí lidstvo, vyvíjí se i význam slov. Jarmil není milovník jara, jak bychom se domnívali, ale je to odvozeno od slova Jaryj. Tedy bujarý (slyšíte to tam?), prudký, energický. Podle jiných teorií jméno je jinou variantou slova Jarolím, jehož původ není zcela jasný. Podle jiných jde o jinou variantu řeckého Hieronymos - tedy Jeroným. Jarmilů je u nás pár - asi pět set. Dá se předpokládat, že to jsou synkové maminek, nebo vnoučci babiček nosících jméno Jarmila, které je ovšem v našich luzích a hájích mnohem obvyklejší A to díky Karlu Hynku Máchovi - známe to všichni - "Hynku...Viléme...Jarmilo!" Tamara (3.5.) nám voní exotikou, a taky že má proč. Je to jméno hebrejského plůvodu a je odvozeno od názvu datlové palmy (támá).Tamara vystupovala již v biblických příbězích a věru velmi zajímavě. Její muž zemřel, a tak si podle starých zvyklostí měla vzít jeho bratra. Jenomže ten byl ještě chlapcem, Tamara tedy musela odejít k rodičům a čekat, až jinoch dospěje. Když se tak stalo, ženich nijak nepospíchal, do sňatku se starou vdovou se mu příliš nechtělo. Tamara však byla zkušená žena a dovedla si poradit. Svlékla vdovský šat, nalíčila se jako nevěstka a sedla si k cestě, kudy měl její budoucí manžel projíždět. Když mladý muž spatřil krásnou ženu, div že neoněměl a ihned ji požádal, aby ji mohl navštívit v jejím domě. Tamara svolila pod podmínkou, že jí nejprve dá zástavu. Když se zeptal, co že to má být, odpověděla chytrá krasavice: "Dej mi své pečetidlo se šňůrkou a hůl, kterou máš v ruce." Zaslepený mladík se dlouho nerozmýšlel a vše jí dal. Po několika měsících zjistili služebníci, že vdova Tamara je těhotná. Podle neúprosných zákonů měla být bez milosti upálena. Když ji však vedli k hranici, pravila Tamara: "Jsem těhotná s mužem, jemuž patří tyto věci." Předložila pečetidlo, šňůrku, hůl a bylo jasno. Rod izraelský se rozrostl, a to dokonce o dvojčata Perese a Zeracha. U nás je dívek a žen nosících toto jméno jen velmi málo - je to škoda. Nicméně v zemích bývalého Sovětského svazu je to jméno velice oblíbené, zvláště pak v Gruzii. Jmenovala se tak jedna jejich slavná královna. Za jejího panování dosáhla Gruzie velkého kulturního, politického a ekonomického vzepětí. Její lid Tamaru miloval a po své smrti byla gruzínskou ortodoxní církví prohlášena za svatou. Dalibor (4.6) je jméno slovanského původu. Není to ovšem, jak bychom se mylně domnívali, člověk, který má daleko do borového háje, ale od slova "dali" tedy "dále" nebo "oddalovat". A slovo "bor" nemá nic do činění s borovicemi, nýbrž s "borbou", tedy bojem. Je to tedy člověk, který se snaží oddalovat boje, rvačky, nebo šarvátky, tedy konflikty vůbec. Jeho významovou řeckou obdobou by mohl být Telémachos. (Hádejte čí to byl syn? Dějepis - šestá třída ZŠ.....pořád nic? Tak to byl syn Odyssea a Penelopé). Předpokládám, že nám všem zvlhl zrak při vzpomínce na známou pověst tak nádherně zpracovanou jak Jiráskem, tak Smetanou. Skutečnost je ovšem, jak už to tak bývá, trochu jiná.Dalibor žádný ušlechtilý rek rozhodně nebyl - naopak, bylo to pěkné kvítko. Dalibor vpadl roku 1496 na území Adama Ploskovského z Drahonic a zcela bez skrupulí mu zabral část jeho majetku. Využil lišácky toho, že se poddaní jeho souseda začali bouřit, ale v žádném případě sem nepřišel jako jejich ochránce. Napadený Adam učinil to, co mu nabízelo zemské právo: stěžoval si přímo u českého krále Vladislava II. Jagellonského. Panovník vydal příkaz, aby byl "rušitel řádů zemských", Dalibor, uvězněn. Protože to byl šlechtic, musel do vězení na Pražský hrad. V té době zde právě pro tyto účely vystavěli novou věž, už se čekalo jenom na prvního vězně, který jí dá jméno. Stala se tedy Daliborkou. Následoval soud, a ten Dalibora odsoudil ke "ztrátě statků, cti ... a hrdla". A tak 13. března 1498 kat Dalibora sťal. Hra na housle, či ušlechtilá Milada a další kratochvíle se tedy nekonaly. Byl totiž temný středověk, právo bylo tehdy ctěno a bráněno! Ačkoliv, kdo ví, třeba na ty housle skutečně hrál. U nás se ovšem udrželo od těch dob přísloví, že "Nouze naučila Dalibora housti", což v překladu znamená, že není-li jiného zbytí, člověk dokáže zázraky. Daliborů je u nás přes osm tisíc - což není zas až tak zlé. Jirásek se Smetanou holt dělali, co mohli. Za všechny slavné jmenujme hudebního skladatele Dalibora Brázdu a zpěváka Dalibora Jandu. Pidřich
|
