![](http://obrazky.kudlanka.cz/jaja.png) Nějak jsem poslední dobou pauzírovala, jo, to nezapřu. Ale moji pappenheimští mne už dobře znají... Holt život není peříčko, občas člověk dostane šutrem, občas na někoho spadne z osmého patra balkón, ale my lidé holt vydržíme skoro všechno. A tak jsem dnes u paní doktorky a její sestřičky, se kterými jsem si nádherně popovídala, jim poradila, že nejlepší je, když si člověk v tom marastu, který nás občas obklopuje, najde něco pozitivního. No a průser. Fakt to nejde jinak napsat... Obě se na mne zadívaly a pak se ozvala ta krásná Liška Ryška, sestřička: "No, paní Danielo, jak například vy objevujete něco milého, pozitivního?" A já zůstala paf, stife, jednoznačně jak praštěná...
Ono něco jiného je radit
ostatním, a něco jiného sám sebe poslechnout. Jojo...
Takže jsem ze sebe vysoukala:
"Je například fajn, že už nejsem vázaná tím, že bych musela každý den vstávat a jít
ráno do práce. Že jsem pánem svého času."
Jenže pak mi to došlo a já
doplnila: "Jenže v tom je velký zádrhel, neboť to člověka těší jen krátce,
protože to napovídá, že nás už moc nikdo nepotřebuje. Proto mám svého
milovaného pejska."
Necítila jsem, že bych extra
zabodovala, tak jsem ještě dodala: "Mám radost i z maličkostí - třeba když
si večer napíšu seznam, co mám druhý den udělat, a pak se mi druhý den aspoň
polovina povede. Taky je moc fajn, když potkávám ostatní pejskaře, a
(tohle neberte zle) sleduju, jak někteří, co jsou i o dost mladší, se sotva
plazí. Snažím se teď zhubnout a cvičit, což je bezva,už teď mám tlak jak
v mládí. A taky jsem spokojená, když se mi podaří dobře a levně nakoupit
..."
Najednou jsem se rozpovídala a
docela mne to bavilo.
Paní doktorka se na mne usmála:
"Tak to se nebojím do důchodu, ale zatím si musím najít ještě jiné
příjemnosti." Napsala mi e-recept a já zase šla rozfoukaným a rozbahněným parkem domů, a cestou jsem se culila, jak kdyby mi za to platili. x - x - x - x
Nevím, jestli je tu mezi vámi někdo, kdo se kdy díval
či dívá na nějaké ty reality show. Já kdysi v pravěku sledovala Vladka a
Reginu z Vyvolených a tím to končilo. Pro mne.
Letos jsem tedy zjistila, že nejrůznější reality show se
vyskytují v televizích mnoha zemích. Inu, každému co ho baví, s tím souhlasím.
Lidé jsou různí a tak je baví i různé věci. Tenhle Love Island, tedy reality
show, na kterou jsem se dívala, běžel nějak kolem jedenácté večer na Nově Fun,
a jednalo se o bizarní skupinu lidí, kteří se na place pohybovali téměř nazí,
spali všichni v jedné místnosti a vždy ta jedna dvojice spolu v jedné posteli.
A všude, tedy i na wc, na ně byla zaostřena kamera. Sebemenší pohyb kohokoliv z nich pracovníkům štábu neunikl.
Program měli celkem nenásilný, většinou se jednalo děcánkovské hry, pak o téměř
filozofické úvahy jednotlivých účastníků a jak jinak – samé objímání, líbání
atd., případně odcházení do utajeného minimísta, kde se odehravaly intimní
hrátky. Postupně se vyřazovalo, až zůstaly tři dvojice, z nichž
ta „nejúžasnější“ vyhrála dva milióny.
Už jsem to tu psala – do téhle akce se přihlásil i můj
dvaadvacetiletý vnuk. Jeho reakce byly tak unikátní, že se svou dívkou nakonec
vyhráli.
Nyní žijí ve vnitřní Praze, ve velkém pronajatém
bytě, navštěvují různé akce spolu s dalšími „celebritami“. Co plánují v budoucnu,
nemám ponětí. Rozhodně zatím netrpějí nouzí…
Chris, můj vnouček, dokonce začal natáčet svá videa, a Majka pracovat v reklamě. A tak se vždy ráno se zájmem dívám na tiktok nebo instagram, případně na youtube, neboť se oba snaží svým obdivovatelkám ukázat. Tohle, a tohle, a tuhle jsme byli, a tamhleto jsme viděli, dělali ... Mj. to mi přípomíná, jak jsem psala o těch generacích. Tahle poslední generace sociálním sítím podlehla. Kdo "tam" není, jako by nebyl.
A
teď nezbytné otázky:
Jak jste na tom se sociálními
sítěmi vy?
Jak vaše nejbližší omladina? d@niela
|