 Když jsem se procházel jarně rozkvetlým městečkem Weissenkirchen v rakouském Wachau a obdivoval se neskutečným výhledům na bujaře proudící Dunaj, svažité vinice zalité sluncem, strmé skály a temné lesy, starodávné viničné statky, tvrze a kostely, náhle mi na mysli vytanulo moudré naučení jednoho amerického developera. Ten mi totiž, když jsem mu před léty pomáhal po Praze vytipovávat místa na lukrativní obchody, kladl na srdce: „Existují tři zásadní podmínky, které musí splňovat vhodný prostor pro obchod. Zaprvé: location. Zadruhé: location. A za třetí: location.
Stál jsem totiž - vracím se
vyprávěním opět do Weissenkirchenu - na baště podivuhodného kostela, jehož
počátky spadají do roku 1000 (ale návrší bylo pochopitelně opakovaně osídlováno
už od doby kamenné) a který byl od té doby mnohokrát dostavován a přestavován,
ba v době tureckých válek dokonce obrněn mohutnými, doposud stojícími, zdmi, a
shlížel na tu krásu pode mnou a kolem mne.
A najednou jsem si uvědomil,
že vlastně všechny ty starobylé pamětihodnosti, všechna ta hradiska, všechny ty
hrady, tvrze, kostely, zámky a viničné statky, stojí na místech s obzvláštním
kouzlem.
A pochopitelně to platí
nejen pro Rakousko a Wachau, ale stejně tak pro pražské Hradčany, Svatý Kopeček
u Olomouce nebo prastaré hradisko neznámého původu Obersko za Mohelnicí, abych
jmenoval co nejrůznorodější příklady. 
Já vím, z tlustých knih se
lehce dozvíme, že lidé si od nepaměti museli vybírat místa, kde byli co nejvíce
chráněni, odkud měli co nejlepší rozhled, kde nebylo příliš daleko k vodě,
odkud si mohli co nejsnadněji předávat ohňovou či kouřovou „korespondenci“ - a
jistě těch podmínek bylo ještě mnohem víc. A jistě ty knihy mají pravdu. Ale
osobně jsem přesvědčen, že zdaleka ne celou.
Dovedu si totiž velmi dobře
představit, že tehdy ti rozhodující lidé slezli takových vhodných ostrohů,
kopců, návrší a jiných strmých míst povícero. A pak na jednom z nich je při
rozhlédnutí se něco popadlo za srdce (úplně stejně jako dnes nás ), zabodli tu
meč či hůl do země a řekli bez sebenepatrnější chviličky zaváhání: „Tak tady!“
Neboť je „dostalo“ nějaké to
kouzlo místa, fascinující výhled, nádherně klenutý tvar skály, připomínající
jim křivky jejich milé a nebo hebká tráva na vršíčku a jarní vítr ve vlasech,
čert ví...
Prostě: poloha, poloha,
poloha! (Ovšem zaznamenejte, že anglické slovo „location“ znamená též
„nalezení“, „vypátrání“, „objevení“.)
Je těch míst kolem nás
spousta a spousta, kupodivu i doposud neobjevených, jen je umět vypátrávat,
objevovat, nalézat... což ovšem zdaleka není jen o dobrém zraku, silných
lýtkách a zdravých plicích, ale o jakémsi tom zvláštním ústrojí někde v
srdci...
Úspěšné jarní pátrání, objevování a nalézání vám
přeju,
Váš Miroslav Macek
|
