Byla nalezena stará fotografie. Z dob, kdy toto zobrazování bylo v samých začátcích ... Před 125 lety ji zhotovil fotograf v Damašku. Jsou na ní dva mladíci - ač stejně staří, nesmírně rozdílní. Žili v osmanské Syrii, v posledních letech devatenáctého století. Jeden závisel na druhém, jeden bez druhého nemohl žít, ale spolu se naprosto doplňovali. O mnoho později se fotografie dostala na veřejnost, a zjistilo se, jaký byl osud obou mládenců. Škoda, že něco podobného je tak ojedinělé...
Ta stařičká fotografie byla
pořízena v Damašku v roce 1899. Drobounký trpaslík se jmenuje Samir. Je křesťan a nemůže
chodit. Ten, kdo ho nese na zádech, je Mohammed. Je muslim a je slepý. Oba
Syřani, a ač z protikladných vyznání, jsou vzájemně propojeni důvěrou
jednoho v druhého – slepý Mohammed spoléhá na Samira, že mu řekne, kudy a
jak má jít, Samir naopak používá záda svého přítele, aby se pohyboval v
ulicích města. Oba byli sirotci a od raného dětství spolu vyrůstali v jedné
malé místnůstce. Samir byl vždy nesmírně vtipný, měl dar vyprávění a tak celé dny vyprávěl
příběhy tisíce a jedné noci zákazníkům jedné kavárny v Damašku. Mohammed prodával
v malém krámku před stejnou kavárnou; a stejně jako ostatní, rád
poslouchal příběhy vyprávěné Samirem.
V té době však letěla
světem pandemie chřipky, známá také jako ruská chřipka. (V letech 1889-1890 zabila
na celém světě asi jeden milion lidí. Rusko, Finsko, Evropa, severní Amerika a
Afrika.)
A tak, když jednoho dne přišel Mohammed
domů, našel svého kamaráda mrtvého.
Sedm dní v kuse plakal a
truchlil, nedokázal si představit život bez něj. Když se ho ptali, jak je
možné, že spolu vycházeli tak dobře, ač byli tak protikladné víry, řekl jen:
„Byli jsme přeci stejní, byli jsme jedno tělo“, a ukázal rukou na srdce.
Po několika dnech zemřel...
·
Cicero (106-43 př. n. l.), římský státník, řekl:
Homo homini Deus, lidé jsou si navzájem bohem: pokud si pomáhají,
podporují se, utvrzují, milují, odpouštějí si a také respektují druhé.
·
Příběh Muhammada a Samira je však v přímém
kontrastu s příběhem, který popsal Titus Maccius Plautus (254–184 př. n. l.),
komediální dramatik z římské éry. Plautus je přesvědčen o divoké povaze lidí,
kteří jsou popisováni jako vlci. Homo homini lupus est; lidé jsou jeden
pro druhého vlky, ostatně to ještě později zpopularizoval anglický filozof
Thomas Hobbes (1588-1679).
JAKÉ TO ALE OPRAVDU JE?
Jsme si více bratry, nebo vlky?
Ano, asi
odpovíte podobně jako já:
záleží jak
kdo, jak ke komu…
d@niela
|