O kudlance se ví, že svého partnera po kopulaci sežere. Když o tom tak uvažuji, myslím, že – v jistých případech – by toto řešení nebylo nezajímavé...
Kontakty
| Napište nám |
| Poradna Kudlanky |
| Právní poradna |
Hubnutí s Kudlankou
Význam jmen
Soutěže
Setkání
Přihlášení
Anketa
| DANĚ BYLY, JSOU A BUDOU. ZA VŠECHNO MOŽNÉ ... |
|
|
|
| Čtvrtek, 07 září 2023 | |||
 Šéfové královské nebo státní kasy někdy přímo překypují kreativitou, pokud se jedná o různorodost daní, kterými zatížit milé obyvatelstvo svých lidí. Když země nemá prostředky, jako obvykle se nejdřív uvažuje nad tím, co ještě lze zdanit. Minulost ukázala, že v tomto ohledu se vždy najde možností opravdu spousta. O přítomnosti ani nemluvě … Ale teď sáhneme trochu do dob dávnějších. Například, když se car Petr I. Velký vrátil koncem 17. století z velké poznávací cesty po Evropě, zavedl ve své zemi několik novinek.
Vedle měnové reformy to bylo přiblížení modernímu západu také oblečením a úpravou porostu tváře. S tím druhým začal prakticky hned. V mnoha řemeslech zběhlý a manuálně zručný panovník na prvním setkání s nejvýznamnějšími představiteli země, kteří čekali, až jim nastíní jejich budoucnost, vytáhl břitvu. A začal šokované muže holit jednoho po druhém. Zatímco do té doby byli všichni na své vousy patřičně hrdí, teď o ně měli přijít v zájmu přibližování se západu? Nakonec to dopadlo trochu jinak. Původní nařízení o tom, že se mají holit všichni, kromě nevolníků a popů, bylo zmírněno daní z vousů. Byla odstupňována podle majetku, a kdo ji zaplatil, dostal minci, která to stvrzovala.
Nebylo to ale poprvé, co se porost na tváři stal předmětem daně. Už o čtvrtstoletí dřív s tím přišel anglický král Jindřich VIII., který nebyl zrovna řádným hospodářem a zoufale potřeboval prostředky. V jeho podání se daň z vousů také odvíjela od majetku gentlemana, a tak se porost na tváři stal symbolem postavení.
Z novověké Anglie je jakožto kuriozita známá daň z oken, avšak ve skutečnosti se tamní vláda (jako každá jiná) snažila zdanit kdeco. Dalším podobným přešlapem byla daň z krbů. A tak kromě toho, že tehdy Angličané zazdívali okna, zazdívali rovněž i krby. Tím pádem nenechala na sebe dlouho čekat ani daň z cihel. Vzhledem k tomu, že se platila z jejich počtu, stavitelé „optimalizovali“svou daňovou povinnost tím, že stavili z méně, ale zato z větších cihel. Vláda tak byla nucena zavést větší daň z větších cihel…
Na počátku našeho letopočtu zavedl císař Nero daň z moči. Byla sice rychle zrušena, ale když po střídání několika krátkodobých císařů na trůn nastoupil Vespasián, prázdná pokladnice ho nutila zvažovat různé formy daní.
Jednou z nich byl právě tento nevábný poplatek za moč. Konkrétně se vybíralo za její využívání k dalšímu zpracování. Moč z veřejných pisoárů římského systému Cloaca Maxima (Velká stoka) byla prodávána jako důležitá složka pro několik chemických procesů.
Jak známo, používala se běžně například činění kůží nebo výrobu vlny. Představovala také zdroj
amoniaku na čistění a bělení vlněných tóg. Podle římských historiků byl Vespasiánův syn
Titus, který ho později nahradil na trůnu,
znechucen povahou této daně. Když tedy otce kritizoval za tuhle smrdutou daň, otec před něj vyskládal několik mincí a zeptal se,
jestli z nich něco cítí.
Zmatený Titus odpověděl záporně. Na to Vespasián vyslovil jedno z nejznámějších rčení historie: „Peníze nesmrdí".
Jaká daň – z těch současných – vám připadá nejtrapnější? d@niela
|
|||
| < Předch. | Další > |
|---|
