 Na začátek tohoto příběhu bych chtěla předeslat, že tento příběh je především o člověku. O člověku, kterého si vážím pro jeho píli, znalosti, zkušenosti a v neposlední řadě pro jeho pokoru a do jisté míry i pro jeho skromnost. Sympatie k tomuto člověku nijak nevyjadřují můj politický postoj, mé politické zaměření, či souhlas s veškerým jeho počínáním. O tomto člověku se mnoho řeklo i napsalo, ale kde je pravda, ví jen on. Mně, ani nikomu nezaangažovanému nepřísluší ho soudit. To ponecháme povolanějším.
Výhodou randění s prezidentem soudní komory patří mimo jiné to, že se
dostanete na místa, kam se obyčejný smrtelník nedostane.
Já si toho privilegia byla vědoma a řídíc se celoživotním heslem:
""Hodné holky se dostanou do nebe a ty zlobivé všude, "jsem ráda
využila jeho výsad.
Bylo to na jaře, ve Švýcarsku se schylovalo k dalšímu referendu, jež mělo
rozhodnout "vstoupit, či nevstoupit do EU, " a při té příležtosti se
setkali zástupci státu, aby poněkolikáté probrali pro a proti.
Krom hlav státu byl přizvaní i něktreří zástupci z lidu, jež obsazují menší
nebo i větší pozice v kantonální politice.
Hlavním hostem tohoto setkání byla mně milá osoba, na kterou jsem se
doopravdy těšila.
Už při příchodu do sálu konání v Bernu jsem se cítila trošku nepatřičně,
neboť můj vzedmutý hrudník budil pozornost. Čekala jsem, zda mi ho bude chtít
ochranka pořádně prohlídnout, ale nestalo se tak.
Ostýchavě jsem se usadila na přidělené místo ke stolu, jež jsme sdíleli s
jakýmsi zástupcem mysliveckých spolků a s jednou paní, která dle výzoru připomínala
zástupkyni cechu bednářského.
Můj slovanský temperament dával znát, že nejsem "jejich" a
jakmile jsem promluvila, nebylo co skrývat. Zelený panáček mě podrobil přísnému
výslechu a jeho kritické poznámky mě nenechávaly na pochybách, že jsem si jeho
sympatie nezískala. Ačkoliv jsem několikrát zdůraznila, že jsem z Česka,
neustále mě nedopatřením považoval za dobře živenou azylantku z Čečenska.
Nemohlo mi uniknout, že konsternovaně pozoruje můj výstřih a čeká, kdy z
něj vypade bomba, nebo ještě hůř... další Čečenec.
Byla jsem z jeho pohledů celá nesvá, a tak jsem s sebou nečekaně trhla,
moje poprsí vytvořilo detonační mexickou vlnu a mysliveček zapadl pod stůl.
Dle jeho počínání tuším, že ho opustila odvaha, a soudě podle mírného
zápachu i něco opustilo jeho střeva.
Po pár minutách bylo jasné, že pod halenkou žádnou bombu nemám a referát
mohl začít.
Byla jsem jak na jehlách, když do místnosti vstoupil ON.
Polil mě studený pot a hlavou mi probíhalo, jak ho oslovit, abych
neztrapnila celý český národ a zároveň, abych udělala dojem.
Nenápadně jsem mrkla doleva i doprava, kde se nachází ochranka, jež by mi
mohla zabránit přiblížit se k němu blíž než na deset metrů, ale v okolí jsem
nezaznamenala žádné gorily, které by mi mohly v mém úmyslu zabránit.
Prudce jsem vstala, prodírala se mezi stoly s pečlivě usazenými
distingovanými švýcary, můj hrudník mi klestil cestu ven a už už jsem byla u
něj.
Než se na cokoliv zmohl, vlepila jsem mu na hladce oholenou tvář hubana,
jen to mlasklo.
Jsem si jistá, že jsem jedním činem dokázala náš národ ztrapnit a zároveň
udělat dojem.
Pan prezident byl formát. Lehce se začervenal a podal mi ruku.
Naštěstí se nevynořil nikdo, kdo by mě zpacifikoval a poslal v balíčku 40 x
60 cm zpátky do Česka, a tak jsem mohla s panem prezidentem prohodit mnoho
vřelých vět a poznatků.
Řeknu vám, že to byl jeden z nejkrásnějších okamžiků v mém životě.
P.S. Myslím, že nemusím představovat prezidenta, jehož jsem políbila.
Věřte,
nebo ne, je to neuvěřitelně vzdělaný a skromný člověk a pro mě to byl
celoživotní zážitek. Vždy a všeho schopná
VERONIKA
|
