 Poslední dobou se na nás hrnou nejen nejrůznější formy politických dobře míněných balíčků, ale i nejrůznější provedení znásilnění. Myslím, že by jejich seznam mohl dostavovat docela dost řádek... Znásilnění obyčejné - někde večer v parku, pusa sem, pusa tam, ruka šmátralka, ruka útočná ve spojení s pusou na pusu přilepenou... No, a pak jen oprášit, oblečení srovnat a domluvit si rande na příště... Znásilnění alkoholické - pokud se vůbec povede a paměť ráno fungovati bude... Znásilnění pragmatické - ty dáš, já dám... Ale nojo, nebudu si z toho dělat velkou legraci, i když mi to, co probíhá nyní médii, na mne působí všelijak. Za
dlouhou předlouhou dobu, co jsem na světě, jsem zažila leccos, dokonce jsem i
přišla o panenství. Jednoduše jsem stejná, jako všechny ostatní; neměla jsem tu
čest být jako panenka Maria, která zasvěcení do stavu ženského byla ušetřena.
Protože
vždy záleží na obou, nemusí jít o něco, nač by se nemělo vzpomínat hezky,
naopak.. Jako většina z nás jsem si se svými vrstevnicemi občas sdělovala
své dojmy. Takže vím, že některé jsou plnohodnotnými ženskými už od třinácti,
ktežto jiné si počkají ještě o pěkných pár let déle.
A že
některé krasochvíli přijdou velmi brzy na chuť, kdežto jiné to mají naopak.
Ano,
vždy totiž záleží na obou přítomných.
Nebudu
psát a polemizovat o těch pánech, které byli obviněni. Jejich úmysl a čin byl
uznán, ale nějak se mi nezdá něco jiného. Byla jsem vychovávána (a stejně tak
vychovávala svou dceru), že je dejme tomu nebezpečné se procházet ve čtyři ráno
výrazně oblečená před Hlavním nádražím… Pak je to jak mít na přepadení přímo
koupenou vstupenku.
Proč
o tom mluvím:
Přesně
to se totiž stalo mojí osmnáctileté dceři, která kdysi dávno, ve čtyři ráno musela čekat u Hlaváku na auto,
se kterým měla jet ještě se dvěma trenéry do Vídně. Měla tehdy červený kožíšek,
a stála tam chviličku pod lampou… No hrůza. Pochopitelně, že během pár
minut ji oslovila skupinka slušně podnapilých mládenců a jednoznačně ji
považovali za „slečnu-radodajku“. Jenže – nečekali, na koho narazili. Párkrát si troufli, že by si šáhli - jenže má holčička, tehdy čerstvá mistryně
ČR v karate, se s nimi nepárala. Policajti, kteří přijeli situaci vyřešit,
téměř nevěřili, že byla napadena jako první. Nakonec vše dopadlo dobře. Ale
tohle berte jen jako zpestření článku, protože karatistek se po Praze asi moc v noci
netoulá.
Ten
(myslím, že současný případ) muž, co přepadl ženu v autě – to je asi
poněkud jiný level. To nejspíš bylo opravdu drsné znásilnění… Však také nechci
psát o přepadeních, kdy je žena na nějaké opuštěné cestě přepadena a
hrubým násilím k sexu přinucena, to je opravdu záležitost hrůzná, kterou
bych
nejspíš řešila podobným způsobem, jako se ve středověku řešila krádež:
ruku,
která kradla – useknout!
Nechci
nějak devalvovat současné rozsudky nad pány pachateli, ale moc mi nejde do
hlavy, že si některé vzpomněly po dlouhé době, některé až po několika dekádách.
Čímž
nechci napsat, že bych jim to třeba nevěřila, ale…
ono je také rozdílné být znásilněna domovníkem, nebo třeba celostátně známým
zpěvákem, že? Vzpomeňme
si starší případ - na katarského prince, který měl tehdy taxu dva
tisíce, což před dvaceti léty byla slušná suma. Paní soudkyně dokonce
připustila, že děvčata měla se sexem zkušenosti, a přišla si „na poměrně slušné peníze...
Jenže, většinou dívky a ženy
k sexu dovolí, když už v dané situaci jiné řešení není.
Vlezly tam, kam neměly,
v čase, kdy vědomě riskovaly; nebo i když něco podobného nečekaly, stejně
se pak nikde a nikomu neozvaly…
Buď v tom okamžiku
utéct nešlo (protože už dovolily, aby k nim vlezl do sprchy…), nebo je to
třebas známý muž, jehož osobnost a vliv také hraje roli.
Případně, když s ním
žijí léta pod jednou střechou a v podstatě souhlasně i pod jednou dekou…
To nic nemění na vině těch
násilníků, ale oběť sama se vlastní vůlí dostala do situace, kdy to mohla
očekávat.
Něco jako strkat ruku do
tlamy krokodýla a pak se upřímně divit, že mě kousnul...
Prostě jde o to, že v části
případů oběť mohla svému napadení/znásilnění zabránit, kdyby měla v hlavě mozek
a používala ho.
JAK
TO BERETE VY?
KUDLANKA
|
