Dost možná, že si ještě „starší členové" pamatují dobu, když tohle hezké psaní na Kudlance vycházelo poprvé. Věřím, že vás i po letech znovu potěší! Jon Kixx, autor, to měl skvěle nastudované a s úžasně laskavým humorem dokázal ty psí katastrofy podat. Hodně z vás si je dokonce kopírovalo a tisklo, protože to pak jako celek byl bezva dárek pro nějakého psího majitele. A ono ani tak zas moc nezáleží na tom, jakou rasu ten dotyčný obdarovaný zrovna má...
Měli jsme postel. Byla krásná, široká,
pohodlná, s hřejícími dekami (pokud bylo povlečeno do flanelu; saténové
povlečení má jediný význam - hezky vypadá v televizi, jinak ale studí a
zatrhávají se v něm nehty). Uléhali jsme v něm s manželkou a měli pocit, že nemůže
být nic příjemnějšího. Skončilo to okamžikem, kdy nám krysařík rozhodl, že
vlastně spíme v jeho pelíšku.
Ano, jistě,
je to poněkud naddimenzovaný pelech pro čtyřkilogramového psa (+ - 1 kg), ale
náš pes je bytostně přesvědčen o tom, že si to plně zaslouží. Bohužel, stále má
tento pelíšek své chyby - manželku a mě.
Způsobů, jak nezvaným nocležníkům pobyt znepříjemnit je několik:
1) Chrápání - jak dokáže
čtyřkilový krysařík chrápat jako dvacetikilový pitbull je záhada řazená kamsi k
UFO a daňovému přiznání. 2) Vytláčení
psem - policie používá při zásazích proti demonstracím metodu tzv.
"vytláčení koňmi" - policisté na koních pomalu najedou do čela
demonstrace a silou koňskou pomalu dav tlačí mimo vyhrazený prostor; vytláčení
psem je podobné - pes se vám svými (špičatými!) tlapkami zapře do zad a mírným,
ale neustálým tlakem do oblasti ledvin vás posouvá směrem na okraj. Výsledkem
je, že nezvaní hosté (my) leží na krajíčku a uprostřed, na zádech, s panděrem
vyvaleným chrápe krysařík - majitel.
3) Změna stanoviště - postel
(pelíšek) je velká, proto není nutné, aby krysařík - majitel strávil celou noc
na jednom místě; přesuny mezi stanovišti se provádějí nejbližší možnou cestou,
přičemž nejbližší možná cesta mezi jakýmikoliv dvěma body na posteli vede VŽDY
přes obličej nezvaných nocležníků.
4) NVO
(Neidentifikovatelný Vlhký Předmět) = NVO, krysařík, jeho majitel, rozmisťuje a
zahrabává v pelíšku v průběhu celého dne. Poté, co nezvaný host - já - večer
zalehne a začne upadat pomalu do sladkého spánku a mimovolně zasune ruku pod
polštář, nahmatá NVO.
Postupem času jsem se naučil dvě věci:
a) nestrkat ruce nikam, kam není nezbytně
nutné je strkat
b) když už se něco nahmatá, tak raději
nepátrat po tom, co se to nahmatalo.
Zvláštní
kategorií je tzv. noční vopruz. Uprostřed noci (asi tak v 07:00) je nutné
vetřelce - lidi vzbudit. Vzbudí se obvykle okamžitě, stačí několik dloubanců do
oka. Potom ovšem stále ještě předstírají spánek v naivní víře, že krysařík opět
zalehne a usne.
Zvlášť užitečnými
zbraněmi jsou vlhký čumák. Odpor lidí na přítomnost vlhkého čumáku na těle je
vysoký a v uchu zvlášť. I ten nejotrlejší člověk - vetřelec po půl hodině
rezignuje a vstane (ty ostatní spolehlivě zvedne zvuk tekoucí vody v rohu
ložnice kde, hergot, žádný vodovod není), poté následuje venčení (samozřejmě je
nutné předstírat nechuť jít ven) a po návratu, dříve než se člověk stačí opět
svléknout, zaujme krysařík polohu v nejteplejším místě postele a hluboce, ale
opravdu hluboce usne. Většina lidí rezignuje a jde vařit snídani. A začínáná vše nanovo. Vybrat
několik vhodných NVO a zahrabat je...
Měli jsme postel. Byla krásná, široká, pohodlná. Ale to bylo dávno. Ještě v
dobách, kdy jsme si říkali, že dceři toho psa přeci jen koupíme. Vždyť, co se
vlastně může stát...
JÓN
KIXX
|