![](http://obrazky.kudlanka.cz/kayodomu.jpg) Jsem
zas doma, převálcovaná horkem floridským i newyorským, nemluvě o tom
našem, tedy mém jihoměstském - pražském. Nejhorší je, když vejdete do
bytu, kde se delší čas nebydlelo. První co jsem zaznamenala, byla příšerně špinavá okna. To už zvenku. Doma vzduch správně
zamřelej, opuštěnej, všechno lehounce posypáno prachem - jako
kdybych vešla do místností po někom neživém. A navíc mi (krucifix)
přestalo fungovat splachování... Prý od nepoužívání se tryska na vodu, která má naplňovat onu nádobu, asi
zanesla, takže jen tak šmrcáskově
stříká; a navíc všude kolem. No nic, to se zařídí...
Mám teď před sebou plno plánů.
Nesmějte se, ale já se rozhodla zase začít od nuly.
Jo, mám tu nulu na konci mého věku, a tak jsem si řekla, že budu následovat
příkladu jiných odhodlaných babizen, a opravdu si začnu užívat. Užívat si, že
ještě vůbec jsem, že se zas docela obstojně hejbu, že mám svýho milovanýho
chlupatýho soupostelníka, a že – doufejme – těch pár dalších nepříjemných
skutečností, které jsem na sobě během let objevila, se pokusím, když ne
eliminovat, tak alespoň nějak zmírnit. Tohle jsem psala jednomu kámošovi: „všechno
přetloukl pohled do zrcadla, když jsem se viděla v kalhotách, ve kterejch jsem
chodila před čtvrt stoletím." :-))) No, to asi nejspíš ocení jen mé drahé ženské čtenářky.
Mám v hlavě jeden plán, se kterým brzy před vás
vylezu; pochopitelně, že je trochu bláznivý, ale – pokud by se to povedlo, bylo
by to moc fajn.
Jenže teď – píšu to kolem jedné v noci, pražského
času, a jsem už šíleně unavená. Cesta byla sice luxusní, ale nesmírně namáhavá.
A navíc se ve mně pere čas zámořský s tím evropským: přeci jen rozdíl
šesti hodin není zas tak zanedbatelný. Tak víc a víc napíšu zítra.
Moc a moc pozdravů všem.
Ani si neumíte představit, jak moc jsem ráda, že vás, moji internetoví
drazí, mám… d@niela
|