 Ahoj lidi, tady u nás (Zlín) se máme skvěle, sice v sobotu večer by ani psa nevyhnal, ale jinak počasí celkem OK. Jen ta moje mozková kapacita teď před koncem roku mele z posledního.... I když, víte, co všechno v hlavě musím nosit? Takže se občas stanou (vzhledem k tomu, že mi palice už stávkuje) sem tam nějaké „zábavné příhody", které se pak jeví zábavnými všem kolem, jen ne mě. Povím vám tu poslední ...
V sobotu odpoledne jsem, jsa
o víkendu bez dětí, vyrazila na svoje dvě běhací kolečka kolem Dřevnice. Abych
toho nemusela moc tahat po kapsách, myslím tím veliký svazek klíčů, oddělala
jsem ty dva nejdůležitější z kroužku, tedy od domu a od bytu, a přivázala je na
tkaničku u bot a tu vpletla mezi tkaničky. Vesele jsem si - poskakujíc mezi
hustými kapkami deště - svoje kolečka odběhala a plna adrenalinu a mokrá úplně
všude, doběhla domů, dala si sprchu,
vysušila vlasy a spokojeně sedla ke knížce.
Až do této chvíle bylo vše v
pořádku.
Problém započal, když jsem se
rozhodla, že sama doma v sobotu večer není nic super a že tedy vyrazím do víru
maloměsta.
Kamarádka se ke mně ráda přidala
a my tady ve Zlíně to máme naštěstí všude kousek. Našim výběrem se stala
nedaleká hospůdka zvaná „Plamínek“. Moc příjemná „paluša“ čtvrté cenové
skupiny, s klavírem, krbem a neopakovatelnou atmosférou. Nebylo třeba se nějak
příliš oblíkat ani šlechtit. Stačily rifle, mikina, peněženka a klíče.
Nojo, klíče, jenže já shrábla
ten veliký svazek, na kterém jsou klíče od všeho možného, ale tentokrát chyběly
ty dva od domu a bytu... Uvědomila jsem si to už hned dole ve vchodě. Uff, těch
nadávek, co jsem si stihla říct, bych se nedopočítala.
Ovšem, nestalo se mi to
poprvé...
Jsem již stálou zákaznicí
jednoho zdejšího zámečníka. Ten ale ten večer mohl až po jedenácté, takže tu
čekací dobu jsme s kamarádkou strávily právě v onom výše zmiňovaném Plamínku.
Oheň plápolal, hrálo se na kytary a klavír. Bylo to povedené.
Pak mi zámečnický pán otevřel
byt (asi za 3 vteřiny) a já byla hned o pěkných pár stovek lehčejší.
Paráda. Ale co, peníze jsou jen oběživo, jak se říká. Co si taky teď už můžu
říct – snad jen, že bych si to měla posychrovat nějakým zdravým zobáním na
zlepšení mozkové kapacity...
Na závěr obligátní otázka:
Také jste už stály/i bez klíčů před svým bytem?
PAVLÍNA
(nebo jsem
taková jen já?)
|
