Prošla jsem si pěti lety, kdy jsem se, podle svého dnešního rozumu, chovala jako absolutně nemyslící tvor. Důvěřivá, spolehlivá, vždy připravená, ochotná a milující. Prostě taková, jakou jsem chtěla být. Moc jsem si přála mít krásný vztah a život si opravdu užít. Mít někoho, kdo mne bude milovat a já jeho. Jenže - neuvědomila jsem si pravdivost slov: "Důveřuj - ale prověřuj". Takže jsem naletěla...
Martina
Moji rodiče se
rozvedli, když mi bylo třináct. Já to zvládala dobře, hůř na tom byl osmiletý
brácha. Ale přežili jsme, prostě normální rodinka. Máma už zůstala sama, táta
se znovu oženil a narodila se mu, co já aspoň vím, dvojčata. Na Vánoce posílal
pohled a stovku. To byly naše styky. Vystudovala jsem, našla si velmi dobře
placené místo a byla spokojená. A pak jsem potkala Michala, byl v druhém
ročníku na medicíně, byla to láska na první pohled. Moc nám to klapalo, po roce
jsme začali plánovat společnou budoucnost. Já se starala o celou domácnost, Michal
studoval. Jak se blížil čas jeho dostudování, a tedy i blízkost titulování ho "pane
doktore", začal už se tak i chovat, protože se přeci musí "ukázat před správnými
lidmi". Takže už jsmenechodili do "obyčejných" restaurací. A já se starala, já platila a doufala. Když jsem se přímo zeptala, jak
si představuje budoucnost, rozpovídal se jen o svých plánech v profesi, o
své kariéře. Čtvrt roku před Michalovou promocí se mi zhroutil svět. Nikdy by
mne nenapadlo, že se může něco podobného stát. Že mi člověk, se kterým jsem tak
dlouho žila, připraví takové zklamání. Byla jsem husa hloupá. Michal přišel
normálně domů a po večeři mi řekl, že si musíme promluvit. Celkem jasně mi
řekl, že on je čestný člověk (hahahahaha), že je proti jeho morálním principům někoho
klamat. Už tři měsíce že se schází s jednou kolegyní. Je to také doktorka
(jako on, zdůraznil), a tak jsou si nejenom citově, ale i inteligenčně blízcí. A
pak si sbalil pár věcí a odešel. A já tam zůstala sedět, sama, v tmavém
bytě, v tichu a opuštěná... A pak jsem se dozvěděla, že Michal se oženil. Chtěla jsem
se zabít, umřít, nebýt. Ale zachránila mne kamarádka, která mi v mých nejhorších
chvílích zavolala. Byla zrovna v nemocnici, ležela tam po těžké bouračce… Šla jsem za ní,
povídaly jsme si a já si uvědomila, jaká jsem to byla husa hloupá, že jsem se
kvůli chlapovi chtěla zabít. Že si musím vážit života! Teď jsem se rozhodla pro
další studium. Aspoň mám nějaký plán. Ale věřím, že i já jednou budu zase
šťastná.
|